TEST Honda Civic Tourer: První jízdní dojmy

Nové kombi nižší střední třídy od Hondy se představuje na českém trhu. Dalo sbohem původnímu označení Aerodeck z devadesátých let a pojmenováním Tourer převzatým od většího Accordu jako by se snažilo říci, že nabízí něco více, než jen největší zavazadlový prostor ve třídě o základním objemu 624 l.

Na prezentaci nedaleko Prahy jsme zjišťovali, jestli na tom označení, ale i sice kontroverzním, nicméně bezpochyby dynamickém designu, něco je. K vyzkoušení byly oba motory: dnes se budeme věnovat naftovému 1.6 i-DTEC, do klasického redakčního testu jsme si objednali benzinový Tourer 1.8 i-VTEC.

Stejně jako pětidveřový model, i kombi bude rozdělovat pozorovatele na dva tábory s naprosto protichůdnými názory. Faktem ovšem zůstává, že ve skutečnosti vypadá Civic Tourer lépe než na fotografiích. Co už je ale bez diskuzí, je praktická stránka věci – kufr, víceméně prostý nevyužitelných zákoutí, je dobře přístupný prostřednictvím pátých dveří s velmi nízkou nakládací hranou, potěší i od evropských aut převzaté samočinné navíjení roletky po jediném dotyku madla.

Na zadních sedadlech se nezměnilo místo pro kolena, které i nadále patří mezi dobré (tedy přibližně za 3), přibyly ale vítané centimetry nad hlavou a to do té míry, že by se stropem neměl přijít do kontaktu pasažér průměrného vzrůstu. Kokpit řidiče byl zatraktivněn novou kombinací stříbrných a lesklých černých dekorů, které už tak útulnou kabinu zase posunují o kousek dál, řidiče také potěší volant potažený strukturovanou kůží a překvapivě dobrý výhled vzad. Bohužel zůstal relativně vysoký posaz za volantem a omezené místo pro nárty pod předními sedadly.

Honda Civic Tourer přichází s akční cenou, v březnu je levnější než hatchback

Turbodiesel 1.6 i-DTEC z nové generace motorů Honda Earth Dreams Technology už stačil předvést svůj potenciál v testu hatchbacku Civic i CR-V a bylo by asi naivní si myslet, že u kombi tomu bude jinak. Je překvapivě „ostrý“, silný, tichý, kultivovaný, s rychlými reakcemi, velkým rozsahem využitelných otáček a zkombinovaný s krátkým a přesným řazením šestistupňového manuálu. Přestože to není zrovna úkol prvního svezení, není třeba pochybovat o tom, že bude i v tomto případě velmi úsporný.

Největší novinkou tak jsou adaptivní tlumiče, kterými Honda u Toureru poprvé v historii značky vybavila zadní nápravu. Ty se nabízejí standardně pro dvě nejvyšší výbavy Lifestyle a Executive a disponují třemi režimy nastavení – Comfort, Normal a Sport. Že dnešní adaptivní systémy dokáží svou práci odvádět na výbornou a jednotlivé módy tlumení jsou od sebe jasně rozpoznatelné, už nikoho nepřekvapí, u Toureru je ale pozoruhodné, jak se podařilo s variabilní zádí sladit naladění přední nápravy, která je nastavena napevno.

Testovací trasa sice vedla spíše po kvalitnějších silnicích, ale rozhodně potěšila schopnost podvozku dobře tlumit rázy i v módu Dynamic, která se pochopitelně přepnutím na Normal a Comfort dále zlepšovala, přičemž s touto změnou přidává vůz i na plavnosti jízdy. Obecně vzato je ale Tourer věrný tradici značky a naladění pérování turbodieselu je sportovně tužší (benzinová verze je o poznání rozevlátější), což je do značné míry i zásluha těžšího naftového motoru.

Dá se říci, že klikaté okresky je největší radost absolvovat v módu Dynamic, kdy jsou náklony karoserie nejmenší a záď nejstabilnější, naopak na nerovném betonu dálnic přijde ke slovu Comfort. Je otázkou, jak se bude vůz chovat naložený, ale v režimu Dynamic, kdy je záď o něco tvrdší, než příď, byl zcela eliminován nepříjemný kyvadlový efekt, vlastní většině automobilů s karoserií kombi. Pokud dobře odhadnete nájezdovou rychlost do zatáčky a přilnavost kol přední nápravy, na záď se můžete zcela spolehnout – zvládne to. Škoda jen, že je malinké tlačítko umístěno nešikovně přímo za řadící pákou, což prakticky znemožňuje rychlé přepnutí, pokud k tomu aktuální situace před autem vybízí. Docela otravné je také rozblikání výstražných světel při byť jenom trochu intenzivnějším brzdění.

Díky adaptivním tlumičům má kombi (stejně jako Accord) Tourer lepší jízdní vlastnosti, než výchozí model, což se nestává příliš často. Nejde přitom pouze o stabilitu zadní nápravy, respektive celého auta, danou menšími přenosy váhy v zatáčkách, více hmotnosti vzadu také omezuje vrozenou nedotáčivost předokolky a poskytuje větší stabilitu ve vysokých rychlostech na dálnici.

Honda slibovala přeladění elektrického posilovače řízení s cílem zlepšit kontakt řidiče s předními koly. Zatímco u benzinového motoru došlo k dramatickému zlepšení, pokud se něco událo u turbodieselu, je to pod běžnou rozlišovací schopnost a řízení i nadále zůstává sice přesné, strmé a příjemně tuhé, ale působí dojmem herní konzoly a poskytuje množství informací, blížící se nule.

Co Civic Tourer slibuje vzhledem, to také nabídne – k dynamickému zevnějšku přidává v kombinaci s adaptivními tlumiči zadní nápravy adekvátně agilní jízdní vlastnosti podpořené motorem, jenž se zdá dynamičtější, než napovídají jeho (již tak znamenité) papírové údaje. Součástí tohoto kompletu je obří, dobře využitelný zavazadelník a jako bonus Honda nabízí velmi dobrou kvalitu jízdy. Tichý, kvalitně zpracovaný a útulný interiér zůstává i nadále, takže se Tourer jeví jako velmi všestranný počin.