Mercedes-Benz E: Historie hvězdy vyšší střední třídy na www.auto.cz (250 fotografií)

Mercedes-Benz E se včetně všech předchůdců vyráběl celkem v osmi generacích, současná nově představená W212 je devátou v pořadí. Prvním šesti jsme věnovali rozsáhlý seriál článků v sekci Pohledy do historie.

Za prvního předchůdce dnešního éčka je považována řada 170 V/S/D (W136/191). Ta se vyráběla již před druhou světovou válkou, po ní dále plných devět let – až do roku 1955. Procházela postupnou modernizací, takže poslední exempláře již nebyly těm původním příliš podobné. V roce 1949 se řada dočkala nejen radikálních úprav, ale také vznětového motoru. Výrobní počty byly poměrně malé, po válce vzniklo jen něco málo přes 150.000 vozů.

Nástupcem 170 V byl Ponton W120/121, představený v roce 1953, obě řady se tedy dva roky vyráběly souběžně. Na svou dobu to byl moderní automobil, jako první vůz značky měl samonosnou karoserii. Větší šestiválcové modely, které existovaly i jako kupé a kabriolety, měly označení W128/180 a stylisticky se odlišovaly, stuttgartská automobilka tehdy praktikovala koncepci tzv. sdílené karoserie. Menších čtyřválců bylo vyrobeno za devět let lehce přes 440.000.

Prakticky shodné šaty s šestiválci W111/112 měly také malé křídláky W110 z roku 1961. U nich se stuttgartská automobilka nechala inspirovat americkými koráby padesátých let, takže se na zádi objevily ploutve, byť mnohem decentnější. Srpen 1965 znamenal konec koncepce sdílených karoserií, v této řadě se tak poprvé objevil i šestiválec, prodloužená limuzína a dokonce továrnou prodávané kombi Universal, které vyráběla belgická karosárna IMA. Únor 1968 byl labutí písní pro malé křídláky, jejich počet dosáhl takřka 630.000.

To už se měsíc vyráběl žralok W114/115, který vzešel z pera slavného Paula Bracqa. Kromě sedanů a dlouhých limuzín mohli zákazníci zvolit i elegantní kupé, které bylo o generaci dříve součástí série W111/112 (a měly jej i šestiválcové Pontony). Při modernizaci na jaře 1973 dostaly všechny vozy dnes již tradiční zubaté zadní světlomety, které se ve své původní podobě udržely více než dvě desítky let. O rok později přišel pětiválcový diesel a produkce žraloků běžela zejména díky německým taxikářům až do konce roku 1976. Celkem vznikl více než trojnásobek vozů oproti malým křídlákům, byly jich totiž takřka 2 miliony!

Nové piáno se tehdy vyrábělo sériově již takřka rok. Kódové označení W123 se stalo legendou, do ledna 1986 sjelo z výrobních pásů na 2,7 milionu aut! Existovaly v nepřeberném množství karosářských variant – od klasických sedanů přes kupé a kombi (poprvé jako T-Modell) po tradiční limuzíny, sanitky, pohřební automobily či pikapy. Speciální verze vznikaly na zakázku u karosářů mimo automobilku. Firmy jako Binz a Miesen jsou velmi známé a staví své zejména sanitní vozy už od dob řady 170 V až do současnosti. Pod kapotami se objevily také turbodiesely.

V roce 1984 přišla čtyřka, tedy řada W124. Ta se postupně vyráběla jako sedan, kombi, kupé, opět nechyběli ani jezevčíci, tentokrát se šesti dveřmi, jako poslední přišel na řadu kabriolet. Paleta motorů sahala od nezničitelných atmosférických dieselů po šestilitrové osmiválce ve verzi E 60 AMG, nesmíme zapomenout ani na sametové kladivo 500 E/E 500. Objevil se pohon všech kol 4Matic, řada W124 proslula také nejdelší dobou výroby – poslední kusy se objevily až v roce 1997! Celkem jich sice nebylo tolik, jako W123 (k tomu jich chybělo asi 140 tisíc), dnes je ovšem čtyřka již vyhledávaná i sběrateli... Prošla celkem dvěma modernizacemi (na podzim 1989 a v létě 1993), od druhé je také označována jako třída E.

V roce 1995 se objevila první masařka W210 s tehdy velmi extravagantní maskou se dvěma páry kulatých světlometů. Tu nahradila na začátku roku 2002 série W211, která v tomto trendu pokračovala. Po sedmi letech ji letos vystřídala W212, která se nejen vrátila k hranám, ale také ke kupé, kombi se dočkáme zřejmě na podzim. Úspěšná sága třídy E tedy zdaleka nekončí.