Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

IMZ-NAMI A50 Bělka byl sovětský pokus o BMW Isetta. Mikroauto se však do výroby nedostalo

David Bureš
Diskuze (4)

I v historii sovětského automobilového průmyslu najdeme zajímavé projekty. Patří mezi ně i dnes zapomenutý prototyp mikroauta IMZ-NAMI A50.

Mikroauta se dnes zdají jako řešení na osobní mobilitu v centrech přeplněných velkoměst. Jenže pracovalo se s nimi už po válce, kdy byly levnou alternativou k „plnotučným“ konvenčním osobním automobilům. S myšlenkou takového auta se koketovalo i v Sovětském svazu, kde v polovině padesátých let vznikl prototyp IMZ-NAMI A50.

IMZ-NAMI A50 byl společný projekt Irbitského motocyklového závodu (IMZ), proslaveného stroji značky Ural, a moskevského automobilového institutu (NAMI), které mu daly základ jména. Mikroauto s karoserií kombi a vzadu uloženým motocyklovým motorem se chtělo stát pohodlnější alternativou k motocyklům se sajdkárou.

Za prvotní myšlenkou vozu stál hlavní designér IMZu Fedor Alexandrovič Rjeppich, až když ho však podpořil hlavní designér NAMI Jurij Aaronovič Dolmatovskij, mohlo se na projektu v roce 1955 skutečně začít pracovat.

Autíčko vznikalo podle motta 5x5. Mělo nabídnout pět míst k sezení, vážit mělo 500 kilogramů, motor měl mít objem 0,5 litru, spotřeba měla činit 5 litrů na 100 kilometrů a dojezd 500 kilometrů. Otevřeně se přitom hovořilo o tom, že inspirací je podobně koncipovaná Isetta, která se nejvíce proslavila licenčně vyráběnou verzí se znaky BMW.

Pro snížení vývojových nákladů vozítko použilo maximum možné techniky z motocyklů, a to včetně motoru, který se však lišil chladičem a elektrickým startérem. Z motocyklu pocházely též brzdy, hydraulika však pocházela z automobilů. Kola byla nezávisle zavěšena pomocí výkyvných ramen.

Tvar karoserie byl podobný jako u prototypu NAMI-013, což byl luxusní šestimístný minivan. To znamenalo krátkou příď s kabinou posunutou vpřed a oválnou záď. V tomto případě hovoříme o osobní variantě, existovala také otevřená „rolnická“ verze s plátěnou střechou, sklopným čelním oknem z celuloidu a chybějícími dveřmi, což mělo vyztužit karoserii.

Továrna IMZ nejprve postavila dva prototypy, jeden osobní a druhý „rolnický,“ které po zhotovení okamžitě zamířily do Moskvy, aniž by je závod pořádně otestoval. Prvnímu se přezdívalo bělka (veverka), zřejmě podle někdejšího trhu s kožešinami ve městě Irbit, zatímco druhý nesl přezdívku ogoněk (ohýnek). Později následovaly dva vylepšené exempláře.

Do sériové výroby se ale IMZ-NAMI A50 Bělka/Ogoněk nikdy nedostal. Jednak nesplnil zadání, uzavřená verze nakonec vážila 640 kilogramů, v útrobách navíc pracoval motor o objemu 0,75 litru. Hlavně se ale během testování prokázaly i mnohé nedostatky, ať už nedostatečný jízdní komfort, obtížný přístup dovnitř (nastupovalo se vpřed vyklápěnou přídí) nebo nedostatečná bezpečnost. Navíc v rámci Sovětského svazu se na nejmenší auta do budoucna zaměřila ukrajinská továrna ZAZ (Záporožský automobilový závod) vyrábějící vozy Záporožec.

David Bureš
Diskuze (4)
Avatar - Barrichello
8. 5. 2019 20:12
Re: Ha ha
:-) jako vtip dobrý.

Jinak myslím že toho udělali poměrně víc ve světe techniky :-) :-)
8. 5. 2019 12:39
Re: Ha ha
Vy asi máte nejaký psychycký problém s Rusmi
8. 5. 2019 11:06
Ha ha
Rusák ať udělá co udělá, vždycky mu z toho vyjde kalašnikov :-)
8. 5. 2019 09:30
Isetta
Italská Isetta je nepochybně zajímavé auto, ale mám pocit, že koncepčně
toho s Bělkou neměla mnoho společného. Už jen tím, že je cca poloviční
a byla původně tříkolka, připomínající spíše náš Velorex.