Je to samozřejmě nadsázka, není však daleko od pravdy. Sehnat dnes v Česku ryzí okruhové náčiní je snadnější než pořídit francouzskou osobní dodávku. Důvod nepřekvapí.
Zosobněné dodávky se v posledních letech stávají vyhledávaným zbožím u početných rodin, jejichž potřeby dnešní SUV nesplní tak dobře jako velkoprostorová MPV. A protože „empévéčka“ zbývající na českém trhu byste napočítali na prstech jedné ruky, o slovo se hlásí právě dodávky. Méně náročným vystačí VW Caddy, Ford Tourneo, Renault Kangoo a další. Kdo chce plnotučnou dodávku, nejčastěji sáhne po Volkswagenu Multivan, případně Mercedesu třídy V. Existuje však alternativa jménem Renault Trafic Spaceclass – o nic méně povedená a navíc podstatně levnější.
Roky retuší
Nynější Trafic je tu s námi již od roku 2014, pravidelnými omlazovacími procedurami jej však francouzští tvůrci stále drží na aktuální úrovni. Před třemi lety přišla přepracovaná příď se standardně dodávanými LED světlomety. I letos se dostalo na drobné úpravy tváře, hlavně se ale zapracovalo na interiéru.
Kabina opravdu poskočila o úroveň výše. V kapličce stále zůstávají analogové přístroje, avšak modernější a s kvalitním obrazem 4,2“ palubního počítače. Uprostřed pak najdeme osmipalcovou obrazovku multimediálního systému – pro spaceclass standardem – jíž lze za příplatek 12.000 Kč obohatit o vestavěnou navigaci.
Líbí se mi rovněž zpracování. Materiály jsou sice tvrdší, ale všechno hezky lícuje a nikde nevrže. Sedačky sice mají jen minimální boční vedení, jsou však pohodlné i na dlouhé cesty. Ve druhé řadě jsou dvě, ve třetí pak další tři místa k sezení. Sedadla jsou umístěna v kolejnicích, takže je lze různě posouvat, případně zcela vyjmout. Dvě sedadla uprostřed můžete otočit a vytvořit tak jakési konferenční uspořádání.
Obrovskou výhodou velkých dodávek je snad nekonečný vnitřní prostor. Obzvlášť, zvolíte-li testovanou prodlouženou verzi L2 s délkou 5480 mm a rozvorem 3498 mm (v obou případech +400 milimetrů). Ani dospělí cestující ve třetí řadě si na nedostatek prostoru nemohou stěžovat, navíc za nimi pořád zůstává využitelný zavazadlový prostor. Mezi řidičem a spolujezdcem je taktéž hodně místa, stejně tak napříč celým interiérem najdeme hned několik na litry bohatých úložných míst.
Facelift však nepřinesl jen kosmetické úpravy, ale i technické novinky. Vůbec poprvé může být trafic vybaven adaptivním tempomatem, sledováním slepého úhlu, varováním před opuštěním jízdního pruhu, rozpoznáváním dopravních značek, sledováním únavy řidiče, automatickým přepínáním dálkových světel či bočními parkovacími senzory.
To nejlepší
Trafic Spaceclass přijíždí jen a pouze s motorem 2.0 Blue dCi, jehož dvě verze mají 110, případně 125 kW. Slabší dává na výběr mezi šestistupňovým manuálem a automatem, silnější řadí sama vždy. Maximum výkonu (170 k) je k dispozici při 3500 ot/min, nejvyšší točivý moment 380 newtonmetrů pak nastupuje od 1500 otáček. Na stovku vůz zrychluje za 10,6 sekundy a pokračovat umí na 186 km/h.
Dvoulitrový turbodiesel určitě vychází z agregátu 2.0 dCi s kódem M9R, řeknete si. Kdepak. „Náš“ motor vznikl zkrácením zdvihu jednotky 2.3 dCi a nově má vodní mezichladič stlačeného vzduchu, který snížil prodlevu reakce na sešlápnutí plynu. Nádrž na AdBlue má 24,7 litru, což je dost, aktuální stav však nelze sledovat na palubním počítači. Informaci dostanete až v momentě, kdy náplň začne docházet. Samočinnou převodovku tu zastupuje dvouspojka Getrag DCT 450. A když na voliči jízdních režimů (pro tento model novinka) navolíte Eco, pohonné ústrojí umí plachtit. Bohužel se ale zájemci musí obejít bez pohonu všech kol.
Charakterově je to nafťák se vším všudy. Za studena hlučnější, po zahřátí už kultivovanější společník, který se hezky zvedá již od nejnižších otáček a při ustálené dálniční stotřicítce točí 2500 otáček. Pocitově nejede špatně, akcelerace všech 170 koníků v zápřahu je spíše pozvolná, ale stačí i pro bezpečný předjížděcí manévr. Od zkušenějších kolegů jsem ale odposlechl, že prý starší 1.6 dCi Twin sice byla slabší (106 kW), v nižších patrech otáčkoměru však působila živějším dojmem. Bez osobní zkušenosti si netroufám srovnávat.
A ono je to stejně jedno. Šestnáctistovku byste v nabídce hledali marně, musela ustoupit přísným limitům oxidu dusíku. S těmi se nynější dvoulitr pere statečněji, mimochodem tabulky hovoří o kombinované spotřebě 7,1 litru a 186 g CO2/km. Realita je trochu jinačí. Po okreskách se dá při dodržování rychlostních limitů jezdit lehce nad osmi litry (i když je vůz naložen sedmi cestujícími), spíše ale počítejte s odběrem mezi devíti a desíti. Obzvlášť pokud častěji zavítáte na dálnici. Auto nicméně disponuje 80litrovou nádrží, časté tankování vás tedy trápit nebude.
Slušně i prázdná
Osobní dodávky postavené na užitkových základech máme spojené s horším fungováním, cestuje-li uvnitř pouze řidič. Trafic Spaceclass však nedokonalé české okresky křižuje na poměry své kategorie sebevědomě. Na obouvaných sedmnáctkách to sice není úplně plavná a hladká jízda, na druhou stranu se ale nenechává přehnaně rozhodit ani na větších nerovnostech. A když už dá podvozek o nějaké vědět, je to jen lehké bouchnutí od zadních kol, žádná přehnaná nervozita a zběsilé uskakování. V sedmi lidech na palubě pak auto funguje ještě o kus lépe. A překvapivě ani motoru nedochází dech, i když jeho drcení pod plným plynem pozbývá smyslu. Nic extra navíc nevyždímáte, jen vám zbytečně poroste spotřeba.
Na místě nejsou ani obavy z rozměrů prodloužené verze. Šířka a výška do dvou metrů znamenají, že se pohodlně vejdete do klasických parkovacích míst třeba i v podzemních garážích. Tady budete zápolit nanejvýš s 5,5metrovou délkou, ani to ale není nic hrozného. Jen při manévrování na malém prostoru počítejte kvůli dlouhému převodu řízení s intenzivní prací volantem. V této kategorii však nic mimořádného.
Možná už je pozdě
Abych se ale dostal k tomu, co jsem avizoval v úvodu - pořídit si Trafic Spaceclass není úplně jednoduché, skoro bych se nebál říct nemožné. Stačí si pročíst diskuzní fóra a komentáře pod renaulťáckými příspěvky. Minimální kvóty znamenají, že i největší dealeři dostali jen pár jednotek kusů, které už jsou dávno rozebrané. A nepředpokládáme, že by se situace měla zlepšit.
Důvodem jsou samozřejmě přísné emisní limity CO2, které u naftové osobní dodávky znamenají obzvlášť velký průšvih. V době, kdy se automobilky snaží ušetřit každý jeden gram, je auto produkující dle tabulek 186 g/km ve flotile nežádoucí. Vzhledem k těmto okolnostem asi ani cena zánovních kousků nepůjde dolů tak rychle jako u konkurence. Pokud si tedy na auto podobného zaměření děláte zálusk a spaceclass někde v inzerci či showroomu zahlédnete, raději neváhejte.
Za daný peníz (v testované specifikaci od stále slušného 1,2 milionu) totiž dostanete dobře vypadající a velice prostorný vůz. Po poslední modernizaci i s důstojným pracovištěm řidiče. Motor 2.0 Blue dCi se 125 kW je tak akorát, za více koníků bych se nezlobil, ale chápu, že v dnešní době už je to takřka nemožné. Spotřeba mezi osmi a deseti litry je obstojná, jízdní vlastnosti pak vyloženě příjemné. Neměl jsem od trafica žádná velká očekávání, během testovacího týdne mě však dokázal mile překvapit. O to větší škoda, že jich na českých cestách nebude jezdit moc.
| Nejlevnější verze modelu | 1.070.000 Kč (Blue dCi/110 kW Spaceclass L1) |
| Základ s testovaným motorem | 1.165.000 Kč (Blue dCi/125 kW Spaceclass L1) |
| Testovaný vůz bez příplatků | 1.205.000 Kč (Blue dCi/125 kW Spaceclass L2) |
| Testovaný vůz s výbavou | 1.408.000 Kč (Blue dCi/125 kW Spaceclass L2) |
Plusy
- Hezký a prostorný interiér
- Multimédia na úrovni
- Bohatá výbava
- Umí plachtit
- Slušné jízdní vlastnosti
Minusy
- Na českém trhu vzácnost
- Nemožnost 4x4
