Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Heuliez převlékl dodávku Renault Trafic v roce 1980 do podoby luxusního minivanu

Aleš Dragoun
Diskuze (0)

Karosárna Heuliez vytvořila z Renaultu Trafic na počátku jeho aktivní kariéry luxusní limuzínu v praktickém kabátku. Pojízdná zasedací místnost demonstrovala um Francouzů, zůstala v jediném exempláři.

Luxusní „dodávky“ nejsou ničím novým. Zejména evropští výrobci sice na poli lehkých užitkových automobilů v hojné míře spolupracují, přesto jsou schopni nabídnout i opravdu velmi slušně vybavené přepravníky pro větší počet lidí. Jedno takové auto ale vzniklo už na počátku 80. let minulého věku. A coby základ posloužil model, který by v téhle podobě čekal asi málokdo.

Francouzský Renault představil v roce 1980 dvě nové užitkové řady: menší Trafic a větší Master. Obě byly určeny hlavně pro práci, případně převoz lidí se základním komfortem. Jistě, na jeho podvozcích se doslova vyřádili výrobci obytných vozů. Ale jinak? Ostatní přestavby byly čistě funkční. Tovární verze Touring, která nabídla pohodlí srovnatelné alespoň s běžnými osobními vozy, se objevila až po první modernizaci (1989).

Skoro století

Ale byl tu ještě Heuliez. A právě ten krátce po zahájení výroby Traficu navázal na své dávné přestavby na bázi dodávek Renault Voltigeur, Goélette a Galion. Poválečné tunové „užitkáče“ dostaly jméno Voltigeur v roce 1959, Goélette byla verze s nosností 1400 kg a Galion představoval větší dvouapůltunu s prakticky stejnou budkou, od roku 1957 ji vyráběl Saviem.

Heuliez (1920-2013) byl původně karosárnou, během své existence spolupracoval s mnoha francouzskými automobilkami, s Renaultem třeba na vývoji slavné R5 Turbo, R25. vytvořil několik projektů pro značku Alpine a malosériově upravoval R4 na polokabriolety.

Video se připravuje ...

Krátký rozvor

Karosáři chtěli ukázat, jak moderní nová dodávka ve skutečnosti je, i když její tvary byly stále přísně hranaté a účelové. Heuliez ukázal, že může projít skutečně nečekanou proměnou a být zkrátka šik. Pro přestavbu kompaktního Traficu si vybral verzi T800 s nejkratším rozvorem 2,8 m a normální výškou střechy. Stvořil něco, co se luxusem blížilo limuzínám, ale mělo proporce obytného auta a hýřilo prostorem.

Výsledek ukázal ještě v roce 1980 na historickém Place Vendôme v Paříži a ještě zde nechal nafotit sadu firemních snímků. Dostal efektní zlatou barvu, plastové díly karoserie pak kontrastně tmavě hnědé. V té byla lakována kromě nárazníků, lemů blatníků, ochranných lišt a panelů také horní část karoserie. Tmavé nárazníky, nástavce blatníků a spodní panely byly vizuálně propojeny, což vypadalo velmi efektně. Užší lišta pak obepínala celý vůz, vpředu začínala nad mřížkou a vracela se zase od koncových reflektorů po druhé straně zpátky. Dvě dvojice kulatých hlavních světel produkční Trafic rozhodně neměl, litá kola v barvě karoserie také ne…

S komfortem pro čtyři

Všechna boční okna měla tmavé tónování, aby cestujícím poskytla více soukromí. Zadní byla navíc posuvná a výklopná, úzký sloupek pod nimi zůstal skryt. Za okny se nacházela tmavě hnědá šikmá plastová hrana, na kterou navazoval nahoře střešní spoiler. Výklopná zadní stěna byla opatřena krátkým žebříkem, další zavazadla, která se nevešla dovnitř, šlo umístit do nosiče na střechu. Hrana zmíněného spoileru vykreslovala zadní mez nosiče a šlo o zajímavý konstrukční prvek. Horní polovinu zadní stěny pokrýval vystouplý plastový panel, který zasahoval až do boků k oněm šikmým lištám. Okno ve výklopných dveřích bylo rozděleno na čtyři vodorovné úzké části.

Kromě klasicky otevíraných předních měl Trafic od Heuliezu ještě boční „šoupačky“ na pravé straně. A uvnitř? Čtveřice sedadel měla podobné odstíny jako karoserie a kombinovala dvojici materiálů, béžovou kůži a hnědou látku uprostřed. Obdobné barvy dostaly i koberce. Všechny sedačky šlo otočit zcela proti směru jízdy, když vůz stál, mohli si pasažéři včetně řidiče spolu klidně povídat. Čerstvý vzduch do kabiny mohla přivést i dvě skleněná střešní okna nad každou řadou sedadel. Za zadními sedadly byla ještě provizorní lavice, která ukrývala úložný prostor.

Luxusní  „dodávka“ byla dokonce vybavena dřezem s vodní baterií a plynovým sporákem. U levé stěny se nacházel skládací stůl. Taková zasedací místnost na čtyřech kolech schopná pohybu. Spát se uvnitř nedalo, ani dva lidé si tu přes noc neodpočinuli, natožpak čtyři. Heuliez chtěl tímhle kouskem pouze ukázat možnosti nového užitkového modelu Renaultu, nehodlal ho stavět na zakázku, případně dokonce vyrábět malosériově. Zůstalo u jediného exempláře.

Vyrábí se dodnes

Produkce první generace Traficu skončila až po 21 letech, v roce 2001. Její aktivní kariéra byla tedy předlouhá. Ale vlastně se dosud neuzavřela. Kromě Francie a Španělska vznikal Trafic i v Chile a Argentině, Sanjiang montoval stavebnice v Číně v období 1995-2004. Od roku 2007 první Trafic vyráběla indická Tata jako Winger. Radikálně modernizovaný model stejného jména byl představen v sezóně 2020. Původní renault ale stejně při pohledu z boku zapřít nemůže.

Zdroje: Losange Magazine, Auto World Press, Wikipedia, CarNewsChina

Foto: Heuliez, Renault, Tata Motors

Aleš Dragoun
Diskuze (0)

Doporučujeme