Honda HR-V: První jízdní dojmy z Portugalska

Honda vypustila na evropský trh novinku se starým jménem. HR-V názvem odkazuje na první generaci hranatého modelu, kterého se na starém kontinentu prodalo celkem 110.000 exemplářů. Nástupce má být neméně úspěšný, míří totiž do dynamicky se rozvíjejícího segmentu, od kterého si automobilky slibují nárůst prodeje v řádu desítek procent ročně.

V praxi se vlastně jedná o typ Vezel, který na japonském a americkém trhu nabízí automobilka Honda již rok a půl. Evropská verze se vyznačuje minimálními změnami, design tak zůstal prakticky nezměněn. Zatímco v nižších verzích nabídne HR-V jenom halogenové světlomety, vyšší výbavové linie disponují diodovými světlomety. Příď i profil s klikami zadních dveří umístěnými v rámu odkazují na dynamický charakter modelů Honda.

Zádi dominují nezvykle pojaté svítilny, jejichž tvar nám trochu připomínal SsangYong Kyron. Zákazníci na starém kontinentu se ovšem budou muset obejít bez systému pohonu všech kol, který se v Japonsku a Americe nabízí. Prodeje tohoto provedení v Evropě by se totiž pohybovaly maximálně okolo 20 %, což není ekonomicky zajímavé. Do budoucna ovšem není vyloučeno nasazení čtyřkolky i u nás. Podobná situace by mohla panovat také u hybridní verze, ta má ale silného soupeře v úsporném turbodieselu 1.6 i-DTEC.

Kam s ním?

Se zaškatulkováním nového HR-V je to na první pohled trochu složitější, podle slov zástupců japonské automobilky se totiž novinka inspirovala jak u Mazdy CX-3 spadající do třídy malých crossoverů, tak i u velmi oblíbeného Nissanu Qashqai, jenž sloužil jako vzor prostornosti. Proti druhému jmenovanému modelu je Honda o 85 milimetrů kratší (4295 mm), nabízí ale větší zavazadelník (470 vs. 401 litrů). Na vcelku krátkém základu se podařilo vytvořit až překvapivě štědře koncipované auto, které může pokukovat i po zákaznících nižší střední třídy.

Potvrdilo se nám to po usednutí na zadní sedačky. Vzhledem k vnějším rozměrům jsme nečekali zázraky, vlastní zkušenost ale velmi mile překvapila. Při posazení za 180 cm vysokého řidiče před koleny stále zbýval dostatek prostoru, který odpovídal nadprůměru segmentu nižší střední třídy. Problém jsme neměli ani s místem nad hlavou.

Praktičnosti nahrávala zadní sedadla Magic seats (disponuje jimi i modelová řada Civic) s výklopnými sedáky, jež umožňují převoz objemnějších předmětů. Kvůli tomuto prvku musela být palivová nádrž na 50 litrů umístěna pod přední křesla, proti civiku jsme ale neměli pocit, že sedíme příliš vysoko a palubní desku máme až u kolen.

TEST Honda HR-V 1.6 CVT - HRaVý miláček žen

Pochvalu si zaslouží také zavazadelník o základním objemu 470 litrů, který po složení zadních sedadel zvětšíte na 1533 l. Díky příplatkovému skládacímu opěradlu spolujezdce dokážete uvnitř HR-V převést předměty dlouhé až 2,5 metru.

Interiér potěšil kvalitním zpracováním, zejména látkou čalouněné výplně dveří bez větší známky laciných tvrdých plastů považujeme za velmi povedené řešení. Přehledná palubní deska nabízí minimum klasických tlačítek, ovládání ventilace totiž obstarávají dotykové plošky, které skvěle reagují a nezlobí necitlivostí jako například v Opelu Insignia. Celkový dojem trochu narušují horizontální výdechy před spolujezdcem, které se do estetického konceptu nehodí.

Jak funguje benzin 1.5 i-VTEC?

Jako první jsme usedli za volant atmosférické benzinové předokolky s novým motorem 1.5 i-VTEC a proměnným časováním o slibném výkonu 96 kW, jenž byl spojen s variátorovou převodovkou CVT se sedmi virtuálními stupni jako v případě ústrojí Lineartronic od Subaru. První kilometry vedly ulicemi Lisabonu, kde jsme ocenili skvělé sladění převodovky a motoru, který dostačoval na podobné jezdění. Hluk v kabině byl na velmi dobré úrovni, stejně tak spotřeba pohybující se okolo 7 litrů.

Problém nastal až na dálnici, která navzdory papírově dostatečnému výkonu odhalila podprůměrnou dynamiku, a to zejména v případě náhlé potřeby akcelerace. V tu chvíli se motor vytočil k 5000/min, nicméně zrychlování probíhalo velmi zvolna. Do kabiny navíc začal pronikat nijak zvlášť příjemný hluk od motoru, který rušil pohodový jízdní komfort. Podobné trápení nastalo i na okreskách, kde se autu zejména do kopce nechtělo moc přidávat.

Abychom ale benzinu jenom nespílali, potěšil nás pohodlný podvozek, který navíc těžil z 16“ kol (alternativou jsou sedmnáctky) s obutím o rozměrech 215/60. Řízení bylo možná až moc přeposilované a bez citu, kam jsme ale namířili volant, tam jsme také jeli, zábava z řízení hondy tak úplně nevymizela. Celkový dojem nezkazila ani zadní jednoduchá náprava s torzní příčkou, která má v případě špatného naladění tendenci odskakovat na nerovnostech. Na finální verdikt si ovšem počkáme až na české silnice, které dokážou rozhodit sebelepší nastavení.

Diesel dělá lepší dojem

Mnohem více se zamlouval turbodiesel 1.6 i-DTEC s 88 kilowatty a 300 newtonmetry, který začíná na 529.900 Kč (o 60.000 Kč více než benzin s manuálem). Honda tentokrát nabízí pouze přímo řazenou převodovku, která přesností a tak akorát dlouhými drahami doslova svádí k co nejčastějším změnám rychlostí. Proti zážehové patnáctistovce jsme si všimli tužšího nastavení podvozku, který pomáhal vyrovnat vyšší hmotnost dieselu (v průměru o 80 kg proti benzinu) a tím pádem větší sklon karoserie k pohupování.

Nutno dodat, že vznětový vůz obouval větší sedmnáctky (215/55), které jízdu lehce přitvrdili. Celkový dojem z podvozku byl ale příjemnější než u Mazdy CX-3, jejíž hravý projev se nám opravdu líbí, na silnicích s horším povrchem ale možná až zbytečně natřásá posádku.

Evropské prodeje malých SUV vzrostou do konce dekády o 70 %

Naftová šestnáctistovka si poradila s městským i dálničním provozem, nevadily jí ani okreskové pasáže, i když vytáčet ji nad 3000 otáček nemělo příliš smysl – dynamika se nezvýšila, hluk a spotřeba však ano. V zatáčkách se mírně projevila vyšší hmotnost na přední nápravě, tahání přídě ven z oblouku jsme ale ve větší míře nezaznamenali.

Závěr

Po prvních osobních zkušenostech s novou Hondou HR-V musíme připustit několik překvapení. Opravdu jsme nečekali takovou dávku vnitřního prostoru, jež se hravě může rovnat nejlepším kompaktům. Kvitujeme také snahu zpříjemnit pocit z interiéru, kterému nevévodí lány tvrdého a nevzhledného plastu.

Zážehová verze 1.5 i-VTEC sice představuje ekonomicky racionální volbu, s příplatkovým CVT (35.000 Kč) ale nepřesvědčila. A podle ohlasů kolegů nebyla dynamika o moc lepší ani ve spojení s manuálem. Do městského a příměstského provozu ale stačí.

Turbodiesel 1.6 i-DTEC naopak považujeme za parádní verzi, nad kterou se i navzdory vyšší pořizovací ceně proti benzinu vyplatí uvažovat. Z relativně nenápadné novinky se vyklubal povedený crossover, před nímž by se měli mít nejen evropští konkurenti na pozoru.

Plusy

• Komfortní podvozek (1.5 i-VTEC)

• Prostorný a praktický interiér

• Objemný zavazadelník

• Přesné řízení

• Silný a úsporný turbodiesel

• Bohatá základní výbava

Minusy

• Dynamika benzinového motoru

• Relativně vyšší pořizovací ceny

• Vzhled koncových svítilen