Komentář: Odborářská párty ve Volkswagenu končí. Teď je potřeba něco udělat
Automobilka Volkswagen oznámila, že uzavře několik německých závodů a propustí desítky tisíc lidí. Obvykle to vysvětlují náklady na nástup elektromobility nebo s ostřejší konkurencí.
V principu se automobilka snaží vymanit z věčného ustupování odborářům. Či přesněji odborářské šlechtě, protože zástupci zaměstnanců jsou často tím nejmocnějším v koncernu. Firma se už v devadesátých letech v podstatě zavázala, že bude chránit německá pracovní místa. Každý rok také zaměstnancům velkoryse přidává, nemusí to být jen peníze, jde i o drobné benefity nebo ústupky. Výsledkem je, že pracovníci pracují méně za více peněz.
Jenže to celé neznamená, že zaměstnanci pracují a jsou rádi z toho, co za to dostávají. Využívají totiž získanou moc, velká část byznysových rozhodnutí proto právě na odboráře narazí. Třeba takový nový Volkswagen Passat. Nešlo jen racionálně rozhodnout, že ho budou vyvíjet v Mladé Boleslavi a vyrábět v Bratislavě. Takovou „nemilou“ věc bylo nutné s odboráři vyhandlovat. Pokud chce firma svěřit vývoj Čechům a výrobu Slovákům, musí Němci něco dostat. To by tak hrálo, aby se jen šetřilo. Tento přístup může fungovat jen do nějaké míry.
Ve Volkswagenu dobře vědí, že budou potřebovat méně lidí (pokračující automatizace a nástup montážně jednodušších elektromobilů) a dobře vědí, že řadu modelů nemá kvůli nákladům žádný smysl vyrábět v Německu. U aut nižších tříd nejde vykouzlit dobrou cenovku s německými náklady. Vědí také, že velká část konkurence břímě v podobě dohod s odboráři nemá.
Příměr lze najít v českém důchodovém systému. Teď to sice tak nějak funguje a na první pohled není třeba cokoliv měnit, výhledy ale nevypadají dobře. O co později se něco udělá, o to tvrdší bude náraz. Němcům budou parádní smlouvy s Volkswagen k ničemu, když ten nebude prodávat dost aut. A nebude je prodávat, když bude mít vysoké náklady.
Podobný příklad je třeba General Motors, kde se také ve zlatých časech odboráři naučili říkat si o víc a také víc dostávali. Firma ale nakonec nebyla nákladově konkurenceschopná. Japonské automobilky začaly v USA auta vyrábět se zaměstnanci, kteří nebyli v odborech, a na problém bylo zaděláno.
Kdyby Volkswagen dál nic nedělal, bylo by vše při starém. Odboráři by na něj zase tlačili, že chtějí přidat a že chtějí víc záruk proti propouštění. Zase by se mluvilo o stávce a nakonec by se našel „kompromis“. Když Volkswagen ale téma pojmenoval, získává tím v dalších jednáních alespoň nějakou výhodu.
Jak to všechno dopadne, je otázka. Volkswagen dál vydělává a vydělává docela hodně. Zaměstnancům mohou být chmurnější vyhlídky ukradené, v ruce mají výroční zprávu za loňský rok i výsledky za první měsíce tohoto roku. Je také třeba zmínit, že Volkswagen je pořád svého druhu polostátní firma. Podíl spolkové země Dolní Sasko je sice zhruba desetinový, na hlasech už je to ale pětina, ale když se k nim v dozorčí radě přidají hlasy odborářů, hraje už politika opravdu velkou roli.
Tedy nic proti odborům ani právu zaměstnancům na důstojnou odměnu. Volkswagen je dekády úspěšnou firmu a je správně, aby z toho všichni, kteří se na tom podílejí, něco měli. Když to ale začne svazovat ruce, je třeba něco dělat.
