Jak se udržují semafory: Světla proti chaosu

Pro plynulou jízdu městem jsou správně pracující semafory nezbytné. Bez nich by rychle přišel chaos. Plánovanou údržbu světelné signalizace i havarijní opravy má v naší metropoli na starosti firma Technologie hlavního města Prahy (THMP). „Staráme se zhruba o šest set křižovatek. Na nich je více než 6000 stožárů a 20.000 návěstidel,“ rozebírá Libor Fiala z představenstva společnosti. Firma za rok vyřídí zhruba 7000 žádostí o opravy či údržbu semaforů. Dnes k nim zamíříme i my.

Tříbarevný semafor slaví 100 let: Kde se poprvé objevil a kdo jej vymyslel?

Vzhůru k výškám

Na křižovatce u Libeňského mostu v pražských Holešovicích už na nás čekají dva technici a montážní plošina. Místo korby ji vozí upravený pick-up Ford. Zvedá se do výšky jen několika metrů, na údržbu semaforových návěstidel ale bohatě stačí. Během kontroly se na ně totiž podíváme pořádně zblízka. „Technik se vyjede podívat nahoru, zkontroluje návěstidla a jejich nastavení. Musí si ověřit, že nic neupadlo ani nikde nejsou žádné praskliny,“ rozebírá Michal Horák, který má údržbu semaforů na starosti. Zároveň se i myjí krycí skla návěstidel.

Revize se vždy zúčastní dva pracovníci. Bezpečnostní předpisy totiž nařizují, aby jeden vždy zůstal na zemi. „Zabezpečuje provoz a je tu i pro případ poruchy plošiny, aby mohl situaci řešit,“ vysvětluje Horák, zatímco technici připravují zábor jízdního pruhu pro plošinu.

Po základním zaučení a navlečení do bezpečnostního postroje už se můžeme vydat na kontrolu. Auto najíždí do vyhrazeného pruhu, přímo pod rameno semaforu. Technici jej podepřou výsuvnými sokly, poté už můžeme vlézt do montážního koše, ke kterému se poutáme karabinou na postroji.

Takto vypadal první elektrický semafor v Evropě. Replika stojí dodnes a není daleko

Odshora až dolů

Proces revize semaforů je jednoduchý, pracovníci postupují metodicky odshora dolů. Vyjíždíme tedy ke konci výložníku k hornímu návěstidlu, které je zblízka až překvapivě velké. Technik nejdříve obyčejným zatáhnutím prověřuje, zda všechny kabely drží na svých místech. Zkouší i konektory vedoucí do návěstidla. Posledním krokem je otření skel semaforů hadrem. Od poslední očisty tu sice uběhlo už půl roku, ale jsou jen lehce zaprášená. „Tady to není tak hrozné, ale blíž u řeky jsou semafory o dost špinavější. Taky je na nich víc pavučin,“ dozvídáme se během očisty.

Otřít se musí i čočky kamer detekujících dopravu, které jsou nezbytné pro řízení provozu. Na téhle křižovatce už se totiž nepoužívají indukční smyčky v asfaltu, ale právě kamery namontované na výložníku v blízkosti návěstidla. Poté už se na plošině posouváme níž podél výložníku. Na řadě je kontrola dotažení šroubů, kterými jsou jednotlivé díly spojeny k sobě. Rameno semaforu se vlivem větru neustále pohybuje, takže jeden nebo dva jsou povolené. K pevnému utažení jim stačí půl otáčky ráčnou, zbytek drží dobře. Dotažení trvá jen chvilku a my už sjíždíme ke spodnímu návěstidlu. Stejně jako nahoře je potřeba jej otřít a prověřit uložení kabelů. Náš výlet do výšin tímto posledním krokem končí, vracíme se zpět na zem. Celá rameno je zkontrolované během deseti minut. Žádný problém jsme neobjevili, návěstidla fungují správně a vše drží na svých místech. Techniky nyní čeká kontrola zbývajících tří ramen. Balí kužely v jízdním pruhu a s plošinou se přesouvají do ústí vedlejší ulice. Bez nás na plošině jim pak práce jde ještě o něco rychleji.

Tři úrovně servisu

Revize semaforů dělí Technologie hlavního města do tří úrovní. My jsme nyní absolvovali střední, kterou pracovníci zajišťují jednou za půl roku. Během základní, kterou musí křižovatky projít každé tři měsíce, prověřují semafory vizuálně. Ze země hledají, zda někde není problém – prasklé sklo, uvolněné součástky nebo třeba i posprejování. Pokud problém najdou, ohlásí ho dispečinku, který vyšle četu k opravě. „Technik si ale také otevře řadič, zkontroluje detekci, podívá se, jestli ze všech směrů všechno běží,“ popisuje Horák úkony základní čtvrtletní kontroly. „Prioritou však jsou opravy při poruchách. Dispečink techniky posílá po haváriích, během čehož plní i preventivní kontroly,“ dodává Horák.

Nejrozsáhlejší pak je dvanáctiměsíční revize. Během ní se křižovatky dokonce vypínají, aby technici mohli otestovat jejich funkce. „Při roční kontrole se ještě na několika málo křižovatkách mění i žárovky, ale to už je naprostá rarita,“ směje se Horák. Na většině křižovatek totiž žárovky nahradily světelné zdroje LED. Jsou mnohem úspornější a mají více než pětinásobnou životnost.

Elektrické semafory jsou na silnicích přes 100 let. Víte, kde se objevil první?

Důležité a důležitější

Všechny křižovatky jsou navíc rozděleny do tří skupin podle jejich významu, který určuje policie. „Nejdůležitější jsou v centru a na okruzích. Ty musí běžet neustále,“ zdůrazňuje Horák. Do první, nejkritičtější kategorie patří například křižovatka U Bulhara na Praze 1.

Od jejich zařazení se odvozuje rychlost zásahu při poruše. „U křižovatek první kategorie musíme být po nahlášení kritické poruchy do čtyřiceti minut,“ zdůrazňuje Fiala. K takovým křižovatkám musí technici při dvanáctiměsíční kontrole dokonce volat policii, aby řídila dopravu. Jinak by hrozil kolaps.

Právě prioritizace křižovatek předčasně ukončila i údržbu během naší návštěvy. Technici musí hned odjet k opravě důležitější křižovatky. „Dostali jsme echo, ale ještě nevíme, kam pojedeme. Instrukce dostaneme vysílačkou,“ říká Horák ve spěchu, zatímco technici připravují auto k odjezdu. Kontrolu zbývajícího, čtvrtého ramene musí odložit na později.

Křižovatku řídí umělá inteligence: Jsou chytré křižovatky chytré?

Značí blikání vadu?

Během některých poruch se křižovatky mohou automaticky přepnout do režimu blikající oranžové. Část z nich se však do stejného módu přepíná v nočních hodinách. Cílem je vyšší plynulost dopravy v místech, kde není potřeba ji přes noc řídit.

Závady ohlásíte snadno

Pracovníci Technologií hlavního města Prahy sice všechny křižovatky pravidelně kontrolují, poruchu ale vyloučit nejde. Závady může oznámit kdokoli na bezplatné nonstop lince 800 404 060. Hlásit můžete i nefunkční veřejné osvětlení, což jde i na webu thmp.cz nebo přes mobilní aplikaci Praha svítí. Přesnou lokalizaci zjistíte ze štítků připevněných na stožárech veřejného osvětlení.

Světelná signalizace v Čechách slouží přes devadesát let

První automatická světelná signalizace v Československu začala fungovat v lednu 1930 na pražském Václavském náměstí. Čtyřboký semafor zavěšený na laně uprostřed křižovatky, kterým se řídili auta i chodci, však motoristé kritizovali. Vadilo jim, že je při průjezdu spíš zdržuje, měl však hlavně usnadnit průjezd tramvajím. Několik světelných semaforů se ale v hlavním městě objevilo už tři roky předtím. Přepínání barev však ještě řídili strážníci ručně. V Brně si na první semafor museli počkat až do prosince 1946.

První automatická světelná signalizace v Československu začala fungovat v lednu 1930 na pražském Václavském náměstí