Klínovitý prototyp Lancia Stratos Zero přijel po svých z Itálie, ne z budoucnosti

Klínovitý DeLorean DMC-12 nebyl v minulosti jediným nízko stavěným strojem. Excentrickou automobilovou ikonu filmového sci-fi předběhl minimálně jeden další bizarní projekt, který ovšem nepřijel z natáčení Návratu do budoucnosti, nýbrž dorazil v předstihu ze slunné Itálie. Odlišný původ stírá společný vzhled zcela míjející konvenční zvyky automobilového průmyslu.

Legendární DeLorean DMC-12 za 3,3 milionu korun? Ano, těchto totiž existuje jen pět

Dva roky po ohromení scény placatým uzavřeným konceptem Alfa Romeo Carabo bylo studio Bertone připraveno odhalit další pozemní klínovitou stíhačku. Senzační dílo osazené téměř ležatým čelním oknem neslo jméno Lancia Stratos Zero.

Bertone Navajo (1976) měl malý osmiválec, světla na bocích a digitální přístroje

Bořič designových tradic s V4

Lancia tradičně upřednostňovala populárního Pininfarinu a v menší míře uspěla karosárna Zagato, proto Nuccio Bertone ukázal všechny návrhářské schopnosti značky, aby i on navázal výhradní spolupráci s masovým výrobcem automobilů. V roce 1969 ztrátovou výrobnu v Turíně převzal Fiat a se stárnoucí rallyeovou verzí Fulvie byl čas na změnu.

10 designérů, kteří psali automobilovou historii

Nuccio ucítil ideální příležitost vrhnout kostkami. Navzdory chybějící tovární podpoře od Lancie koupil po kamarádovi havarovanou Fulvii 1600 HF a ta chytře poskytla většinu podvozkových komponentů zamýšlenému prototypu. Vzhled převratného pokusu byl svěřen do rukou hlavního designéra Marcella Gandiniho, jehož úkolem bylo jediné: vytvořit co nejnižší funkční vůz.

Dílna Bertone byla místem formování jedinečného podvozku ve stylu monokoku označeného C 1160. Po paty sahající prvotina měla rozvor 2 220 mm za použití kdysi poškozeného pomocného rámu motoru z Fulvie. Vepředu bylo nainstalováno jednoduché uspořádání nápravy MacPherson s osou teleskopického tlumiče pérování, zatímco vzadu skončilo upravené dvojité lichoběžníkové uspořádání používané pro přední nápravu sériové Fulvie. Kromě moderního složení základu jízdní stability přibyly kotoučové brzdy z vykoupeného dárce. Třmeny na všech kolech zakrývaly zakázkové disky z lehkých slitin vyrobené vlastními silami. Leštěné ráfky obouvaly závodní pneumatiky Goodyear.

Pohonnou jednotku původně zkonstruoval Zaccone Mina, pro potřeby Fulvie sloužil vidlicový čtyřválec DOHC, poslední svého druhu. Agregát do Stratos Zero se lišil modifikovaným úhlem válců ve sklonu 11 stupňů a delším zdvihem 75 mm. Vrtání 82 mm přineslo zdvihový objem 1,6 litru, zatímco komprese byla nastavena na 10,5 : 1. Pomocí páru karburátorů Weber 45 DCOE motor produkoval výkon 98 kW (133 koní) při 6000 ot./min a točivý moment 165 N.m po dosažení 5500 ot./min. S hmotností auta jen 710 kg bylo snadné atakovat rychlost 200 km/h. Na pravou stranu motorového prostoru byla umístěna 45litrová palivová nádrž.

Gandini se snažil načrtnout neokoukanou karoserii připomínající fantastický monolit vytesaný z jednoho kusu bronzu. Svažující příď byla zakončena spojenou řadou deseti ultratenkých světlometů. Při záměrném vynechání konvenčních dveří byl přístup do kokpitu zajištěn přes zvedací prosklení obsluhované skrytou otočnou rukojetí. Vzhledem k tomu, že cestující museli šplhat přes pevné prvky vozu, byla střední část pod výklopným oknem opatřena černou gumovou vrstvou.

Aby se usnadnil vstup do těsného interiéru, dal se posouvat hydraulický sloupek řízení směrem vpřed. Dvojice sedadel byla čalouněna černou kůží a později stejná verze našla uplatnění opět v novějším Lamborghini Countach. Zakázkový volant značky Gallino-Hellebore měl polstrovaný střed a čtyři neobvyklé diagonální paprsky přecházející v tlustý okraj. Přístrojové vybavení našlo místo na zeleném panelu z plexiskla uloženém hodně vlevo od řidiče, aby nebyl zakrytý nástup nebo výhled.

K mání je prakticky nové Lamborghini Countach 25th Anniversary. Na tachometru má jen 135 km

Téměř neviditelná boční zrcátka byla zapuštěna do umělecky tvarované linky špičatého profilu vozu. Prolisy neměly srovnání s žádným konkurentem na cestách, převážně rovné linie zároveň umožňovaly zakomponovat chladicí vzduchové průduchy do motoru za dvoučlennou posádkou. Zadní kola byla částečně zahalena a vzhůru vyklenutý profil oblouku se stal ochrannou známkou Gandiniho, typický podpis se opakoval například na Lamborghini Countach.

Neobvyklé otevírání krytu motoru bylo tvořeno pěti překrývajícími se kovovými trojúhelníky položenými shora automobilu. Funkční výstřelek zaujal kontrastním provedením, ale zároveň usměrňoval více vzduchu k V4 s chladičem umístěným též vzadu. Zakončení originální Lancie obstaralo jednoduché obložení černou mřížkou osazenou štítkem a hlavně dvěma burácejícími koncovkami výfukové soustavy.

Utajený koncept byl dokončen mimo pozornost veřejnosti i vedení Lancie, slavnostní ukázka nastala až během autosalonu v Turíně na rok přesně před 50 léty. Toho času nebylo většího překvapení, protože výška 84 centimetrů stačila i na průjezd pod bezpečnostními závorami, jak si údajně vyzkoušel sám Nuccio Bertone. Odvážným dílem si zajistil uznání odborné i laické veřejnosti, sázka na výstřednost se tentokrát vyplatila.