Maserati Ghibli: Jediný prototyp spyderu bude nabídnut v Monterey

Dnes je Maserati Ghibli čtyřdveřovým sedanem. Hranatý předchůdce z devadesátých let měl sice jen jeden pár dveří a vidlicové šestiválce se dvěma turby (také vycházel z řady Biturbo), ale legendou se zatím nestal. Tou je jedině úplně první typ AM115, stylové a rychlé kultovní auto z pera Giorgetta Giugiara. Ikonické a nádherné kupé s motorem V8 objemu 4,72 l se stalo velkým soupeřem Ferrari 365 GTB/4 Daytona, bylo ovšem ještě dražší. Poprvé se ukázalo v Turíně 1966, výroba byla ukončena o sedm let později s konečným účtem 1.170 exemplářů.

Italové povýšili karosářství na umění a na konci 60. let minulého věku vládli automobilovému designu. Prototyp spyderu (označení pro dvoumístný roadster s tvrdým y nepoužívají jen oni, ale s oblibou i německé Porsche) postavila v roce 1968 Ghia. Byl představen veřejnosti ve světové premiéře znovu na autosalonu v Turíně, který se tehdy konal tradičně v říjnovém termínu. Návštěvníci jej mohli spatřit na stánku karosárny, nikoli automobilky samotné a davy přihlížejících byly vesměs nadšeny. Poté krasavce vystavila ještě na jaře 1969 v Ženevě a patřičnou pozornost mu věnovala tehdejší motoristická média včetně slavného amerického časopisu Road & Track – objevil se v únorovém čísle. Zářivou žlutou barvu Giallo doplňoval tmavě hnědý interiér (italsky Testa di moro).

Vývojový kousek byl určen k testování. Pod kapotou mu trůní v úvodu zmíněný vidlicový osmiválec 4719 cm³ s rozvodem DOHC a výkonem 246 kW v rané specifikaci se dvěma svíčkami na válec. Je spojen s pětistupňovou přímo řazenou převodovkou. Podvozek s rozvorem 2550 mm má vpředu nezávisle zavěšená kola s vinutými pružinami, zadní poháněná náprava vyznávala ještě klasiku v podobě půleliptických listových per. Patřičnou deceleraci dostala na povel čtveřice hydraulických kotoučových brzd.

Famózní styl kupé zůstal zachován, vznešený roadster ze své krásy neztratil vůbec nic

Od pozdějších sériových vozů se zvenčí lišil hlavně delší zádí s jinými koncovými světly a palivo se mohlo tankovat pouze po otevření víka zavazadelníku, dvojice dvířek před ním ještě chyběla. Také přední směrovky byly umístěny jinde - v horních rozích masky, zatímco produkční exempláře je měly dole.

Sériových spyderů nakonec vzniklo 128 kusů. Ten první, o který nám nyní jde, koupil v říjnu 1969 Antonio Capuano a vlastnil jej šest let. Jak se dostal do USA? V polovině 70. let putoval do rukou dalšího Itala, bývalého mechanika konkurenčního Ferrari Libera Girardiho. Ten coby emigrant auto dovezl domů, na Rhode Island. Dal mu nový lak v původní barvě, koupil na něj kromě nového obutí tak vnější zpětná zrcátka a audio včetně reproduktorů. Záhy jej prodal zeti Johnu Ferrovi. Ferro s ním jezdil do roku 1986, pak bylo uloženo do garáže s ujetými 66.144 km na počitadle. Skoro tři dekády odpočívalo, než jej koupil současný majitel. Muselo absolvovat nutnou renovaci v michiganském městě Troy u firmy Classic and Exotic Service Briana Josepha, zkušeného restaurátora a sběratele vozů modenské značky. Brian si vzal na starost vzkříšení mechaniky, přece jen dlouho stálo a nebylo provozuschopné.

Jenže nepotřebovalo nic jiného než výměnu olejové nádrže, flitru a pochopitelně také kapaliny samotné. Patřičná péče byla věnována všem čtyřem karburátorům Weber, brzdám včetně třmenů i spojce. Bylo také zrekonstruováno olejové čerpadlo, vyměněny oba termostaty a stěrače. Litá kola dostala správné nové pneumatiky Pirelli Cinturato, které na otevřený sporťák prostě patří. Kontrolou prošly i vačky a řetězy, ale ty potřebovaly pouze namazat. Také interiér přežil ve výjimečném stavu, jen jej bylo nutné vyčistit, střecha a výklopné světlomety fungovaly bez problémů. Loni se spyder zúčastnil dvou soutěží elegance v Plymouthu (Michigan) a Hilton Head Island (Jižní Karolína), odkud si odnesl i ocenění.

Aukční síň RM Sotheby's unikátní kus automobilové historie s trojzubcem ve znaku vydraží v pátek 14. srpna 2015 v kalifornském Monterey. Nepochybujeme, že se za 1,2 až 1,8 milionu dolarů (29,6-44,4 milionu korun) prodá. Má aktuálně najeto 67.310 km, nechybí k němu certifikát Maserati Classiche ani dopis podepsaný jeho samotným šéfem Fabiem Collinou, takže se opravdu nejedná o žádnou kopii, případně přestavbu z kupé. O tom svědčí i výrobní číslo AM115/S 1001. Faktura a dodací list sice nejsou původní, ale opět mají patřičná razítka a podpisy, stejně jako článek s dobovou fotografií ze zmíněného zámořského magazínu. Prospekt a příručka v italštině už představují originály, o sadě nářadí a znacích Campagnolo na kolech nemluvě.