Historie taxíků Mercedes: Od nejstaršího taxi světa po novou třídu E

Když se řekne taxi, nepochybně si mnozí představí londýnský černý „cab“ nebo velký americký sedan, charakteristický pro New York. Typickými taxíky jsou ale také mercedesy, taková třída E v krémovém zbarvení je třeba v Německu velice běžným zjevem. A není to tak velká náhoda, protože stuttgartská automobilka se v osobní přepravě pohybuje už více než století.

Výrobce dnes známý svojí trojcípou hvězdou dokonce postavil vůbec první taxík poháněný spalovacím benzinovým motorem. Už v roce 1896 si vozidlo s benzinovým motorem a taxametrem objednal u tehdejší firmy Daimler-Motoren-Gesellschaft (DMG) Gottlieba Daimlera a Wilhelma Maybacha jistý Friedrich August Greiner. Taxi na bázi Daimleru Victoria mu bylo předáno v květnu následujícího roku, sloužit začalo v červnu 1897. Victoria byla pro potřeby taxíku vhodným automobilem – kabina pro pasažéry byla vyhřívaná, aby uvnitř nebyla zima, zatímco za teplého počasí bylo možné odstranit vybrané panely karoserie, třeba dveře a střechu.

Taxíky poháněné spalovacím motorem se staly oblíbené, začaly se rychle rozšiřovat a postupně tak nahrazovaly dosavadní koňské drožky. Velkou konkurencí pro ně ale byly taxíky poháněné elektřinou, které někteří pasažéři oceňovali kvůli tichému pohonu. Navíc nepáchly tak jako auta se spalovacím agregátem.

Takové elektrotaxi nabídl na začátku dvacátého století i DMG, tehdy už se jednalo o mercedes, jmenovitě Mercedes Electrique. Dojezd byl sice omezený – jen 90 kilometrů, stejně tak maximální rychlost 30 km/h dnes nenadchne, v tehdejší době to ale nevadilo.

Na taxíkách ale pracovala i druhá firma předcházející dnešnímu koncernu Daimler a značce Mercedes-Benz – Benz & Cie. Ta v roce 1908 přichází s cenově dostupným modelem 10/18 koní. Ten se rychle stává oblíbeným u poštovních cechů a půjčoven aut a od roku 1909 se stává populární i jako taxík. Největší oblibu získává v Berlíně, pro který vzniká i speciální karoserie „Berlin Cab.“

V roce 1926 se firmy Daimler-Motoren-Gesellschaft a Benz & Cie. spojují v jeden celek, čímž vzniká Daimler-Benz AG (dnes Daimler AG). Jen o rok později přichází na trh model 8/38 koní, který se díky atraktivní ceně rychle stává oblíbeným vozem taxikářů. Těm vyhovuje hlavně karoserie typu landaulet nabízející sklopnou střechu v prostoru pro cestující.

Firma typem 8/38 koní oslovuje taxikáře až do třicátých let. V roce 1936 však přichází Mercedes-Benz 260 D, který je spolu ve stejné době představeným Hanomag Rekord prvním sériovým osobním autem s dieselovým motorem. Nafta tehdy stojí polovinu toho co benzin, a tak se tento mercedes stává rychle populární právě mezi taxikáři. V jejich službách v mnoha případech vydrží až do padesátých let.

V poválečném období následují další mercedesy, které jsou populární mezi taxikáři. Mercedes-Benz 110 „Fintail“ zaujal ideálními vlastnostmi pro taxi – velkým vnitřním prostorem, rozměrnými dveřmi nebo obřím zavazadelníkem. Jeho nástupce, Mercedes-Benz série W114 (používající šestiválce) a W115 (čtyřválce) pak nadchl hlavně svojí spolehlivostí. Zřejmě nejznámější je v tomto ohledu exemplář 240 D z roku 1976, jehož řecký majitel s ním absolvoval 4,6 milionu kilometrů.

Mercedesy často slouží k osobní přepravě osob i dnes, nejoblíbenější je patrně třída E. Ta letos přijela v nové generaci, přičemž jen krátce po premiéře byla představena i verze pro taxislužby. Sada zahrnující držák pro vysílačku, přípravu pro montáž taxametru nebo úpravu střechy pro ceduli taxi je dostupná i na českém trhu, přičemž k dispozici je i pro některé z ostatních modelů značky.