Lamborghini Polo Storico: Reportáž z tovární renovační a certifikační dílny
Jak to vypadá za zavřenými dveřmi veteránské divize Lamborghini Polo Storico? Měli jsme exkluzivní příležitost navštívit italské specialisty a soukromě se seznámit s legendárním Lamborghini Miura P400 S z továrního muzea.
Tovární oddělení Lamborghini Polo Storico letos oslaví prvních deset let od začátku svého působení ve světě klasických aut. Italská automobilka ji otevřela na jaře 2015, aby se starala o archivaci historických materiálů, oficiální certifikaci a pečlivé renovace historických modelů značky i zajišťovala originální náhradní díly pro pečlivé majitele i sběratele ikonických vozů s rozzuřeným býkem ve znaku ve snaze zachovat jejich stoprocentní autenticitu.
V zatím relativně malých prostorách zvládla divize Polo Storico během svého desetiletého působení provést přes 150 továrních certifikací klasických aut a čtyřicet kompletních renovací do originálního stavu. Současně říká, že její služby nejsou dostupné všem klientům, protože se věnuje výhradně exemplářům v originálním původním stavu a odmítá restaurovat výrazně upravená auta.
Pro první navázání kontaktu se žadatelem o certifikaci nebo renovaci využívá svých autorizovaných prodejců, jejichž pomocí získá první informace důležité pro další hledání. Deset zaměstnanců následně ve svých kancelářích prochází tisíce továrních dokumentů a věnuje se pátrání po historii a pravosti poptávaného vozu. I kvůli tomu provádí digitalizaci všech materiálů a ty originální zachovává ve svém archivu, do něhož jsme měli příležitost nahlédnout.
Během naší podzimní návštěvy v Lamborghini jsme mohli zavítat do kanceláří Polo Storico, kde nám specialisté z veteránské divize ukázali zlaté Lamborghini Miura P400 S, které je už dlouhá léta k vidění v továrním muzeu značky a jeho minulost je evidovaná až na úplný začátek. Miura se sériovým číslem karoserie 647 poprvé odjela z továrny v roce 1969 a dodnes má kompletní dokumentaci.
A jak k ní Lamborghini znovu přišlo? Vedoucí pracovníci divize uvádějí, že jí mají už přibližně dvacet let. „Koupili jsme jí, když jsme kdysi dělali speciální akci na Sardinii a oslovil nás pán s tím, že v garáži má staré lamborghini a chtěl by jej prodat.“ Továrna si navíc zakládá na kompletní originalitě, a tak není překvapením, že dodnes má i originální motor se sériovým číslem 30563 a také barevnou kombinaci zlatého laku s černým koženým čalouněním.
Lidé z Lamborghini nás při seznamování s tímto vozem seznamují i se skutečnosti, že zrovna miury mohou být složité při ověřování jejich autenticity. Ne, že by se často setkávali s různými replikami, ale tehdejší výroba byla benevolentní k umisťování různých štítků a dalších důležitých informací. I proto měla každá miura doprovodnou dokumentaci z karosárny Bertone, jež vyráběla kompletní exteriéry i interiéry, a automobilka do nich dodávala jen techniku. Svou roli v tom hrála i ruční výroba.
Do originálních průvodců s náčrty vozu se zaznamenávaly všechny nedodělky, jež bude potřeba vyřešit před dodáním vozu zákazníkovi. I z nich se při certifikaci vychází, během níž vzniká až tisíc fotografií pro archivaci k dalším materiálům o konkrétním voze. Vzhledem ke své časové náročnosti je certifikace pochopitelně drahá, ale když specialisté narazí na neoriginální vůz, zákazníci za nedokončený proces nic neplatí.
I neúspěšné certifikace se přitom archivují a továrna odesílá dopis, v němž vysvětluje, proč daný vůz není autentický. A když je certifikace úspěšná, pyšný majitel ke svému lamborghini dostává pečlivě zpracovanou knihu s technickou i fotografickou dokumentací.
