Mercedes W201/W202: Baby-Benz a první C jezdily i na elektřinu

Mercedes-Benz je známý svými zážehovými a zejména vznětovými motory. Už první Baby-Benz, tehdy nejmenší čistě osobní model značky, byl však vybaven také elektromotorem. V karoserii této dle výrobce „kompaktní“ třídy se testovaly i další alternativní pohony. Ale zůstaňme nejprve u elektřiny. Série W201 se vyráběla od konce roku 1982. Elektromobil na jejím základě byl však prezentován až na veletrhu inovací v Hannoveru o osm let později (1990).

Trojcípá hvězda jej přivezla také na autosalon do Ženevy '91. Poháněly jej dva elektromotory, jeden o výkonu 16 kW. Agregáty s permanentními magnety se nacházely u zadních kol, každý u toho, které také poháněl. Výkon to, pravda, nebyl největší. Díky zmíněnému umístění se ušetřilo na dalších mechanických komponentech a hlavně jejich hmotnosti, což se ukázalo být klíčovou výhodou celého projektu. Obě pohonné jednotky byly napájeny sodík-nikl-chloridovými bateriemi. První prototypy vydláždily cestu pro další vývoj v oblasti elektrických pohonných systémů. Mercedes-Benz aktuálně uvolnil fotografie čtveřice z nich - červeného, zeleného, stříbrného a bílého vozu. Ten je datován letopočtem 1992.

Mezi léty 1992 a 1996 se zkoušela celá šedesátka takových aut od různých výrobců na ostrově Rujana. Nechyběly ani dodávky. Mercedes-Benz do těchto náročných testů trvajících celé čtyřleté období nasadil už celou desítku Baby-Benzů. Nezůstalo tedy zdaleka jen u čtyř vzpomínaných kusů. Jeden z testovacích exemplářů, ten ze všech nejvytíženější, zvládal 100 tisíc kilometrů ročně. Zkoušely se různé kombinace elektromotorů a baterií. Sedm aut vážilo kolem 1400 kg, měla opět sodík-nikl-chloridové články pracující při vysokých teplotách a v útrobách různé asynchronní motory. Na jedno nabití zvládla ujet až 110 km. Díky vysokému točivému momentu dostupnému už od nulových otáček navíc nepotřebovala převodovku.

Tři další „pojízdné laboratoře“ byly vybaveny synchronními elektrickými jednotkami, nikl-kadmiovými bateriemi a manuálním převodným ústrojím. U nich se však akční rádius pohyboval pouze kolem 40 kilometrů, což by bylo v praxi takřka nepoužitelné. Všechny testovací prototypy měly dvě baterie - jednu pod přední kapotou a druhou v zavazadelníku. Byly propojeny odolnými kabely, elektrický proud totiž ve špičkách dosahoval až 400 A. Na plnou kapacitu se naplňovaly ve speciálních dobíjecích stanicích vybavených slunečními kolektory. Snaha o zlepšení životního prostředí byla už tehdy na prvním místě. Byť jak víme, toto téma je poněkud kontroverzní.

První generace třídy C (W202), kterou automobilka odhalila v květnu 1993, si odbyla světovou premiéru na autosalonu v Praze! Elektromobil na jejím základě se objevil velmi záhy. Už na podzim 1993 jej Mercedes-Benz předvedl na domácí půdě. Vzhledem k tomu, že šlo o lichý rok, místo představení je jasné: IAA ve Frankfurtu. Opět byl vybaven asynchronním motorem, tentokrát jediným s výkonem 35 kW a zvládl na jedno nabití ujet znovu nějakých 110 km. Dostal vysokoenergetické baterie ZEBRA. Velká písmena jsou v označení správně, šlo totiž o zkratku ze „Zero-Emission Battery Research Activities” (výzkumná činnost v oblasti baterií s nulovými emisemi). Poháněcí soustava včetně těchto článků byla již natolik kompaktní, že se cestující nemuseli nijak prostorově omezovat ani s případnými zavazadly. Hodnoty byly takřka shodné se standardním sedanem, který měl „kufr“ o objemu 430 l.

Aby toho nebylo málo, na stejném místě před dvaceti lety představil výrobce z Untertürkheimu i dvě hybridní W202, jednu se sériovým pohonem a druhou s paralelním. Dnes už hybridní Mercedesy, i když většinou větších tříd E a S, můžeme potkat běžně na silnicích. Série W201 a W202 se ovšem staly technickými průkopníky v oblasti elektřinou poháněných vozidel, ať už bez přídavného spalovacího motoru, nebo i s ním.