Lancia Delta HF Integrale Evo Martini: Slavná limitka v Česku!

V posledním desetiletí, kdy je trh s youngtimery a dění kolem nich na vzestupu, se za ikonický označuje leckterý starý vůz. Lancia Delta HF Integrale se ale ikonou nestala pro nic za nic. Svou pozici si vydobyla na kolbišti automobilových soutěží. Nutno však podotknout, že na konci sedmdesátých let by tomuto běžnému pětidveřovému hatchbacku málokdo předpovídal tak slavnou budoucnost. Situace se rapidně změnila ve chvíli, kdy se FIA po sérii tragických nehod rozhodla ukončit skupinu B. Automobilky působící v rallye tak musely upřít svou pozornost na skupinu A, vycházející z vozů běžné produkce. To byl i případ Lancie, která spěšně vyvinula model Delta HF 4 WD, aby jej mohla nasadit od sezony 1987.

Technika modelu Delta v provedení HF 4 WD zahrnovala turbodmychadlem přeplňovaný motor s litinovým blokem, dvojicí protiběžných vyvažovacích hřídelů a hliníkovou osmiventilovou hlavu. Objem motoru dle regulí nesměl překročit dva litry. Pohon všech kol zajišťoval mezinápravový planetový diferenciál Fergusson s uzávěrkou v podobě viskózní spojky. V bloku s ní byl umístěn planetový diferenciál přední nápravy. Zadní náprava byla osazena samosvorným šroubovým diferenciálem Torsen. Rozdělení točivého momentu mezi přední a zadní nápravu bylo v poměru 56:44 %. Řazení bylo dílem pětistupňové plně synchronizované převodovky. Sériový vůz disponoval výkonem 165 koní, soutěžní vůz skupiny A se pyšnil zhruba 230 koňmi.

Safarista je úchvatný rallye restomod Lancie Delta, jeho cena je však extrémní

Začátek a průběh soutěžní sezony 1987 ukázal, že právě Lancia nejlépe zvládla přechod od skupiny B ke kategorii A. Tovární tým Lancia Martini Racing získal titul v hodnocení značek i jezdců (Juha Kankkunen). Hvězdná kariéra delty byla teprve na začátku. V průběhu následujícího roku nasadila Lancia vylepšený model Delta HF Integrale s pozměněnou podlahovou plošinou a širší karoserií, umožňující větší rozchod kol.

Technici osadili i nové turbodmychadlo a udělali řadu dalších dílčích změn. Konec sezony 1988 se opět nesl v korunování mistrovskými tituly (Lancia, Miki Biasion). Vysoce konkurenční prostředí automobilové rallye vedlo k neustálému vývoji techniky a posouvání výkonů. Potřeba šestnáctiventilové hlavy a dalších úprav na podvozku se zhmotnila v modelu Delta HF Integrale 16V. Byl to opět Miki Biasion, kdo s deltou vystoupal na stupínek nejvyšší.

Do sezony 1990 však výrazně promluvili i další výrobci, zejména Toyota s modelem Celica, což byl pro daný rok první vážný soupeř Lancie. Italský tým si bodovým ziskem zajistil další titul mezi značkami, ale mistrem světa se stal Španěl Sainz, jezdící v barvách Toyoty. Na vavřínech však v Itálii nikdo neusnul.