Historický V2 Sagitta má lepší aerodynamiku než Mercedes-Benz CLA
Moderní vozy jsou testovány v aerodynamických tunelech, aby se zjistilo, jak jsou na tom se svojí aerodynamikou. Volkswagen v takovém tunelu vyzkoušel studii V2 Sagitta z roku 1947. Výsledky auta jsou ohromující.
Součinitel aerodynamického odporu tohoto automobilu, který postavil německý inženýr Kurt Volkhart na základech Volkswagenu Brouk, totiž činí jen 0,217. Čelní plocha pak má 2,1 m2.
Tato čísla znamenají, že by se V2 Sagitta neztratil mezi dnešními vozy. Mezi sériovými vozy je na tom aktuálně nejlépe Mercedes-Benz CLA ve verzi BlueEfficiency Edition se součinitelem aerodynamického odporu 0,22. V2 Sagitta je tak aerodynamičtější než moderní Mercedes.
Co se týče aktuálních Volkswagenů, tak součinitel aerodynamického odporu Golfu VII je 0,27. Součinitel aerodynamického odporu úsporného vozítka XL1 je pak 0,189.
Na svoji dobu byla aerodynamika V2 Sagitta velice pokročilá, nebyla však nejlepší. Součinitel aerodynamického odporu Tatry T77 ze třicátých let je totiž ještě nižší, jeho hodnota je 0,212.
Začátky projektu Volkharta se datují na počátek čtyřicátých let, kdy se německý inženýr snažil prozkoumat studium aerodynamiky barona von König-Fachsenfelda.
V2 Sagitta používá lehké hliníkové panely karoserie a trubkový ocelový rám. O pohon se stará 1,1litrový motor typu boxer o výkonu pouhých 18 kW (24,5 k). Lehká a aerodynamická karoserie znamená, že se vůz dokáže rozpohybovat až na rychlost 140 km/h.