Koncept Pininfarina Sintesi se snažil předpovídat budoucnost. Povedlo se mu to?
Studio Pininfarina excelovalo nápaditými experimenty, proto bývaly dokončeny futuristické kousky jako Sintesi. Koncept budoucnosti zcela postrádal jakékoliv konvenční prvky, čímž skvěle oživil usedlé přístupy k automobilovému inženýrství.
Čtyřkolový úkaz nazvaný Pininfarina Sintesi byl posetý technologiemi zcela vlastní kategorie. Originální zpracování a vzdor okoukaným konvencím vystihovalo čtyřmístný prototyp uvedený na ženevském autosalonu dne 4. března 2008.
Stříbrná studie právem přitahovala pohled novinářů udiveně zaostřující nadpozemský design, který skryl řadu inteligentních funkcí a inovativní pohonný systém. Kompletně novátorský experiment se nepodobal ničemu, co by svobodomyslné studio Pininfarina zhotovilo někdy dříve během desetiletí plných exotických konceptů.
Téměř pětimetrové Sintesi propojilo brilantní inženýrskou činnost s předpovídanou automatizovanou mobilitou, dnes zprofanovaný udržitelný směr motorismu už před 13 léty zastupovala faktická absence velkoobjemového spalovacího agregátu propojeného se staromódní převodovkou.
Vývojáři v Itálii od počátku dodržovali vlastní zásady. Samotné formování uhlazené karoserie postupovalo opačným stylem, namísto přizpůsobení interiéru aerodynamické schránce byla zvolena opačná cesta konstrukce obalu kolem prostoru pro cestující, kterým bylo dopřáno privilegované místo i pohodlí. Vstříc praktické užitné hodnotě fungovaly i čtvery zvláštně výklopné dveře usnadňující nástup či výstup. Až po hotovém přizpůsobení kabiny a rozložení mechaniky následovala konečná obálka v podobě lesklé karoserie. Základem této metody zvané Liquid Packaging je použití monostruktury, která integruje tvarované vnitřní komponenty, vodíkové palivové články a další pohonné mechanismy do kompaktního celku.
Liquid Packaging umožnil nové řešení prostoru. Z přídě zmizel spalovací motor nahrazený čtyřmi menšími elektromotory a palivové články byly rozděleny do čtyř palivových bloků umístěných kolem kol. Členité uspořádání rozložilo váhu rovnoměrně do všech směrů spolu s usazením těžiště co nejníže k silnici. Finální tvary exteriéru odpovídaly výpočtům aerodynamického odporu. Čelní snížení doplnilo zadní zkrácení vozu a tím došlo k žádoucímu proudění vzduchu bez negativních tlaků během rychlejší jízdy.
Dynamiku mělo udržovat šetrné ústrojí laděné společností Nuvera. Technologie Quadrivium Fuel Cell se vyznačovala dříve zmíněným rozložením součástek po celém automobilu. Celkový výkon vodíkového okruhu dosahoval 522 kW (710 koní) s teoretickou maximální rychlostí slabých 185 km/h. Zrychlení do 97 km/h se údajně dalo zvládat za 7,5 sekundy při dostatečné zásobě biopaliva umístěného ve středovém tunelu spolu s generátorem vodíku.
Dalším důležitou výbavou revolučního auta je zabudovaný set vědeckofantastických komunikačních technologií Clancast. Sintesi se díky bezdrátovému spojení mohlo stát součástí silničního systému bez semaforů a značek, veškeré pokyny by se zobrazovaly uvnitř prostředí pokrokového infotainmentu plněného daty z vnějšího i vnitřního prostředí.
Studio Pininfarina na dopravu nahlédlo jako na součást interaktivního světa, který vyplňují autonomní vozy schopné komunikovat s posádkami a vzájemně mezi sebou. Naivní vize se neobešla bez řady kamer a senzorů přítomných uvnitř i vně fantastické studie.
Nikdy nevyráběný shooting-brake nabízel udržitelnost životního prostředí s dostatečným luxusem a důrazem na silniční bezpečnost. Zůstalo jen u výstavy nad ženevským jezerem, i když o inspiraci jiných není nouze.