Mercedes Benz 190 SL: Malá otevřená hvězda slaví šedesátku

Dvoudveřový dvoumístný sporťák s textilní střechou se poprvé objevil na stánku Mercedesu už v únoru 1954. Světovou premiéru si odbyl na newyorské automobilové výstavě IMSS (International Motor Sports Show). Právě tam jej mohla odborná i laická veřejnost spatřit poprvé naživo, ale tehdy se ještě jednalo o prototyp. Na skutečně sériový model si nedočkaví klienti museli počkat ještě třináct měsíců, do březnové Ženevy roku 1955. Prestižní švýcarský autosalon se tehdy konal po pětadvacáté. Nejen odborný tisk se předháněl v superlativech, týdeník Die Zeit označil jeho linie za „neodolatelně nádherné“.

Nutno dodat, že Karl Wilfert a Walter se skutečně činili. Tovární kódové označení W121 odkazovalo na kulaté sedany se samonosnou pontonovou karoserií, které posloužily jako technický základ. Roadster využíval zkrácený podvozek typu 180 (W120). Za vznikem vozu stál ovšem americký dovozce Maxmilian Edwin Hoffman, ostatně u velkého 300 SL W198 tomu bylo také tak. Stodevadesátka „racka“ skutečně připomínala, což ostatně bylo záměrem designérů. Jenže postrádala prostorový trubkový rám.

Mercedes-Benz tehdy ještě většinou respektoval trojciferný kód v označení, takže skutečně odpovídal zaokrouhlenému objemu motoru. Pod kapotou se nacházel místo závodního třílitru relativně skromný a nově vyvinutý čtyřválec typu M 121 s rozvodem OHC. Z přesného objemu 1897 cm³ poskytoval dostatečný výkon 77 kW. Produkce se rozběhla v květnu téhož roku. Dvojici pasažérů vůz rozmazloval na tehdejší dobu slušnou dávku komfortu, elegance, stylu a sportu. Takové malé gran turismo. Jízdou si měli klienti užívat radosti ze života, válečné útrapy byly zapomenuty a západní část tehdy rozděleného Německa stála na prahu hospodářského zázraku. Včetně rozmachu individuální mobility. Auto se stalo dokonce filmovou hvězdou. Nebylo samozřejmě nikterak levné, pro většinu Němců šlo jen o nedostižný sen, našli se ale i tací, kteří si jej skutečně mohli dovolit.

Závodní geny většího a staršího sourozence mu sice chyběly, ale přesto si několik sportovních úspěchů 190 SL připsal. Nejvýznamnější vítězství dobyl dnes zapomenutý Douglas Steane, který triumfoval ve 3. ročníku Velké ceny Macaa (1956). Ač se to podle jména nezdá, Doug, jak mu všichni říkali, reprezentoval sousední Hongkong. Speciály byly lehčí, měly hliníkové dveře, menší čelní sklo (spíše větrný štítek), pochopitelně postrádaly střechu (ať už plátěnou, či nasazovací pevnou) a také nárazníky.

Malý roadster zaznamenal komerční úspěch do roku 1963 se vyrobilo přesně 25.881 aut. V Německu jich však nezůstalo ani 5,2 tisíce, tedy zhruba pětina. Skoro 10.400, respektive 40 % si jich koupili ti, pro které bylo auto primárně určeno, tedy Američané. Bez tamního trhu by v 50. a 60. letech minulého věku nepřežil žádný výrobce sportovních vozů, ani Britové, ani Italové. I pro úhlednou otevřenou „stodevadesátku“ představoval největší odbytiště.

Dnes je 190 SL klasikou ceněnou sběrateli po celém světě, byť není tak ikonicky uctíván jako 300 SL. Prodává se ale už za poměrně vysoké částky, ceny exemplářů ve špičkovém stavu dle aktuálních údajů znalecké společnosti Classic Data atakují hranici 100 tisíc eur (2,73 milionu korun). Podle dat shromážděných Historic Automobile Group International (Hagi) se zvyšují již 35 let každým rokem o více než 10 %, takže jde o dlouhodobou investici, která se rozhodně vyplatí.

Tradice je ovšem třeba ctít, dokonce i současná R231 zůstala dvoumístným sportovně cestovním vozem s každodenní použitelností v běžném provozu. Hardtop už si vozí vždy s sebou, protože má výhradně pevnou skládací střechu. Ač se to nezdá, aktuální SL historicky svým zaměřením nenavazuje na polozávodní „třístovku“, ale právě na menšího oslavence, byť jej pohání mnohem větší motory.