TEST Hyundai Veloster 1.6 T-GDI – Matný výkon

Když jsme před časem testovali Hyundai Veloster 1.6 GDI, zjistili jsme, že si na sporťák jenom hraje. Ba co více, že jeho jízdní vlastnosti jsou při nejlepším průměrné. Výrobce nemohl riskovat blamáž a tak verze s turbomotorem o výkonu 137 kW dostala tužší podvozek, standardně osmnáctipalcové pneumatiky, silnější brzdy a tužší a ostřejší řízení. Pomohlo to?

Začněme řízením - to je u přeplňované verze opravdu znatelně lepší. Pohnete volantem a Veloster ihned zatočí do požadovaného směru, navíc se díky tužšímu posilovači cítíte lépe vtaženi do děje. Vnímání práce předních kol se také zlepšilo, byť za to může tužší naladění podvozku; opravdovou zpětnou vazbu zde nenajdete.

hyundai testy sportovni  

V zatáčkách si k posilněnému Velosteru můžete dovolit o poznání více než dříve, tužší podvozek si umí poradit i s náhlými změnami směru bez zaplavání přídě. To spolu s lepším naladěním řízení znamená jediné: klikatá okreska už není nepřítel. Docela příjemné zjištění u výkonného hatchbacku, nemyslíte? Jenom nesmíte zadním kolem v zatáčce trefit výmol, to nápravu s torzní příčkou a vlečenými rameny spolehlivě rozhodí.

TEST Hyundai Veloster 1,6 GDI – Designová záležitost

Bohužel, při vysokých rychlostech není Veloster tak suverénní jako jeho podobně silná konkurence. Nemáte zde pocit, že auto „sedí“, karoserie se stále lehce ošívá a připomíná vám, že byste to na německé dálnici neměli se sebevědomím přehánět. Zajímavá je hodnota maximální rychlosti: 214 km/h. O plných 34 kW slabší verze bez turbodmychadla zůstává pozadu pouze o 13 km/h. Brzdy mají velmi dobrý účinek, předvídatelný nástup a netrápí je brzké vadnutí.

Sportovní? Ne tak docela

Přeplňovaná šestnáctistovka T-GDI je příjemný společník na cesty, příliš mnoho sportovnosti v ní však nenajdete. Ano, je výkonná, ale většinu nábojů vystřílí již ve středním pásmu, takže hnát ručičku otáčkoměru za pět tisíc otáček nemá smysl. Nemá to cenu ani kvůli zvuku, který není líbivý (avšak neobtěžuje) v žádném z jízdních režimů, snad kromě mechanického zabručení při startu.

Točivý moment 265 N.m je k dispozici již od 1.500 otáček, takže řidiči stačí zadupnout pedál plynu k podlaze a užívat si (po drobném nadechnutí twin-scroll turba) plynulý a lineární zátah. Od 137 kW bychom přesto čekali o něco větší divočinu, jednotka je až zbytečně „politicky korektní“. S trénováním meziplynů se můžete rovnou rozloučit, reakce na sešlápnutí akcelerátoru je velmi rozvážná a navíc je příslušný pedál až příliš utopený. Šestistupňová převodovka funguje velmi dobře, jednotlivé rychlosti jsou ideálně odstupňované, páka v kulise nedrhne a s lehce gumovým pocitem zapadá spolehlivě na správné místo. S relativně lehkou spojkou si budou rozumět i dámy.

Spotřeba závisí na jízdním stylu – pohodový výlet absolvujete za sedm, sportovní vložku klidně za čtrnáct litrů. Běžně budete na palubním počítači vídat hodnotu mezi osmi a devíti litry. Veloster bohužel nenabídne ani elektronickou napodobeninu diferenciálu se zvýšenou svorností, což vadí hlavně v utažených zatáčkách.

TEST Hyundai Veloster 1,6 GDI DCT – Podruhé a lépe

Matný metalický lak „Young Gun“ se k celkovému výrazovému stylu Velosteru hodí, byť vám trochu znesnadní údržbu, protože byste s ním neměli jezdit do myčky. Sice nejspíše nejde o ten typ auta, který budeme za padesát let obdivovat na přehlídkách krásy, nicméně mezi ostatní konfekcí jde zcela jistě o nepřehlédnutelný exemplář. O Turbu s jeho velkými koly, nástavci prahů, umělými průduchy na kapotě nebo zvětšenou tlamou to platí dvojnásob. Ano, jde tak trochu o vesnickou módu, nicméně výsledný efekt je v rámci cílové skupiny dokonalý.

hyundai testy sportovni  

Mimochodem, před vydáním tohoto testu jsme na náš facebookový profil umístili fotku „supersportovní“ dvojité koncovky výfuku a nechali fanoušky hádat, o jaké auto se jedná. Objevovaly se tipy jako Mini Cooper, Porsche Boxster nebo Ferrari Modena - to říká vše...

Závěr

Čtyřdveřový hatchback (na straně spolujezdce mají obě řady sedadel své dveře, na straně řidiče jsou jedny delší) nemá mnoho přímých konkurentů, je totiž stylovější než klasické pětidveřové hatchbacky a o mnoho praktičtější než třídveřová auta jako Volkswagen Scirocco. Veloster Turbo není sportovní auto, na které si tak rád hraje. To však ještě neznamená, že by šlo o špatný výrobek. Oproti běžné verzi je jízdně mnohem vyspělejší a stejně praktický, berte ho proto jako sportovněji střižený hatchback a budete spokojeni.

Plusy

• Výrazný design
• Výhled vpřed
• Bohatá základní výbava
• Dobré brzdy

Minusy

• Odskakující zadní náprava
• Nevýrazný projev motoru
• Matný lak by neměl do myčky

Foto: Petr Homolka