Fotbalista Vladimír Coufal: V autě se dokážu vytočit ještě víc než na hřišti!

Vladimír Coufal právě umně nacouval mezi dvě dodávky před slávistickým svatostánkem v pražských Vršovicích. Nablýskané auto si pro jistotu obchází. Toho využívá parta červenobílých capartů, již se nechávají se svým oblíbencem zvěčnit. Než k nám stihne dojít (zhruba šedesát metrů), rozdá ještě několik podpisů. „Teď už tu jsem až do odpoledního tréninku jen pro Svět motorů,“ říká nám čerstvě sedmadvacetiletý obránce, zatímco vcházíme do „sešívané“ šatny.

Hlavními tématy ve fotbalových kabinách jsou ženy a auta. Co vede v té slávistické?

Jelikož jsme téměř všichni ženatí, dost jedou hlavně auta.

Zapojujete se taky?

Já spíš poslouchám. I když mě tohle téma baví, máme v kabině jiné experty, kteří jsou do toho mnohem zažranější.

Například?

Přestože už aktuálně hraje v Řecku, musím zmínit Miroslava Stocha. Ten si potrpěl na luxus třeba s „géčkovým“ mercedesem. Ze současného kádru pak jde o Alexe Krále a Honzu Bořila, který mění vůz jednou za dva měsíce. Já v tomhle ohledu nejančím.

Rozhovor s Janem Nezmarem: Od osmnácti jsem vlastně pořád v autě

Jako šofér jste také klidný?

Ne. V autě se dokážu vytočit ještě víc než na hřišti! Hodně tomu pomohl můj přesun do Prahy.

Proč?

Lidé tady skoro nepoužívají blinkry. Za to bych bral bez přehánění řidičáky. Zvlášť ženy si s tím hlavu nelámou. Dál mě vytočí, když nesledují situaci ve zpětných zrcátkách nebo se šourají příliš pomalu. Hotová katastrofa!

Někdo se do toho holt dostává pomaleji. Jak vlastně vypadaly vaše začátky?

Řidičák jsem dostal hned k osmnáctinám. S otcem jsem ale na lesních cestách zkoušel řídit už daleko dřív. Nebál jsem se tedy, že bych autoškolu nezvládl. Ani v provozu jsem neměl od prvních dnů žádné problémy.

Který vůz byl vaším prvním?

Od táty jsem dostal Ford Escort, s nímž jsem dojížděl na tréninky do Hlučína. Byl jsem rád. Řada kluků totiž musela autobusem. S dneškem se to nedá absolutně srovnávat.

Najde se však někdo, koho si dobíráte kvůli automobilu také nyní mezi červenobílými spoluhráči?

Snad se nenaštve, ale obránce Jarda Zelený měl dlouho starou corsu, která se mu skoro rozsypala. Nefungovalo v ní rádio, a tak si vždycky nasadil sluchátka jako Otík z filmu Vesničko má středisková. To jsme se vždycky řezali. Nicméně i on zčásti kvůli našim vtípkům vozidlo vyměnil.

Vy jste pravděpodobně první auto od tatínka rovněž po čase nahradil novějším…

Je to tak. A byla to vážně srdcovka. Jako malý jsem zbožňoval seriál Kobra 11. Splnil jsem si tak sen a koupil si stříbrný bavorák trojkové řady, kterým honil zločince po německých dálnicích můj oblíbenec Semir Gerkhan.

Váš televizní hrdina za to uměl na silnicích pořádně vzít. Jste si v tomhle podobní?

Můj rekord na trase Liberec–Ostrava jsou dvě hodiny a čtyřicet pět minut. Od té doby, co mám rodinu, už ovšem tolik neblázním.

Rozhovor s Jacquesem Villeneuvem: Co se mu nelíbí na současné F1. Je toho hodně

Nejvíce tedy zřejmě zaplatíte za překračování povolené rychlosti?

Rychlost mě překvapivě zatím nestála ani korunu. Nejvíc mi ale do peněženky leze špatné parkování. Především tady v hlavním městě, kde místa prostě nejsou.

A čeho se týkala ta vůbec nejvyšší pokuta?

Před půlrokem mě zastavili kousek od našeho stadionu policisté (nejspíš sparťané) a zjistili, že mám propadlou technickou. Paradoxem je, že táta pracuje jako vedoucí na STK.

Asi vás moc nepochválil, že?

Řekl mi, že jsem totální blbec. Jednou to prý nezkontroluje, a je z toho průser. Na druhou stranu si teď všechno hlídám daleko víc.

Pozor musíte dávat i kvůli malému synovi, který sedí vzadu. Mluví vám do řízení?

Když dlouho svítí červená, říká, ať nečekám a jedu. Pokud mě někdo rozčílí, pokouší se zase mě uklidňovat. Bývá s ním docela legrace.

Manželka Hana vám do šoférování „nekecá“?

Ona mně ne. Ale já ji kibicoval za každou kravinu, když mě někam vezla. Bála se dokonce se mnou jezdit, jaký jsem byl občas nervák.

Co vás v těchto vypjatých situacích vrátí do normálu?

Obecně kousání nehtů. Pokud například trčím v koloně, to se potom nestačím divit, když následně čistím koberečky. Jinak mě přepne do pohody česká hudba. Zapnu si Kabáty nebo Michala Davida. Sem tam si v refrénech i lehce zatancuju.

Takže se dokážete i odreagovat během řízení?

To víte že jo. Vezmeme s rodinou oktávku,nebo teď nový peugeot a vyrazíme někam mimo Prahu. Pokud se navíc najde pěkná silnice, zažívám skoro stejný pocit, jako když dám gól.

Rychlodotazník

Automat, nebo manuál?

Jednoznačně automat.

Vysněná značka automobilu?

Lamborghini.

Jakým maximálním tempem jsem jel?

243 km/h… Na německé dálnici samozřejmě.

Mám ve voze nějaký rituál?

Od osmnácti s sebou vozím na zrcátku růženec.

Kam jsem řídil nejdál?

Do slovenských Tater.

Vladimír Coufal

• Odchovanec ostravského Baníku. Dnes sedmadvacetiletý obránce SK Slavia Praha a také české reprezentace.
• V dospělém fotbale debutoval v létě roku 2010 v dresu Hlučína. Poté následovalo hostování v celku SFC Opava.
• Nejvyšší soutěž okusil poprvé v dresu Slovanu Liberec v listopadu 2012. Se severočeským týmem vybojoval v lize dvakrát třetí příčku. Třikrát sis ním zahrál rovněž Evropskou ligu.
• V červnu 2018 se přesunul do pražské Slavie, s níž hned vyhrál takzvaný double. Tedy vítězství v lizei v poháru.
• Je ženatý. S manželkou Hanou mají syna Nicolase.

Časopis Svět motorů si můžete objednat na ikiosek.cz.