Motorky na Concorso Eleganza Villa d‘Este 2016: S českou stopou
Tradice výstavy motocyklů na Concorso d‘Eleganza Villa d‘Este sice není dlouhá, proběhla teprve popáté, ale o to zvláštnější kusy se letos představily. Nemohly samozřejmě chybět stroje BMW. Bavorský výrobce automobilů a motocyklů je hlavním sponzorem akce, díky němu byla v polovině 90. let minulého století přehlídka tehdy ještě pouze automobilů obnovena po tři dekády trvající pauze. Připomeňme, že první ročník se konal už v roce 1929!
Modrobílí se pochlubili retro stavbou R5 Hommage, letos osmdesátiletý originál byl zde rovněž zastoupen, dokonce dvakrát. Jeden z nich pocházel ovšem ze soukromé sbírky. K vidění bylo dále několik dalších klenotů, vesměs mladších ročníků a také s klasickými vzduchem chlazenými boxery. Blýskli se domácí Italové, kolekci závodních třistapadesátek a půllitrů Bianchi, Benelli, MV Agusta, Ducati, Linto a Paton ze 60. a počátku 70. let nebylo možné přehlédnout. Poslední dvě značky mají hodně společného, Paton, který se zúčastňoval závodů Grand Prix až do roku 2001, založili Giuseppe Pattoni a Lino Tonti. Linto pak byl projekt druhého z obou mužů.
Domácí zastupovala dále kromě zajímavé rudé závodní Vespy 125 z počátku produkce veleslavná sedmsetpadesátka Laverda SFC ročníku 1971, jak jinak než v oranžové! Byly zde k vidění i cestovní MV agusty a gilery. Německou produkci prezentovaly také DKW včetně předválečné závodní SS 250. Motor Sport Museum sídlící v areálu okruhu Hockenheimring vytáhlo ze svých sbírek cestovní Megolu. Firma sídlila v Mnichově a v letech 1921-1925 produkovala motocykly s hvězdicovými pětiválci 637 cm3 umístěnými v předním kole. Tedy pokud se daly výtvory konstruktéra Fritze Cockerella, kterým stačil jediný stálý převod, takto vůbec nazvat. Sedačka komfortem připomínala tu automobilovou a kromě cestovních verzí i závodily.
Ze stejného muzea pochází modrá francouzská jednoválcová třistapadesátka Majestic (1931). Nevšední kapotované vozidlo navrhl Georges Roy a evidentně se nechal inspirovat americkým Ner-a-Carem, i řízením s rejdovým čepem ve středu předního kola. Majesticy se dodávaly rovněž s postranními vozíky. Taktéž francouzské stroje Viratelle používaly už od roku 1906 třístupňové převodovky s předvolbou rychlostního stupně pomocí planetového soukolí. Vystavená jednoválcová třistapadesátka byla o třináct let mladší.
Simca SEVITAME 314 je jedním z pouhých deseti prototypů postavených pro ozbrojené síly země galského kohouta. Stál za nimi Marcel Violet. Dvouválcový dvoudobý motor byl otočený „vzhůru nohama“, tedy s nahoře umístěným klikovým hřídelem. K chodu potřeboval celých osm litrů oleje, ale díky tomu se lépe chladil. Projekt Société d'Etude des Véhicules Issus de la Technique Automobile Moderne et Economique (SEVITAME) uvedla v život továrna Simca, ale válka přišla bohužel rychleji... Zajímavým kouskem byla i sedmsetpadesátka Gnome et Rhône X se sidecarem, výrobek továrny proslulé hlavně leteckými motory.
Německý Magnet vyráběl na počátku 20. století další kuriózní vozidlo, Selbstfahrer. Tříkolku, jejíž pravá strana byla motocyklem s velkým vidlicovým dvouválcem, ale k ní byl přimontován postranní vozík, spíše však karoserie připomínající malý otevřený automobil. Jenže právě odsud se stroj řídil volantem! Mezi historickými terénními motorkami a scramblery, jejichž móda se vrací, zaujal Rokon RT340 (1973). Americká firma vyrábí dodnes zvláštní „mototraktory“ s mohutnými terénními pneumatikami a pohonem obou kol. Z USA pocházel i mohutný žlutočerný Indian 440, slavný čtyřválec Cour 1265 cm3.
Britský Grindley-Peerless 100 s dlouhou nádrží ve tvaru válce přicestoval až z Thajska. Jde o půllitr z roku 1929. Nemohl chybět ani těsně předválečný litrový Vincent HRD Rapide, ve své době jeden z nejrychlejších motocyklů světa. Když už jsme v Británii, není možné se nezmínit o několika triumphech. Z úplně jiného soudku byla modrá závodní Suzuki GT 750 S Vallelunga.
Českou stopu na letošní výstavě zanechala Čechie, respektive Böhmerland. Jak známo, Albin Liebisch dodával našim zákazníkům svoje motocykly pod první značkou a německým pod druhou. Liebisch byl samozřejmě Němec, ale unikátní motocykly s dvojitým trubkovým rámem, komplikovanou konstrukcí přední vidlice a ocelovými či hliníkovými děrovanými koly vznikaly v českém pohraničí. Tedy v Sudetech, nejprve v Krásné Lípě a později v Kunraticích u Šluknova. Nejdelší třímístný Böhmerland v tradiční žlutočervené kombinaci s jednoválcovou šestistovkou sahající až před řidiče pocházel ze sbírek Němce Philippa Drehera.
