Maserati Boomerang: Klínovité auto snů mělo premiéru před půlstoletím

Futuristické Maserati Boomerang se objevilo poprvé na autosalonu v Turíně v roce 1971, tehdy ještě ve formě nepojízdné makety v „životní“ velikosti. 9. března 1972 už stál v Ženevě plně pojízdný stříbrný prototyp. Stejně avantgardní, jen změnil barvu, ten původní byl totiž oranžový. Vypadal jako kosmická loď, s přimhouřenýma očima skutečně připomínal i zbraň a lovecký nástroj hlavně původních obyvatel pátého kontinentu.

Dílo mistra Giugiara

4342 mm dlouhé, 1860 mm široké a jen 1070 mm nízké kupé navrhl Giorgetto Giugiaro, jde tedy o dílo jeho studia Italdesign, které bývalý stylista Bertoneho založil v roce 1968. Zaujalo svým klínovitým tvarem, pravda, nebylo v tomto ohledu první. Proslulý italský návrhář totiž předtím stvořil Alfu Romeo Caimano a VW-Porsche Tapiro. Na Boomerang také možná použil jen pravítko... Zrodil se v době extrémního minimalismu, ale to mu na zajímavosti jistě neubírá, ba právě naopak. Podobné křivky mělo už sériové Maserati Ghibli AM115 (1967) a Alfa Romeo Iguana (1969).

Lichoběžníkový Boomerang vyhlížel čistě bez kudrlinek a zbytečností. A působil dojmem velké rychlosti, i když stál. To byl koneckonců účel... Středem boků vedla vodorovná linka, pruh kovu, který jej opticky rozděloval na dvě poloviny. Včetně nestahovatelných bočních oken ve dveřích. Ty se neotevíraly vzhůru jako „racčí křídla“, nýbrž konvenčně, což je možná překvapivé. V první polovině 70. let nesměly chybět „mrkačky“, tehdy ještě do použití výklopných hlavních světlometů nemluvily žádné bezpečnostní předpisy. Čelní sklo bylo extrémně skloněné, pouze o 13 stupňů, kokpit řádně prosvětlený díky prosklené střeše. A náležitě luxusní s hnědým koženým interiérem.

Přístroje uprostřed volantu

Ultramodernu představoval bezramenný volant a do jeho sloupku zabudovaná přístrojová deska, nejdříve s obřím otáčkoměrem, později se objevil menší, který doplnily další ukazatele: palivoměr, tlakoměr oleje, teploměr vody a maziva. V dolní polovině byly seřazeny spínače, střed obsahoval i páčky ovládání světel.

Všechny „budíky“ byly vždy pevné, otáčel se pouze volant samotný. Široký sloupek zároveň fungoval jako bezpečnostní prvek, při kontaktu s překážkou se dokázal sám vrátit na původní místo. Na již tehdy známý vzduchový vak nikdy nedošlo, Giugiaro o jeho aplikaci přemýšlel... Sedělo se pochopitelně hodně nízko, jak se na vůz této kategorie sluší a patří.

Motor s trojzubcem

Podvozek i kompletní mechanika pocházely z Maserati Bora. Vidlicový osmiválec typového označení AM 107.07.47 byl uložen podélně uprostřed, tedy před zadní nápravou. Tato koncepce vzešlá ze závodních vozů se začala u supersportů tenkrát uplatňovat v hojné míře. Nepřeplňovaná pohonná jednotka měla tradiční devadesátistupňové rozevření válců a rozvod DOHC. Z objemu 4719 cm³ (vrtání a zdvih 94 x 85 mm) dávala při kompresi 8,5:1 celých 228 kW, tedy 310 koní v nejvyšších 6000 otáčkách. Spekulovalo se, že Boomerang má v zádi vyladěný závodní motor, nebyla to však pravda...

Dvouventilový celohliníkový agregát měl mazání se suchou klikovou skříní a o optimální směs paliva se vzduchem se starala čtveřice karburátorů Weber 42 DCNF. K přísunu životodárného vzduchu sloužily žábry na bocích karoserie, další se nacházely v kapotě, pod kterou bychom mašli také rezervu. Na zádi trůnila čtveřice chromovaných koncovek výfuku.

Třístovka možná...

O přenos síly, konkrétně násobků 460 Nm v 4200 otáčkách dozadu se starala pětistupňová přímo řazená převodovka ZF. Boomerang se byl údajně schopen přiblížit metě 300 km/h, to však nikdy nikdo nezkoušel. Při testech bylo naměřeno 240 km/h, akcelerace z klidu na stovku trvala jen 6,8 s.

Podvozek, technicky ocelový monokok s pomocnými rámy dostal výrobní číslo 081, Obě nápravy od sebe dělilo 2600 mm. Zavěšení sestávalo z dvojitých lichoběžníků, nechyběly příčné zkrutné stabilizátory, o alespoň nějaký komfort se staraly vinuté pružiny. Brzdový systém včetně čtveřice kotoučů s vnitřním chlazením se spoléhal na posilovač, řízení bylo maticové kuličkové, rovněž se „servem“. Kola byla od sebe vzdálena 1475, respektive 1445 mm. Boomerang vážil 1400 kg.

Klín pokračoval

Kromě stříbrného kusu nevznikl žádný další, dvoumístné kupé se do byť malosériové produkce nedostalo a ani to koneckonců nebylo v plánu. Tvary však Giugiaro, potažmo Italdesign využil i v následujících letech. Stačí se podívat na Lotus Esprit včetně původního stříbrného nepojízdného exempláře z let 1971 a 1972. Podobné linky později vyznávala i slavná M1 od BMW, taktéž Giugiarovo dílo.

Najít je lze i na studii Audi Asso di Picche (1973), Maserati Merak, prvních generacích Volkswagenů Golf a Passat, konceptu Medici II, opět s technikou Maserati (1976), luxusním sedanu Quattroporte AM330, první Lancii Delta, studii Medusa na podvozku stejné značky, hranaté lidovce Fiat Panda i DeLoreanu DMC-12.

Inspirace

Designér poskytl inspiraci rovněž dalším výrobcům, designérům a konstruktérům na starém kontinentu i za mořem. Takhle nějak prostě vypadal supersport ze 70. a 80. let minulého věku. Určitě větší či menší měrou ovlivnil Toma Tjaardu při konečném ladění tvarů De Tomasa Pantera, Geralda Wiegerta u prvních návrhů jeho Vectoru, Paula Bracqa (BMW Turbo E25), Marcella Gandiniho (Lamborghini Urraco, Countach a Bravo, Maserati Khamsin), podobný byl také japonský Dome Zero (1978).

Giugiaro sám se ovšem nechal ovlivnit pracemi Bertoneho studia, hlavně Marcellem Gandinim. Konkrétně třeba Lamborghini Marzal (1967). Alfa Romeo Carabo (1968), Lancia Stratos Zero a Ferrari Modulo (1970), to pocházelo zase od Pininfariny, respektive Paola Martina. Ale i vlastním návrhem De Tomaso Mangusta, prototyp vznikl ještě za jeho krátkého působení u studia Ghia.

Boomerang, hotové umělecké dílo na kolech, absolvoval turné po výstavách a mezinárodních přehlídkách – byl k vidění v Paříži, Londýně, Barceloně... Před homologací, po které byl přihlášen do běžného provozu, si Italové pozvali experty z TÜV. Po jejich revizi byly vyměněny pouze boční směrovky za oranžové. Následně auto skutečně dostalo registrační značku a mohlo vyrazit na silnice.

Prodáno!

Několikrát se dražilo v aukcích a měnilo majitele. Prvním byl nejmenovaný Španěl, který jej poprvé viděl právě na autosalonu v Barceloně v roce 1974. Unikát se k němu záhy stěhoval, ale určitě se v něm moc často nevozil... Italdesign Boomerang prodal z logického důvodu: potřeboval peníze na stavbu dalších vozů. Na začátku 80. let jej spatřil ve španělském Benidormu německý podnikatel, automobilový nadšenec a znalec značky Maserati Bertold Ollman, ale klínovitý bolid mu ujel...

Ne moc daleko, jen na parkoviště před noční klub, který onen muž shodou okolností vlastnil. Bertold moc dobře věděl, co je auto zač... Nakonec se pochopitelně stěhovalo k němu do západního Německa. Následovala renovace, která se táhla až do počátku 90. let.

Přehlídková hvězda

Boomerang se stal hvězdou mnoha výstav: v devadesátém roce se objevil na Bagatelle Concours v Paříži. Porotcem soutěže elegance byl shodou okolností Giugiaro, od té doby se mezi vodorovnými pásy koncových světel skví jeho vlastnoruční podpis. V roce 1993 jej mohli vidět návštěvníci Concorso Italiano v kalifornském Carmelu. nemohl chybět ani na slavné soutěži elegance v Pebble Beach. O sedm let později tam putoval podruhé.

V roce 2002 ovšem italská čtyřkolová vzácnost v další započaté renovaci měnila vlastníka do arabského světa, prodala se v aukci síně Christie's při známé pařížské přehlídce veteránů Rétromobile. Na Blízkém východě se ovšem dlouho neohřála, i když druhé vzkříšení mechaniky a elektroinstalace było dokončeno na počátku letopočtu 2003. V únoru 2005 jej na stejném místě, opět v dražbě totožné firmy koupil další majitel. Tehdy jej přišel v přepočtu „jen” na 23,75 milionu korun.

I on objížděl prestižní akce, třeba Concorso d'Eleganza Villa d'Este 2006 v Cernobbiu u jezera Como a sbíral zde ocenění. Získal jej třeba v květnu 2012 v Monaku a v říjnu 2013 v belgickém Knokke. Obdivovat jej mohli i návštěvníci autosalonu v Paříži 2014. Zahrál si i v reklamách. Zrovna v té době jej použil módní dům Louis Vuitton v kampani pro podzimní kolekci, nafotil ji v benátském parku Giardini della Biennale Jürgen Teller a pochopitelně zde nemohly chybět kromě auta ani modelky.

Poslední dražba

Na počátku září 2015 byl ovšem Boomerang nabídnut znovu, tentokrát jej měli v katalogu Bonhams pro aukci Arts & Elegance ve francouzském Chantilly. Nového kupce neměl problém najít i za hromadu peněz, konkrétně 3,3 milionu eur, což v té době znamenalo 89,2 milionu korun...

Zdroje: Maserati, archiv autora, Bonhams, Auta 5P, Ultimatecarpage.com, Wikipedia, Carscoops, Autoblog

Foto: Italdesign, Maserati. Bonhams