IMZ-NAMI A50 Bělka byl sovětský pokus o BMW Isetta. Mikroauto se však do výroby nedostalo
I v historii sovětského automobilového průmyslu najdeme zajímavé projekty. Patří mezi ně i dnes zapomenutý prototyp mikroauta IMZ-NAMI A50.
Mikroauta se dnes zdají jako řešení na osobní mobilitu v centrech přeplněných velkoměst. Jenže pracovalo se s nimi už po válce, kdy byly levnou alternativou k „plnotučným“ konvenčním osobním automobilům. S myšlenkou takového auta se koketovalo i v Sovětském svazu, kde v polovině padesátých let vznikl prototyp IMZ-NAMI A50.
IMZ-NAMI A50 byl společný projekt Irbitského motocyklového závodu (IMZ), proslaveného stroji značky Ural, a moskevského automobilového institutu (NAMI), které mu daly základ jména. Mikroauto s karoserií kombi a vzadu uloženým motocyklovým motorem se chtělo stát pohodlnější alternativou k motocyklům se sajdkárou.
Za prvotní myšlenkou vozu stál hlavní designér IMZu Fedor Alexandrovič Rjeppich, až když ho však podpořil hlavní designér NAMI Jurij Aaronovič Dolmatovskij, mohlo se na projektu v roce 1955 skutečně začít pracovat.
Autíčko vznikalo podle motta 5x5. Mělo nabídnout pět míst k sezení, vážit mělo 500 kilogramů, motor měl mít objem 0,5 litru, spotřeba měla činit 5 litrů na 100 kilometrů a dojezd 500 kilometrů. Otevřeně se přitom hovořilo o tom, že inspirací je podobně koncipovaná Isetta, která se nejvíce proslavila licenčně vyráběnou verzí se znaky BMW.
Pro snížení vývojových nákladů vozítko použilo maximum možné techniky z motocyklů, a to včetně motoru, který se však lišil chladičem a elektrickým startérem. Z motocyklu pocházely též brzdy, hydraulika však pocházela z automobilů. Kola byla nezávisle zavěšena pomocí výkyvných ramen.
Tvar karoserie byl podobný jako u prototypu NAMI-013, což byl luxusní šestimístný minivan. To znamenalo krátkou příď s kabinou posunutou vpřed a oválnou záď. V tomto případě hovoříme o osobní variantě, existovala také otevřená „rolnická“ verze s plátěnou střechou, sklopným čelním oknem z celuloidu a chybějícími dveřmi, což mělo vyztužit karoserii.
Továrna IMZ nejprve postavila dva prototypy, jeden osobní a druhý „rolnický,“ které po zhotovení okamžitě zamířily do Moskvy, aniž by je závod pořádně otestoval. Prvnímu se přezdívalo bělka (veverka), zřejmě podle někdejšího trhu s kožešinami ve městě Irbit, zatímco druhý nesl přezdívku ogoněk (ohýnek). Později následovaly dva vylepšené exempláře.
Do sériové výroby se ale IMZ-NAMI A50 Bělka/Ogoněk nikdy nedostal. Jednak nesplnil zadání, uzavřená verze nakonec vážila 640 kilogramů, v útrobách navíc pracoval motor o objemu 0,75 litru. Hlavně se ale během testování prokázaly i mnohé nedostatky, ať už nedostatečný jízdní komfort, obtížný přístup dovnitř (nastupovalo se vpřed vyklápěnou přídí) nebo nedostatečná bezpečnost. Navíc v rámci Sovětského svazu se na nejmenší auta do budoucna zaměřila ukrajinská továrna ZAZ (Záporožský automobilový závod) vyrábějící vozy Záporožec.