Lanchester Sprite (1954–1955): Ani skřítek s automatem neoddálil zánik značky

Nejstarší britská automobilka Lanchester vyráběla svoje kvalitní a technicky pokročilé automobily v letech 1899 až 1955. U zrodu automobilky stáli tři bratři, Frederick, George a Frank Lanchesterovi. V prosinci 1899 vznikla v Birminghamu společnost Lanchester Engine Company Limited.

Frederick Lanchester, jeden z nejnadanějších anglických konstruktérů, postavil už v roce 1895 svoje první vozidlo, poháněné jednoválcovým vzduchem chlazeným motorem. Do stejného podvozku namontoval o dva roky později výkonnější plochý dvouválec, a to byl základ prvního sériového Lanchesteru.

Koncem roku 1930 se automobilka Lanchester dostala do finančních problémů a koupila ji skupina BSA (Birmingham Small Arms Company), které od roku 1910 patřil rovněž tradiční výrobce luxusních vozů Daimler z Coventry. George Lanchester zůstal hlavním konstruktérem a Frank se stal obchodním ředitelem prodeje vozů Lanchester.

Posledním modelem, který se Lanchester chystal vyrábět byl Sprite. Bohužel, v letech 1954 a 1955 vznikla jen desítka předsériových prototypů ve dvou verzích karoserie se šesti a čtyřmi bočními okny. Lanchester Sprite měl samonosnou karoserií, automatickou převodovku a pohon zadních kol 1,6litrovým čtyřválcem.

Počítalo se s cenou pod 1.100 liber, což byla pro menší luxusní vůz cena, se kterou mohl Sprite konkurovat kvalitním britským automobilům jako byly např. Riley a Wolseley.

Nejbláznivější motory v dějinách: Šestnáctiválce, Wankely, šoupátka

Pro automobilku Lanchester nastaly po skončení 2. světové války těžké časy. Její tovární prostory byly rozprodány a všechny stroje byly převezeny do Coventry. Jméno automobilky zůstalo zachováno, neboť vedení Daimleru mělo zájem o rozšíření nabídky luxusních modelů o střední třídu. Zájem o tento sektor začal růst po skončení světové hospodářské krize v třicátých letech a pokračoval i po skončení druhé světové války.

Lanchester byl Daimler s jinou mřížkou chladiče a automatem

V padesátých letech minulého století se vozy Lanchester lišily od Daimlerů jen odlišným vzhledem chladiče, podobně tomu bylo u luxusních vozů Rolls-Royce a Bentley. Modely Lanchester byly vždy o něco levnější než protějšek Daimler. 

Váznoucí prodej Daimlerů nezajišťoval dlouhodobý zisk a Sir Bernard Docker, šéf skupiny BSA, chtěl proniknout na trh masově vyráběných aut s cenově dostupným vozem, pyšnícím se rodokmenem značek Lanchester a Daimler. K velkým investicím však chyběly zdroje, jaké měl koncern BMC nebo skupina Rootes.  Byl to odvážný krok, který ztroskotal.

V průběhu roku 1953 testoval Daimler novou automatickou převodovku nahrazující vyhlášenou převodovku Wilson s předvoličem. Poprvé byla tato převodovka využita v novém modelu Lanchester s moderní pontonovou karoserií připomínající Morris Oxford. Nový model dostal jméno Sprite (skřítek) a prodej měla podpořit čtyřstupňová automatická převodovka Hobbs a příznivá základní cena 1.080 liber šterlinků s daní.

Automatická převodovka v tak malém voze byla překvapením pro motoristické novináře. Vůz se ovládal pouze dvěma pedály a malou pákou na sloupku řízení s funkcemi Automatic a bezspojkové manuální řazení. Sprite byl v roce 1954 dražší než obdobné modely značek Morris nebo Austin, jeho cena byla podobná modelům Riley nebo Wolseley a byl levnější než Jaguary nebo Humbery.

Nejdéle používané motory světa? Nejstarší zůstal pod kapotou 65 let

Odlehčená samonosná karoserie

Lanchester Sprite se odlišoval od ostatních modelů této značky samonosnou karoserií a současně měl sníženou hmotnost vozu použitím slitiny lehkých kovů při výrobě kapoty, dveří a víka zavazadlového prostoru. V polovině roku 1954 byly hotové tři prototypy Sprite, označované jako Mark I (foto). Nový Lanchester měl vpředu známou masku chladiče se svislým mřížováním a světlomety zapuštěné do předních blatníků. Kapota, přední blatníky se světlomety a maska chladiče tvořily celek se společnými závěsy, který po vyklopení umožňoval přístup k motoru.

V polovině roku 1954 byly hotové tři prototypy Lancasteru Sprite, označované jako Mark I.

Lanchester Sprite Mark I se čtyřmi bočními okny měl rozvor náprav 2.514 mm, byl dlouhý 4.267 mm, široký 1.650 mm a vysoký 1.524 mm. Interiér poskytoval dost místa pro čtyři osoby (vešlo se jich tam i pět). Přední sedadla byla oddělená, daly se však nastavit blíž k sobě.

Řadový čtyřválec BMC

Zadní kola Lanchesteru Sprite poháněl řadový čtyřválec BMC Austin série B s rozvodem OHV, objemem válců 1.622 cm³ a nejvyšším výkonem 61 k (45 kW), dosahovaným při 4.200 otáčkách. Tento motor byl obdobou dvoulitrového motoru z předchozího modelu Lanchester Fourteen. Vrtáním 76,2 mm a zdvihem 88,9 mm byl kompromisem mezi „čtvercovým“ a dlouhozdvihovým motorem.

Palivo dodával do motoru spádový karburátor Zenith. Písty z hliníkové slitiny měly čtyři těsnící kroužky. Stejně jako tři hlavní ložiska klikového hřídele měly ojnice ocelové vložky z bílého kovu a klikový hřídel měl integrované vyvažovací závaží. Motor a převodovka Hobbs tvořily společnou jednotku přenášející točivý moment 116 Nm na hypoidní zadní nápravu Salisbury.

Přední náprava Sprite měla nezávislé zavěšení kol. Nahoře a dole byla použita příčná ramena z lisované oceli a ve vinutých pružinách byly uloženy teleskopické tlumiče. Příčná ramena měla gumová pouzdra. Přestože Daimler už testoval kotoučové brzdy, Sprite používal bubnové brzdy Girling.

Healey Sportsmobile (1948–1950): Kabriolet z Warwicku

Neslavný konec

Z prvních tří vyrobených prototypů Lanchesteru Sprite Mark I s karoserií podobnou Morrisu Oxford se čtyřmi bočními okny ve dveřích byl provozuschopný jediný a prošel náročnými testy v okolí továrny Lanchester. Tento vůz byl nastříkaný kombinací stříbrné a kaštanově hnědé barvy, zatímco zbývající dva měly stříbrnomodrou a stříbrnou barvu.

Problémy s financováním vývoje a dodávkami karoserií pro Mark I vedly k přepracování Lanchesteru Sprite do podoby modelu Daimler Conquest. Tyto prototypy se šesti bočními okny dostaly název Sprite Mark II. Lanchester Sprite Mark II (foto) byl o 100 mm delší a o 50 mm širší než Mark I. Testy naznačovaly, že by značka Lanchester mohla dál žít.

Přední blatníky sedanu Sprite Mark II ještě vystupovaly z boků. Zadní blatníky byly jen naznačeny prolisem.

Sprite Mark II měl vzadu poměrně velký zavazadlový prostor (foto) s víkem otevíraným nahoru a sahajícím až k zadnímu nárazníku. Zavazadelník měl dvě podlahy, mezi kterými bylo umístěno náhradní kolo. Přední a zadní blatníky ještě vystupovaly z boků a byly osvěženy prolisy sledujícími horní hranu blatníků.

V chladném britském počasí se často používala dečka na mřížce chladiče.

V polovině padesátých let došlo ke změnám v nejvyšším vedení skupiny BSA, prezident Sir Bernard Docker a hlavní manažer R. E. Smith byli nuceni rezignovat a vedení společnosti se ujal John Sangster. Ten s okamžitou platností zrušil program Sprite a většina vyrobených vozů Sprite byla použita k vnitropodnikové přepravě v automobilce Daimler. Sešrotováno bylo 500 motorů a dílů převodovek, určených pro Sprite. 

Během nadcházejících měsíců po ukončení projektu Sprite bylo propuštěno kolem 450 pracovníků a jméno Lanchester zmizelo po šedesáti letech ze seznamu britských automobilek. Také samotná automobilka Daimler začala mít problémy a v roce 1960 ji skupina BSA prodala Jaguaru. Ten pak využíval jméno Daimler u svých nejdražších modelů.