TEST Mercedes-Benz E 220 d 4Matic kombi vs. Škoda Superb Combi 2.0 TDI DSG 4x4 – Stojí prémie za to?

Úvod, pořizovací náklady

Za měsíc a půl stihlo u nás éčko nakroutit skoro pět tisíc kilometrů a za tu dobu jsem ho stačil poznat docela do hloubky. A i když jsem o kvalitách aktuální generace přesvědčený už od prvních testů sedanu, trošku si zahlodala myšlenka, jestli ta prémie opravdu znamená něco hmatatelného, nebo prostě platíte jenom za příslušnost k elitě.

Zelený kombík s třícípou hvězdou jsem tedy postavil vedle šedého průměru, v nejlepším slova smyslu ovšem. Že je superb velmi dobré auto, to ukázal už několikrát. A že vlajkovou škodovku zná úplně každý, o tom se asi taky přít nebudeme. Tedy ověřený, protřelý, známý „šedý průměr“, služebák služebáků. I když k tomu by jistě něco ráda podotkla třeba octavia nebo passat…

Obhájí tedy éčkový mercedes svoji vyšší cenovku? A přesvědčí, že si pod prémií lze opravdu něco představit?

TEST Start dlouhodobého testu: Mercedes-Benz E 220 d kombi

Ještě bychom si mohli zapolemizovat, jestli porovnáváme porovnávatelné. Éčko je přece klasická vyšší střední, kdežto superb řadíme do střední třídy. Ale vždyť sami dobře víte, jak to s tím segmentováním v poslední době je. Klasického rozvrhu se drží vlastně jenom ta „prémie“ (na konci testu se dozvíte, že uvozovky jsou zbytečné), zatímco mainstream střední třídu natahuje, protože na tu vyšší střední jednoduše rezignoval. A pak tu máme ještě obligátní škodovácké cosi o „kusu auta navíc“, takže se rozměrově nakonec oba kombíky prakticky dotýkají. Společnou mají i zálibu v bezedných zavazadlových prostorech, hodnoty přeplňovaných dvoulitrů taky ráčkují jako vejce vejci, čtyřkolku rovněž najdeme v obou případech… Jde se porovnávat!

A cenové nůžky se rozevírají…

A do pořádného úhlu! Na Superb Combi s dvoulitrovým TDI o výkonu 140 kW, pohonem všech kol a převodovkou DSG vám totiž stačí ani ne milion, s výbavou Ambition zaplatíte vlastně lidových 974.900 Kč. Na éčko s naftou 220 d (výkon 143 kW) a čtyřkolkou 4Matic (devítistupňový automat má každé éčko bez rozdílu) musíte přihodit velice nemalých 489.200 Kč. Skoro půl milionu rozdíl! A to už jednoho donutí přemýšlet, jestli jde o rozumně vynaložené peníze. I přes bohatší standardní výbavu mercedesu, který tradičně nabízí nespočet příplatků, a taky poněkud komplikovanější systém akčních paketů. Takže, sady DK0 a DK1 dostanete již v základu, těšit se tak můžete na větší palivovou nádrž, zadní opěradla dělená v poměru 40/20/40, vzdálené online služby, velurové koberečky, přední LED světlomety, sedmnáctipalcové liťáky, přípravu pro navigaci nebo sadu na opravu pneumatik. Sady DK2 a DK3 se mezi sebou již vylučují, v každém případě však dostanete třeba vyhřívané přední sedačky, navigaci nebo parkovací kameru. Ceník mercedesu je opravdu mimořádně komplikované čtení a jak mi napsali přímo z českého zastoupení, je to „jen vodítko pro diskuzi zákazníka s prodejcem“.

U Superbu nemusíte po příkazu ctrl+p doplňovat do tiskárny papír, ve škodováckém ceníku se zorientujete nepoměrně snadněji. I superb však nabízí výbavové balíčky, v případě specifikace Ambition si za dvacet tisíc polepšíte o vyhřívané přední sedačky, lepší audio, bezklíčkové odemykání, neplnohodnotnou rezervu nebo přední a zadní parkovací senzory (vše v hodnotě 42.200 Kč).

Jak je vám ale jistě při pohledu na fotografie testovaných vozů jasné, u výchozích cenovek jsme zdaleka neskončili. Mercedes se na svoje zvyklosti držel ještě při zdi, konkrétní zelený kombík přijde se všemi příplatky na 1.653.776 Kč. Šedý Superb Combi se odpíchl až od výbavy Style (kombinace 2.0 TDI 140 kW, čtyřkolky a automatu minimálně za 1.034.900 Kč) a dopřál si příplatky za víc než dvě stě padesát tisíc a zastavil se až na 1.289.000 Kč, čímž se dlouhodobému éčku přiblížil už na nějakých tři sta šedesát tisíc…

Design, interiér

Už jsem to, myslím, psal. Že se mi aktuální superb na začátku velmi líbil, trochu jsem se ale obával, jak se na škodovku nečekaně výrazný design popere s časem. Čekal jsem, že poněkud vyčpí. Nestalo se, alespoň tedy v mém případě. Superb stále považuju za nejhezčí škodovku posledních let a pořád si užívám krásný přechod kapoty do blatníku. Už ta velice tvarovaná kapota je moc pěkná sama o sobě, přijde mi, že Jozef Kabaň byl jedním z prvních designérů, který se na původně prostě jenom placatý kus plechu opravdu zaměřil.

U éčka jsem zase kdysi lacině zavtipkoval, že si při jeho tvorbě vzalo designérské středisko dovolenou a jenom zmenšilo dřív představené esko. Laciné, ale docela trefné. To samé se pak stalo i s céčkem, takže v jednotlivých sedanech Mercedesu se nevyzná ani to prasátko. Dobře, esko by ještě díky mohutnosti poznat mohlo, ale céčko a éčko… Při pohledu na náš zelený kombík si navíc říkám, že design už snad ani nemohl být jednodušší. Zkrátka základní a notně zakulacený tvar kombíku doplněný o světlomety a svítilny bez výraznějšího nápadu. Tady detaily nehltám.

Vykukuje prémie

Vnější design mi tedy termín „prémie“ úplně neobjasnil, uvnitř éčka se už ale začínám chytat. Párkrát jsem se sice svěřil s tím, že i tady jsou na mě ty obliny trochu overstyled, luxusní a velice útulný dojem však éčko navodit umí. A to je testovaný dlouhodobák v podstatě v základu, kromě linie Avantgarde za sedmadvacet tisíc (ta exteriérová přijde na sedmnáct) se uvnitř připlácelo už jenom sedm a půl tisíce za dekorativní černý jasan. Ano, dřeva je na palubě vyložená hojnost a i tohle už trošku koliduje s mým vnímáním vkusu, ale útulně mi uvnitř éčka rozhodně je, tak na co si to vlastně stěžuju?

Superb je citelně plastovější, jeho přísnější linie mi vůbec nevadí, volba materiálů a celkové vyznění je však minimálně o stupínek níž. Asi zase zabrousím mezi laciná přirovnání – provedením a kvalitou interiéru vyhrává mercedes na celé čáře. A to byl testovaný superb ve druhé nejvyšší výbavě Style a dovybaven třeba paketem Style Plus za 24.900 Kč (výbava v hodnotě 64.900 Kč, mimo jiné kožený interiér, roletky oken nebo vyhřívané přední sklo), výsledek byl ale ze všeho nejvíc účelný.

TEST Škoda Superb Combi 2.0 TDI DSG 140 kW – Otupený vrchol

Ergonomii a ovládání škodovek, potažmo koncernu VW, jsme vychválili už tolikrát, že to snad ani není potřeba zvlášť zdůrazňovat. A stejně tak si pravidelně stěžujeme na nejvyšší specifikaci infotainmentu Columbus s displejem o úhlopříčce 9,2 palce. Jak dobře víte, ten se spoléhá výhradně na dotyk, na klasická tlačítka se vykašlal a mně je z toho těžko na duši. U mercedesů jsem nikdy nepovažoval za dvakrát šťastné zdvojené ovládání infotainmentu kolečkem a nad ním umístěným touchpadem. Jeho dotykovost však lze deaktivovat, tedy si nebudete nechtěně klikat do výběru ustaveného kolečkem. Grafika digitálního přístrojového štítu mi přijde od začátku méně propracovaná než třeba u BMW, možnosti individualizace využívám minimálně. Pod volantem chci vidět „budíky“ rychloměru a otáčkoměru a mezi nimi palubní počítač. Nevím, proč bych tam měl cpát třeba navigaci, když ji vidím lépe na vedlejším displeji. Ale třeba si někdo vyhraje.

Oba kombíky disponovaly indukčním dobíjením telefonu, v éčku si připravte něco přes šest tisíc, v superbu se „bezdrát“ dodává standardně s nejvyšším infotainmentem Columbus, případně samostatně za 6100 Kč. Dobíjení spolehlivěji fungovalo ve škodovce, mercedes občas hlásí, že mám z přihrádky „odstranit cizí předměty“. Možná je to chyba mého obstarožního samsungu, superb si každopádně na nic podobného nestěžoval. A já se přiznám, že jsem se do této formy nabíjení zamiloval. Můžu doporučit!

Kam se poděly milimetry?

Ani nepotřebuju digitální měřidlo, abych poznal, že je v Superbu Combi citelně víc místa. Hlavně na zadních sedačkách. Jezdím sice na trošku delší nohy, ale taky měřím nijak zvláštních 181 cm, takže bych čekal, že v pětimetrovém autě s třímetrovým rozvorem budu vzadu sedět na pána. Pohodlně se mi sedělo, což o to, možná bych řekl, že o něco pohodlněji než v superbu (i když ten nabídne delší sedáky), na nohy mi však zbývá nejvýš tolik místa, abych ještě nenadával. V superbu si můžu skoro zacvičit.

Podobně velký rozdíl jsem zaznamenal i vepředu. Nikoliv ovšem z prostorového úhlu pohledu, diametrálně se však lišila pozice za volantem. Nejdřív tedy pochválím nastavitelný sedák mercedesu, tahle drobnost mě vždycky potěší. A pak už trochu překvapeně konstatuju, že jsem si nikdy nevšiml, jak špatně se mi v superbu sedí. Asi jsem v něm už dlouho nejel, nebo je pozice za volantem mercedesu o tolik lepší, že se nedostatky superbu naplno projevily až teď. V éčku jsem si sedl skoro až sportovně, hezky nízko, s ideálním sklonem sedáku, volant je bohatě nastavitelný… Jsem naprosto spokojený! Po přesunu do superbu jsem si připadal jak na židličce – hrozně rád bych si sedl níž, víc upravil sklon sedáku, ten mi přišel navíc nějaký krátký, volant bych uvítal ještě blíž… Nějak to prostě není ono.

Kombíkové éčko by konečně mohlo být vyrovnaným soupeřem pro vyhlášený obrkufr Superbu Combi, tady je mercedes vyšší střední třídy přece tradičně velice silný. Na papíře sice prohrává o dvacet litrů (640 vs. 660 litrů), nad tím bych ovšem ještě mávl všemi igelitkami, nečekaně velmi skromná výška pod krycí roletkou ale už vadit může. Doufal jsem ve víceúrovňovou podlahu, pod ní jsem však našel jenom prázdný prostor. Sice dost velký, ale dvojitá podlaha to zkrátka není. Místo bych velice rád zaplnil náhradním kolem, to jsem však v ceníkové bichli nenašel. Jenom dojezdové pneumatiky MOE, které jsou však z pohledu komfortu čirým zlem.

Superb Combi dvojitou podlahu nabídne, nechybí ani rezerva (za 2100 Kč). Škodovka si taky zakládá na nejrůznějších simply clever vychytávkách a je pravda, že v tomto směru je opravdu promyšlenější než mercedes. Všechny ty síťové programy a poutka jsou v mladoboleslavském kombíku zkrátka praktičtější. Už jenom ta roletka v mercedesu, nebo spíš roleta. Nemám nic proti bytelnému mechanismu, ale tohle je na moje vetché paže moc. Dost velkou sílu potřebujete už jenom na odjištění rolety a ta je pak těžká jako ta kravička. Její součástí je i dělicí síť, pro pejskaře parádní věc. Jenže konec roletky pak trčí do kufru, což psíky samozřejmě velmi láká. Jak to vyřešila Škodovka? Jednoduše – síťka je samostatnou jednotkou, na roletce nezávislou. Skvělé!

Motor, jízdní vlastnosti

O stále ještě novotou vonících vznětových čtyř- a šestiválcích značky Mercedes-Benz jsme na Auto.cz už zhusta psali, připomenutí však určitě nezaškodí. Jednotky řadové konstrukce (platí i pro šestiválce) využívají hliníkový blok, vnitřní plochy válců jsou ošetřeny technologií Nanoslide (tvrdokovový povlak). Konstrukce je nadčtvercová (zdvih 92,3 mm vs. vrtání 82 mm), rozvody kombinují řetěz a trojici ozubených kol (vedeny jsou ze strany setrvačníku), klidný chod má zajistit dvojice vyvažovacích hřídelů.

A že tedy zajišťuje! Naprosto klidný, tichý a do třech tisíc otáček prakticky nevznětový chod je jednou z nejcharakterističtějších vlastností nové pohonné jednotky. Ještě tedy parametry – i přes trochu zavádějící označení 220 d jde o dvoulitr, výkon dosahuje 143 kW, točivý moment se zaokrouhlil na 400 N.m a k dispozici je od šestnácti set otáček. A ne jen teoreticky, devítistupňový automat rád nechává čtyřválec v nejnižších možných otáčkách a dvoulitr s tím nemá vůbec žádný problém. A i odtud velmi pěkně zatahuje.

Pokud se však rozhodnete třeba pro předjížděcí manévr a plyn sešlápnete víc, odhalíte dvě věci. Za prvé – nad tři tisíce už poznáte, že jde o naftovou jednotku. A za druhé se občas dočkáte ospalejší reakce převodovky. Ne že by řadila pomalu, jenom se zbytečně dlouho rozhoduje, jestli podřadí o jeden, nebo rovnou dva stupně. Nebo třeba tři. Výsledkem je pak poněkud kostrbatější akcelerace. Nejčastěji si takto devítistupňový automat zazmatkoval při nižších rychlostech, tak do pátého převodového stupně. Při popojíždění pak pro změnu zbytečně podřazoval na jedničku, zvlášť když jindy převodovka nemá problém motor dlouhodobě držet kolem patnácti set. A tak jsem trošičku poskakoval.

Superb má díky novému sedmikvaltu o stupeň těžší rozhodování než dříve, podobné tápání se mu však vyhýbá. Sedmistupňové DSG je jedinou novinkou známého motoru 2.0 TDI ve výkonové verzi 140 kW, žádných dalších úprav se kvůli novému homologačnímu testu WLTP jednotka nedočkala. Močovinu měla tato verze od začátku, s novou metodikou by tedy problém mít neměla (u varianty se 110 kW a pohonem jen předních kol je ovšem AdBlue novinkou). Cosi se však šeptá o úplně novém hliníkovém agregátu, který by měl dorazit s faceliftem. Tedy už příští rok.

U naměřených hodnot pružného zrychlení se neděste o dost horších výsledků superbu na jednotlivé převody – to samozřejmě souvisí s tím, že si díky devíti stupňům může mercedes dovolit kratší kvalty. V automatickém režimu hezky na kickdown je při akceleraci z 60 na 100 km/h škodovka dokonce o desetinkový chlup rychlejší, z 80 na 120 km/h už sice lehce ztrácí, ale jenom dva chlupy.

V dynamice bych tedy nakonec zásadní rozdíl neviděl, ani zrychlení na stovku se dramaticky neliší (o čtyři desetinky ve prospěch mercedesu). V čem se ovšem čtyřválce 220 d a 2.0 TDI liší velice, to je v prvé řadě odhlučnění a kultura chodu. Vychválená novinka od třícípé hvězdy je opravdu mimořádně kultivovaná, TDI je výrazně obhroublejší. V éčku naftu zaslechnete až od nějakých třech tisíc otáček, v superbu hned po nastartování. Tady jsou peníze navíc za éčko znovu jasně vidět.

Nízká spotřeba už s příslušností k prémiové značce úplně nesouvisí, berme to jako příjemný bonus. V prvním dílu dlouhodobého testu jsem byl zvědavý, kam až se po zajetí už tak velice nízká spotřeba dostane, zatím se však 220 d drží na svých šesti litrech. Během prvních pěti tisíc ovšem dvakrát skokově narostl krátkodobý průměr, jednou jsem se vesničkami potuloval za osm a půl litru. Prý to souvisí s vypalováním filtru pevných částic, dozvěděl jsem se na Mercedesu. Nad šest litrů se samozřejmě dostanete i na dálnici, pokud se rozhodnete nerespektovat český limit. Cokoliv vyššího než sedmička však na palubním počítači jenom problikne. Znáte to, nastartujete, rozjedete se a krátkodobá spotřeba začíná vysoko a pak klesá. A klesá… V případě mercedesu vždy spolehlivě pod sedm, ať se děje, co se děje. Až na ten filtr, samozřejmě.

Stejné trasy jsem se superbem absolvoval vždy minimálně se třemi deci k dobru. Cestu z práce domů ve složení Praha-dálnice-okreska, jezdím s éčkem za 5,9 až 6,1 (jasně že podle rozpoložení Prahy), se superbem za 6,3 až 6,5.

A znovu frčí prémie

Velmi dobře si pamatuju první jízdní dojmy s aktuálním superbem, kdy mě hodně překvapilo velmi měkké naladění podvozku. I v normálním módu se příď škodovky pohupovala jak u starých citroënů. V Mladé Boleslavi prý odpružení postupně přitvrzovali, sportovní režim příplatkových adaptivních tlumičů DCC (pro L&K standard, u Sportline za 17.400 Kč, Ambition a Style 25.700 Kč, pro Active nedostupné) je však stále optimum i na silnice s horším povrchem. Ani v komfortním režimu totiž není tlumení nerovností zdaleka stoprocentní a superb se v nejpohodlnějším nastavení pořád velice naklání a všemožně houpe.

Pokud zůstaneme u výmolů, mercedes má objektivní náskok v použitém pneu – o dva palce míň a pětapadesátiprocentní profil proti čtyřicetiprocentnímu, to musí jit už samo o sobě na dírách poznat. Tlumiče mercedesu jsou selektivní, u třícípé hvězdy jim říkají Agility Control a nic se za ně nepřiplácí. Nejde sice o adaptivní, nastavitelné tlumiče, úplně obyčejné ale taky nejsou – v závislosti na stlačení totiž umí reagovat na aktuální jízdní podmínky, nejvíc se tato jejich vlastnost hodí právě na nerovnostech. Na větších dírách, kde by klasický tlumič vyletěl až někam k dorazu a za posádkou by vyslal tupou ránu, změní ten selektivní bleskově svoji tuhost, čímž kolo v rozletu uklidní. Spojení sedmnáctek s vyšším profilem, selektivních tlumičů a absence dojezdevek MOE přináší v dnešní době ojedinělou rezistenci vůči asfaltovým nedokonalostem.

Prémiový produkt má navrch i v otázce ovladatelnosti. Začíná to už zmíněným skoro až sportovním posazem a pokračuje řízením s nečekaně intenzivním propojením mezi koly a vozovkou. Opravdu, pětimetrové éčko je nečekaně agilní a zatáčí velmi ochotně. Sedmnáctky se sice s pískáním ozývají dost brzo, pětimetrový kombík se však tomu menšímu céčkovému podobá i hbitostí.

Po přesednutí do superbu jsem byl znovu překvapen, o kolik je spojení se strojem v superbu méně intenzivní. V zatáčce jsem si najednou připadal ztracený, autu jsem nevěřil. Škodovka samozřejmě nepředvede nic nepředloženého, jasně, víc se naklání, ochota zatáčet není tak vysoká, oblouk ale vykrouží spolehlivě. Ani ta stabilizace už nezasahovala tak přehnaně brzy, jenom jsem zkrátka auto necítil tak jako mercedes. A z toho pramenila moje zmíněná nejistota. Ve sportovním režimu řízení přituhlo, což je sice trošku placebo, ale v kombinaci s tvrdšími tlumiči působil superb alespoň méně rozevlátě.

Žádné překvapení, že je éčko jízdně přece jen někde jinde než superb. Daleko složitější a nákladnější přední zavěšení je zkrátka základ, který superb s modifikovaným MacPhersonem nemůže dohnat. Vždyť éčko jezdí s lichoběžníkovou přední nápravou, přičemž spodní rameno je dokonce tvořeno dvěma samostatnými rameny. Jak se mi pokoušel vysvětlit Tomáš Dusil, celé by to mělo přispět k lepší přilnavosti pneumatiky v zatáčce – kolo se totiž v rejdu odklání. Technicky gramotní diskutéři určitě vědí, o čem je řeč, já přidávám osobní zkušenost, že to celé opravdu funguje.

Závěr

Superb je velmi dobré auto a já se vůbec nedivím, že natolik úspěšné. Stále velmi atraktivní design, mimořádně prostorný a hlavně z praktického pohledu vypiplaný interiér, přehledná přístrojovka… A v testované verzi 2.0 TDI/140 kW DSG taky solidní dynamika a spotřeba paliva.

Proč tedy připlácet skoro půl milionu za Mercedes E 220 dMatic kombi? Je to sice strašně moc peněz (i když konkrétní testované exempláře se liší „jenom“ o tři sta šedesát tisíc), prémiová značka ale exceluje přesně tam, kde byste její náskok čekali. V prvé řadě nabídne bohatší výbavu (to byste možná vzhledem k tradičnímu bezednému seznamu příplatků nečekali) a přes luxusnější a lépe zpracovaný interiér můžeme pokračovat k celkově daleko přesvědčivějšímu jízdnímu projevu. Odhlučnění podvozku, komfort odpružení, ale i ovladatelnost – tohle všechno zvládá éčko opravdu o ten prémiový stupeň lépe. Vzhledem k dražší a složitější technice se není co divit, lichoběžníková přední náprava a selektivní tlumiče odvádějí skutečně perfektní práci. Je ovšem dobré dodat, že testované kombíky dělily dva palce v rozměru obutí. Na menším než devatenáctipalcovém rozměru by Superb Combi dával na nerovnostech jistě o něco menší rány.

Čtyřválec 220 d pak patří k tomu vůbec nejlepšímu naftovému, co současná automobilová produkce nabízí. Je tichý, příjemně dynamický a nežere skoro vůbec nic. Tachometrová stošedesátka znamená v éčku skoro „eskové“ ticho, v superbu musíte zvýšit hlas a rádiu přidat volume.

Na éčku se mi nelíbí vyloženě unylý design, jednou jsem při pohledu na něj usnul. Stále úplně dotažená není spolupráce čtyřválce a devítistupňového automatu, který občas zbytečně váhá. Nadšený nejsem ani z jinak objemného ale velmi nízkého zavazadlového prostoru, kvůli těžké roletce jsem začal posilovat a vzadu bych vzhledem k vnějším rozměrům očekával víc místa pro nohy.

Do srovnávacího testu však éčko šlo hlavně s tím, aby obhájilo svoji vysokou cenovku. A ukázalo, že prémie znamená něco víc než jen značku a právě ty velké peníze. V případě Mercedesu třídy E můžu říct, že ty peníze navíc opravdu vidět jsou.

Mercedes-Benz E 220 d 4Matic kombi

Plusy

• Vysoce komfortní podvozek, nečekaně hbité jízdní vlastnosti
• Úsporný a tichý motor
• Luxusnější interiér

Minusy

• Zaměnitelný a nevýrazný design karoserie
• Vzhledem k délce a rozvoru méně místa pro nohy na zadních sedačkách

Škoda Superb Combi 2.0 TDI DSG 4x4

Plusy

• Atraktivní design
• Mimořádně prostorný a praktický interiér
• Levnější, u vyšších verzí velmi dobrá výbava

Minusy

• Neharmonický podvozek
• Velmi strohý a méně útulný interiér

Foto: Ondřej Lilling