Muzeum ve Vysokém Mýtě oživuje vzácný hotel na kolech od Karosy. Letos by mohlo být hotovo
V 60. letech minulého století národní podnik Karosa vyvinul pozoruhodný přívěs, který měl sloužit jako hotel na kolech. A to až pro 30 osob. Jednomu z osmi vyrobených rotelů nyní vrací život specialisté z Regionálního muzea ve Vysokém Mýtě.
To se již řadu let systematicky zabývá zmapováním historie významné karosářské firmy Sodomka i nástupnického podniku Karosa, který vznikl po znárodnění v roce 1948. Činnosti obou závodů se věnuje v rámci expozice Muzea českého karosářství, ale také například na festivalu Sodomkovo Vysoké Mýto.
Vysokomýtské muzeum v roce 2017 získalo od soukromé osoby z Martínkovic na Broumovsku lůžkový autobusový přívěs typu Karosa LP 30, někdy označovaný též jako Caravan-Hotel Karosa LP 30, vyrobený v roce 1967.
Vůz vznikl jako hotel na kolech, počítalo se, že by utvořil soupravu s dálkovými autobusy Karosa ŠD 11. Ještě v roce 1967 se první zhotovený přívěs Karosa LP 30 účastnil významné autobusové a automobilové výstavy ve francouzském městě Nice.
Ve Vysokém Mýtě bylo nakonec vyrobeno jen 8 exemplářů, poslední brány podniku opustil v roce 1970. Jak dlouho rotely sloužily a kam až se podívaly, bohužel nevíme. Víme, že odběrateli byly organizace ČSAD Bratislava, Mezinárodní svaz studentstva, ČSAD Brno, Restaurace a jídelny Pardubice, Restaurace a jídelny Hořovice, Eurotex Blansko, Restaurace a jídelny Žilina a ministerstvo národní obrany v Praze.
Podle Martina Štěpána, zástupce ředitele Regionálního muzea ve Vysokém Mýtě, se do současnosti dochovaly jen tři exempláře. „Jeden, renovovaný, vlastní společnost ČSAD Jihotrans, další se nachází v soukromé sbírce v Písku, v plánu je také renovace, a třetí je vedený pod inventárním číslem 8A-28 v našich sbírkách. Jde o vůz z výrobním číslem 2 a ze všech dochovaných přívěsů je nejstarší. V září 1967 byl vystaven na Mezinárodním strojírenském veletrhu v Brně,“ říká Štěpán.
Šest a půl tuny vážící (v prázdném stavu) dvounápravový přívěs, jehož délka dosahuje 9100 milimetrů, šířka činí 2450 mm a výška 3000 mm, má samonosnou karoserii a obě jeho nápravy jsou řízené podle vychýlení tažné oje. Uvnitř se původně nacházelo 30 lůžek, z toho šest jednolůžkových a 12 dvoulůžkových kabinek. Dovnitř se vstupovalo párem dveří na právě straně, dál se postupovalo uličkou, která vznikla po vysunutí levé části přívěsu. Jako hotel tak vůz musel fungovat výhradně v zaparkovaném stavu, za jízdy museli pasažéři/hosté sedět v autobusu.
O teplotní komfort se starala ventilace, v případě zimy pak pomohlo naftové topení. Nádrže na čistou a odpadní vodu zajišťovaly hygienu, na palubě byly dvě umývárny a samozřejmě i toalety. Hodily se také dvě převlékárny.
Podle Štěpána mělo každé lůžko osvětlení, vlastní větrání, odkládací prostor, věšáky nebo držáky pro láhev a sklenici. K výbavě patřil i stanový přístřešek, k dispozici hostům byly skládací stolky a židle, a dokonce také vysavač a rádio.
Vysokomýtské muzeum v roce 2017 hotel na kolech převzalo ve zuboženém stavu. Přívěs předtím nějakých dvacet let sloužil jako statická ubytovna a přišel o velkou část vnitřního vybavení. Ani technický stav nebyl dobrý, do přívěsu zatékalo, takže se na řadě míst objevila koroze, chyběla skla, světla a původní nebyl ani lak. Spousta dochovaných částí vybavení se už použít nedala. Jak přívěs v roce 2017 vypadal, si můžete prohlédnout v galerii.
Renovátoři v muzeu tak před sebou měli spoustu práce. Ale jak se zdá, příběh vzácného hotelu na kolech nakonec bude mít šťastný konec. Na konci roku by se vůz mohl světu ukázat v podobě, v jaké v roce 1967 opouštěl výrobní linku podniku Karosa. „Díky příspěvkům ministerstva kultury v dotačním programu ISO došlo již ve třech etapách k postupné renovaci. V první etapě renovace proběhla kompletní demontáž vnitřního vybavení, oken či oplechování. Konstrukce rámu byla očištěna, opravena, vyvařena a natřena. Opraveny byly také nápravy a řízení, vyrobeno a namontováno bylo oplechování karoserie, které bylo nalakováno,“ popisuje průběh renovace Martin Štěpán.
„Druhá etapa se z velké části týkala interiéru, například výroby vnitřní izolace, chybějících dílů výbavy, montáže a kompletace umyváren, WC a šaten. Doplněno bylo také naftové topení vleku a elektrické rozvody. Třetí etapa obsahovala dokončení téměř celého interiéru, zejména výrobu ložnic a vybavení interiéru dle původní dokumentace. Ve čtvrté etapě, pevně věříme, že již poslední, budou doplněny venkovní lišty, nová kola, rozvody vzduchu či matrace do ložnic,“ dodává Štěpán.
