Kontrolovali jsme kvalitu pohonných hmot: Jak vše probíhá?
Jak dlouho od odebrání vzorků paliv trvá, než jsou známy výsledky kontroly kvality a zavírá se stojan na čerpací stanici? Sledovali jsme jejich cestu z benzinky až k testům v akreditované laboratoři.
Neoznačený Peugeot Boxer České obchodní inspekce (ČOI) zajíždí na rutinní kontrolu k čerpací stanici Benzina v Ústí nad Labem Pod Mariánskou skalou. Kontrolor ve svítivé bundě nabírá u stojanu číslo 8 palivo do kanystru a jde platit. Prvním krokem právě odstartované inspekce je totiž správné označení a stanovení ceny pohonné hmoty. „Už jsme v minulosti narazili na případ, kdy pumpa na totemu nabízela Natural 98, ale na stojanu se tankovala jen pětadevadesátka,“ říká ředitelka ČOI pro Ústecko a Liberecko Renata Linhartová.
Obličej je tabu
Po vydání účtenky vychází inspektor ven a obléká si vestu s označením úřadu. Nyní už můžeme sledovat kontrolora při práci, a dokonce i fotografovat. Jen v záběru nesmí být inspektorův obličej ani registrační tabulka vozu. Náš muž sahá do kabiny a nasazuje masku s dvěma filtry. Další krok k tomu, aby nebyl k poznání? „Je to spíše kvůli výparům z paliv. Tím, že čerpám do malých nádob, jsou okolo mě ve větší koncentraci než při běžném odběru, který znají řidiči,“ vysvětluje inspektor s tím, že jej během jedné směny čeká takových míst celkem šest. Zatímco skládá na pult nádoby na odebrané vzorky, zapínáme stopky. Je 8.40 ráno.
Čistočistě
Na samotném začátku odběrů inspektor otře tankovací pistoli, aby případná nečistota nespadla do nádobky, a začíná čerpání. Napřed nafta. Celkem 10,4 litru putuje po dávkách do čtyř kanystříků a jedné lahve. Plné nádobky pracovník otře, utáhne závěr a zkontroluje těsnost – na zhruba šest sekund je obrátí dnem vzhůru. Následuje nalepení cedulky s informacemi o vzorku včetně času odběru. Nakonec do tvaru obráceného písmene V přelepí ještě uzávěr a oba horní rohy cedulky páskou ČOI – to aby byla vyloučena případná snaha o manipulaci se vzorkem.
Tentýž postup se opakuje u benzinu Natural 95, jen se ho kvůli většímu množství testovaných parametrů odebírá celkem dvanáct litrů. Přibyly tak jeden kanystřík a menší nádoba. Když jsou i tyto vzorky zapečetěny a naloženy do auta, zbývá administrativa. V úředním záznamu se sepíše, kde, kdy a co bylo odebráno. A přikládá se k tomu ještě takzvaný závozový lístek s údaji o dodavateli, množství paliva a datu závozu.
Část odebraných vzorků zamíří na kontrolu do akreditované laboratoře, část zůstává na čerpačce jako takzvaný kontravzorek pro potřeby čerpací stanice.
V 9.30 je vše skončeno a my následujeme vůz kontrolorů na stanici Pap Oilu v ústecké čtvrti Neštěmice. Tam se vše opakuje ve stejném pořadí a trvá to také oněch padesát minut. My si ze všech odebraných vzorků v duchu označujeme nádobku s naftou pod kódem 44/24/20/V a od vozidla pokračujícího dál v kontrolní trase na Děčín se odpojujeme.
V laboratoři
Hned nazítří ráno už stepujeme před budovou laboratoří SGS, někdejšího Ústavu paliv a maziv v pražských Strašnicích. Než vůbec smíme vstoupit na pracoviště, kde se zkoumá shoda či neshoda odebraných vzorků s normami, musíme projít důkladným školením. „Hlavně se ničeho nedotýkat a pohybovat se opatrně,“ znovu připomíná školitelka Denisa Kárníková, když si nasazujeme ochranné brýle a oblékáme jednorázové pláště. Přesouváme se do předávací místnosti, kde kontrolor ČOI na pult vykládá nádobky se včera odebranými vzorky. Zároveň si je pracovníci laboratoře hned zapisují do systému – tím se generují unikátní čísla, jež konkrétní vzorky provázejí po celou dobu analýz. Spolu se seznamem rozborů následně zamíří do laboratoře, po podepsání předávacích protokolů už za vzorky přebírá plnou odpovědnost laboratoř SGS. Inspektor ČOI se loučí a my už nakukujeme přes rameno odbornému laborantovi Martinu Pařízkovi, který pipetou odebírá vzorek z „naší“ nádobky číslo 44 a vpouští ji do analyzačního přístroje. U nafty se sleduje třeba vyšší obsah síry či bod vzplanutí. „Ještě během dneška budeme vědět, zda jsou odebraná paliva v pořádku,“ říká náš laborant. Kompletní výsledky budou hned následující den, tedy třetí den od odběru. Jakýkoli parametr vykazující odchylky od normy ovšem laboratoř hlásí na ČOI ihned. Ta následně informuje krajskou stanici, aby byly stojany se závadným palivem co nejdříve zapečetěny a problematická nafta nebo benzin se dál neprodávaly. Jak se dozvídáme další den, vzorek 44 u všech zkoušek prošel.
Tři otázky pro ústředního ředitele ČOI Mojmíra Bezecného
Za rok 2019 byla nevyhovující jen necelá dvacítka vzorků, tedy 0,7 procenta odebraných. Co za tím vězí?
Už několik let trvající trend výrazně nízkého počtu nevyhovujících vzorků přičítáme nejen pravidelnému monitoringu ČOI, ale i programům prodejců jako Pečeť kvality. Pomohlo také zveřejňování pokut a čerpadel s nevyhovujícími vzorky. Stanice více dbají na dodavatele, a to nejen ty velké. I menší vědí, že se jim nevyplatí odebírat rizikové hmoty – například výplachové oleje do strojů s vyšším obsahem síry, které pak zejména v příhraničí s Polskem prodávali jako naftu.
Podle čeho se určuje, jaká paliva se budou odebírat?
Je to podle spotřeby konkrétního paliva u nás. Jasně vede nafta – kromě osobních aut pohání i stroje, traktory, autobusy či nákladní dopravu. Méně se odebírá benzinu a jen v desítkách případů LPG, CNG či E85.
Kolik vzorků ročně odeberete?
Je to na základě pokynu Ministerstva průmyslu a obchodu, pod nějž ČOI spadá. V průměru to má být okolo 2700 vzorků za rok. To se pak rozpočte na jednotlivé oblasti. Vzhledem k vysoké kvalitě vzorků za poslední roky ovšem očekáváme snížení počtu kontrol paliv, ČOI už podala návrh.
Víte, že…
… pokud je vzorek špatný, musí provozovatel stanice na své náklady zařídit ekologickou likvidaci? To jej vyjde na stovky tisíc korun.
… než dojde na pokutu za špatné palivo, musí proběhnout správní řízení, což trvá měsíce?
Časopis Svět motorů si můžete objednat na ikiosek.cz.
