Jak jsme hledali po lesích vraky: Dobrodružství mezi pařezy!
Napadlo by vás, že v kdejakém lesíku nebo roští leží opuštěný autovrak se zajímavým příběhem? Student Martin Nikl se baví jejich objevováním a nabídl nám, že můžeme na výpravu vyrazit s ním.
Taky jste zbožňovali Indiana Jonese nebo dobrodružné filmy, kde hrdina rozhrne křoví a za ním objeví zřícené letadlo či opuštěný vrak lodi? Přesně tohle jsme zažili s lovcem vraků Martinem Niklem.
Jen to tedy nemělo tolik elegance jako v Hollywoodu – v našem podání jsme si s fotografem vzájemně drželi drátěnkový plot při opatrném překračování a během každého míjení ostnatého šlahounu nehrdinsky hlásili: „Pozor na oči!“ I sebekritickým pohledem zhýčkaných redaktorů u toho vypadal Harrison Ford vždycky tak nějak mužněji.
Naštěstí bylo naše snažení odměněno nálezem vraků. Co na tom, že za rozhrnutým křovím neležela sestřelená dakota, ale dva wartburgy, které pohltila příroda.
Lovec autovraků
Na začátku našeho dobrodružství byl netradiční e-mail od šestnáctiletého studenta Střední průmyslové školy dopravní Martina Nikla, který nám skromně nabídl reportáž o jeho koníčku – hledání a focení autovraků. Při pohledu na odkazy jsme doslova žasli. Nadšenec se tím baví teprve rok, a už má přes 1700 sledujících.
Talentovaný mladík některé vraky sleduje dlouhodobě, jiné nachází náhodně. Pokaždé na své stránce přidá nějaké zajímavosti a často zjišťuje o dost víc ze „života“ vraku. Přitom píše líp než spousta „taky novinářů“ (minimálně ví, kam ve větě patří čárka) a náš redakční fotograf ocenil i technickou stránku snímků. Už za dva dny jsme si s ním dali schůzku na opuštěném místě u lesa…
Poklad za plotem
Lokalitu hledáme podle souřadnic, které nám Martin poslal. Kde přesně, to se od nás nedozvíte. Ne všichni mají poctivé úmysly a patří ke cti lovců vraků, že nic z místa neberou a nenechávají stopy. „Už se mi stalo, že po mně někdo chtěl přesné místo nálezu, protože šlo o zajímavé auto na díly. Proto lokality nezveřejňuji,“ říká nám Martin po svém příjezdu.
Mimochodem dovezla ho maminka, protože sám ještě nemá řidičák. Rodič slouží jako šofér a vzdálený dozor, aby se Martin nedostal při objevování vraků do potíží. Vozy totiž často leží na soukromých pozemcích, jejichž majitelé nejsou z návštěv zvědavců nadšeni. Někdy si ještě zrezlý šrot schovávají „na potom“ a marně doufají, že z něj vykouzlí vzácné veterány. „Nelezu proto na cizí pozemky. A když to jde, oslovím s dotazem sousedy, kteří mě sledují při focení,“ říká Martin s tím, že nejdůležitější je důvěra.
Za oponou neštěstí
Také během našeho povídání se nedaleko objevuje obyvatelka lesní chatky a nenápadně sleduje, co tam komická partička vetřelců pohledává.
Vysvětlujeme jí, co nás zajímá. Na oplátku se dozvídáme, jak je lesní pozemek roky opuštěný, protože majitele asi před třiceti lety zabili. „Znala jsem ho, byli jsme podobně staří. Je to neštěstí. A rodina už sem roky nejezdí,“ říká nám žena ve středním věku. Bez lidských příběhů by mozaika objevování autovraků nebyla kompletní…
Při procházce mezi pařezy pak od Martina zjišťujeme, že takhle našel v lese za plotem třeba seriálové policejní auto, které zjevně někdo po natáčení odkoupil a poté nevěděl, kam s ním.
Následovníci rostou
Jak je vidět, dobrodružství lze najít i v lese za domem. A jak říká Martinova maminka: „Jsem ráda, že je venku a nesedí u počítače. Ale překvapilo mě, jak to vzal vážně.“
Martin není ve svém koníčku osamocený, během chvilky jsme našli další dva profi ly hledačů vraků. Často ale jen sdílejí cizí snímky, zatímco Martin Nikl dává vlastní. Hodně se prý dá najít ve fotomapách Google Street View. Bohužel ale platí, že takové „otevřeně skryté“ vraky brzy zmizí do šrotu nebo na součástky a další hledači mají smůlu.
Martinovy fotky najdete na facebooku Opuštěné vraky a na instagramu opustene.vraky.
