Jak vypadá výroba hasičského vozu Kobit-THZ na podvozku Scania?

Během příjezdu do továrny s přibližně 450 zaměstnanci nás s úsměvem vítá ředitel a jednatel Radomír Jahelka. Blíže se seznamujeme při povídání o technice, kterou jsou hasičská auta doslova prošpikována. Jahelka totiž začal tzv. od píky, když do továrny nastoupil jako běžný dělník. Přes pozdější pozici ve vývoji a následně jako jeho šéf se postupně propracoval na ředitelskou úroveň ve firmě s ročním obratem přibližně 1,5 miliardy korun. Evidentně mu nechybí schopnost promluvit bez přetvářky i s například uklizečkou. To na úvod, protože platí, že firma většinou voní (či naopak) právě od hlavy. Na fotografiích toto nelze zaznamenat, tak si to dovolujeme napsat.

Od rámu

Na odstavné ploše stojí přibližně deset podvozků Scania připravených na přestavbu. Většinou jde o konfigurace 4x4 nebo 6x2 podle toho, v jaké skupině hasičských vozidel mají být zařazeny. Vstupujeme do první části továrny, ve které dochází k částečnému odstrojení rámu, jeho přípravě i pomocí karboflexového řezání. Podle potřeby zástavbového prostoru dochází k přesunu naftové nádrže do zadní části. To se týká zejména podvozku 4x4, u 6x6 naopak „cestuje“ nádrž na AdBlue. Následně přichází na řadu pomocný rám, ke kterému bude fixována nástavba.

Hasiči dostali speciální Hilux 6x6 pro boj s požáry elektromobilů

Hliník spojený nerezem

Po přípravně vstupujeme do zcela oddělené velké výrobní haly, kde z hliníkových profilů vznikají rámy kabin. Spojení jednotlivých dílů pomocí nerezových prizmatických jednotek je pevné a nepodléhá korozi ani úbytku pevnosti. Zároveň je v budoucnu možné kabinu upravit, zvětšit dle měnících se požadavků na hasičská vozidla atd. Nerezová nástavba může sloužit klidně třicet let, ale je vhodné ji občas vzhledem k měnícím se požadavkům hasičů upravovat.

Zhruba do roku 2010 dávali hasiči přednost objemu vodních nádrží 2,4 m3 a stačily jim dvanáctitunové podvozky. Více než deset let však velká hasičská vozidla používají čtyřkubíkové tanky na vodu. Když k tomu mají cca 1,8 tuny hasičské výzbroje, je nutné používat minimálně osmnáctitunové podvozky. V nich s minimální výškou rámu boduje Scania, která u osmnácti- či šestadvacetitunového podvozku nabízí Crew cab (posádkovou kabinu) dokonce ve třech velikostech. Díky tomu tvoří podvozky švédské značky drtivou většinou hasičských vozidel vyráběných ve Slatiňanech.

Hasiči ze Škodovky mají nový speciál, umí řezat vodou a ovládá se z tabletu

Při pohledu na specializovanou výrobu se ptáme ředitele Jahelky, kolik odpracovaných hodin vyžaduje průměrná hasičská nástavba. Říká s úsměvem: „Každé auto je téměř originál a spotřebuje pět až deset tisíc hodin. Málokdy se stává, že vyrábíme dvě tři hasičská auta stejná. Tomu už pak říkáme sériová výroba a platí spíše jen těch pět tisíc hodin.“  

Kabeláž

V další části vidíme dva muže se spoustou kabelů, které prostrkávají hotovým rámem nástavby. Nedá nám to se nezeptat, kolik lidí se nachází v konstrukci, protože co cisternová automobilová stříkačka, to originál nejen vybavením a příslušenstvím, ale zejména elektrickou výbavou s desítkami až stovkami čidel a automatických bezpečnostních prvků.

Jahelka odpovídá: „V konstrukci pracují tři lidé, každý z nich má většinou rozpracované tři projekty. Jeden připravuje na základě objednávky po výběrovém řízení, druhý a třetí projekt se nachází již ve výrobě.“

Ptáme se dál: „Do těch pěti až deseti tisíc hodin potřebných pro kompletní výrobu hasičské cisternové stříkačky spadají také hodiny konstruktérů?“ Přichází odpověď s úsměvem: „To ne, to jsme se spolu bavili jen o výrobě.“

Jak se staví hasičská vozidla: Mají ovládání vodního děla na dálku, slouží prezidentovi

Jdeme tedy továrnou dál a vidíme už kompletaci vodních nádrží a spousty skříněk i úložných prostor na čerpadla, elektrocentrálu, rozbrušovačku, hydraulické nůžky a roztahováky zejména pro případ těžkých dopravních nehod s vyprošťováním cestujících atd. Jednotlivé díly nástavby se k sobě již nenýtují, ale vše se lepí. Ředitel, který nás továrnou provádí, k tomu poznamenává: „Lepidla jsou už na takové úrovni, že nýtování je už překonané“.

Snaha o univerzál

Jahelka nás rovněž seznamuje se sílícím trendem hasičských vozidel. Hasiči chtějí mít vozidla vybavená pro co největší počet běžných zásahů, aby měli k dispozici univerzál schopný zvládnout naprostou většinu jejich. Tu tvoří výjezdy k dopravním nehodám s potřebou hašení a vyprošťování cestujících. Proto také ve výbavě vozidla na výrobní lince vidíme v jedné skříni hydraulické nůžky se stiskem odpovídajícím 20 tunám či roztahovák schopný se roztáhnout na více než dvojnásobnou délku tahem odpovídajícím 26 tunám. Pro představu to znamená, že jeden roztahován by byl schopný sám zvednout plně naložené třínápravové vozidlo. To už jen žasneme. Jsou však výjezdy ke speciálním případům, které proběhnou například jednou za několik let a je nesmyslné, aby i speciální výbava se nacházela na samostatném podvozku.

Falcon 8x8 je největší hasičský vůz na světě. Má výkon 1400 koní a váží 54 tun

Třetina kontejnerů

Více než třicet procent výroby firmy Kobit-THZ čítají kontejnerové hasičské nástavby. Týkají se zejména velmi specifických zásahů, kterým vozidlo během například patnáctiletého působení projde párkrát nebo dokonce nikdy.

Pro tyto případy se čím dál více uplatňují kontejnerové speciální nástavby, pro které je připravený jeden podvozek. V případě zásahu si hasič rychle natáhne na podvozek potřebný kontejner a s ním uhání ke specifickému zásahu. Podle Jahelky vyrábí Kobit–THZ téměř třetinu právě kontejnerových nástaveb.

Příběh československé dodávky Škoda 1203: Auto, které se vleklo

Do segmentu kontejnerů také patří nádoby s vodou, do nichž hasiči ukládají hořící elektromobily. Dozvídáme se, že zatím firma vyrobila kontejnery jen pro osobní elektromobily, o větších pro užitková vozidla zatím není řeč.