Tatra 500 HB: Pamatujete si nezvyklý bus do hor vyvinutý s Karosou?
Značku Tatra si dnes spojujeme s nákladními vozy. V minulosti ale byla kopřivnická automobilka aktivní také na poli osobních vozidel či autobusů.
Kopřivnická automobilka Tatra je nejstarším výrobcem automobilů na českém území, vždyť výroba aut se v jejím případě datuje až do roku 1897. Dnes se její výrobní portfolio omezuje na nákladní vozidla, v minulosti ale bylo mnohem širší. A právě jednu takovou kapitolu z historie Tatry jsme se rozhodli připomenout. Pamatujete si ještě autobus Tatra 500 HB vyráběný v padesátých letech?
Jeho historie se začala datovat na přelomu čtyřicátých a padesátých let, kdy tehdejší ministerstvo dopravy zadalo úkol postavit autobus specializovaný na obsluhu obcí v horských oblastech. Takový stroj si měl tedy poradit s úzkými horskými silničkami, stejně jako s výraznými převýšeními nebo ostrými zatáčkami. To vše měl navíc zvládat i v doby, kdy by taková cesta byla pokrytá blátem či sněhem.
Spolupráce Tatry a Karosy
Úkolu se zhostili konstruktéři kopřivnické automobilky Tatra, kteří se do něj pustili ve spolupráci se svými kolegy z Karosy Vysoké Mýto (dříve karosárna Sodomka). Právě z toho důvodu autobus později nesl označení Karosa T 500 HB, byť je známý také jen jako Tatra 500 HB. Přídomek HB přitom odkazuje právě na primární využití, značí horský bus.
Výsledkem prací byl přitom stroj neobvyklé konstrukce. Autobus dostal samonosnou karoserii, a to jako první sériový bus československé produkce. Nezvyklý byl v té době také rozměrný zavazadlový prostor pod podlahou kabiny, díky čemuž se Tatra 500 HB obešla bez střešní zahrádky, tak často vídané na tehdy rozšířené Škodě 706 RO.
Dvojice partnerů si přitom rozdělila úkoly. Podvozek měli na starosti tatrováci, stejně jako motor, karoserii pracovníci Karosy. To konkrétně znamená, že bus byl projektován s typickými prvky Tatry, ať už s výkyvnými polonápravami nebo vidlicovým, vzduchem chlazeným osmiválcem umístěným vzadu. Pod prvotními stylistickými návrhy se pak ještě podepsal Josef Sodomka mladší, než byl komunistickým režimem uvězněn.
Jenže zatímco motor zůstal zachován, výkyvné polonápravy byly po zkouškách nahrazeny pevnými nápravami, které se pro potřeby tohoto stroje ukázaly během jízdních zkoušek jako vhodnější. Vzadu uložený agregát o objemu 9884 cm3 pak mimochodem poskytoval 91,2 kW a párovaný byl s pětistupňovou převodovkou. K dispozici byla jak manuální (od Tatry), tak poloautomatická (Praga Wilson). Technicky mimochodem vycházel z dvanáctiválce z nákladní Tatry 111, poháněl přitom obě zadní nápravy.
Hotový autobus byl mimochodem třínápravový, s jedinými (dvoukřídlovými) dveřmi na pravé straně, umístěnými ještě před přední nápravou, což souviselo s použitím hlavně na dálkových trasách. Dovnitř se přitom vešlo až 60 osob (což vyžadovalo zadání), z toho 31 místo bylo k sezení a 29 ke stání. Vzhledem k projektovanému využití byl bus vcelku kompaktní, na délku měřil 9,42 metru a na šířku 2,35 metru. Byl tak o 1,13 metru kratší a 0,15 metru užší než tehdy využívaná Škoda 706 RO.
Specialitou pak bylo větrání. Vzduch byl dovnitř veden od uzavíratelného nasávání nad čelními okny skrz kanály nad postranními okny. Vzduch odcházející z interiéru zase procházel přes 40 tisíc malých otvorů ve stropě do meziprostoru dvojitého stropu a odtud odcházel dvěma klapkami ve stropě ven.
Rychlé vystřízlivění
Sériová výroba se rozjela v roce 1954. Tehdejší tisk nešetřil chválou, která se však brzy ukázala jako předčasná. Rychle se totiž ukázalo, že zajímavá konstrukce vlastně není pro primární užití vhodná.
Ovladatelnost na úzkých silnicích v zimě nebyla právě ideální, a to díky lehké přídi a dvojici zadních hnaných náprav. Ještě větším problémem byla vysoká poruchovost.
I proto se nakonec Tatra 500 HB vyráběla jen do roku 1957. Za tři roky bylo postaveno jen 521 exemplářů tohoto stroje, k nimž je třeba přičíst ještě čtveřici prototypů. Sloužily jak u podniků ČSAD, tak u národních podniků, pro převoz odborářů za rekreací.
Již v první polovině šedesátých let tak byl tento bus ze služby vyřazován. Nahrazován byl postupně Škodou 706 RTO, která jízdu v horském prostředí rovněž zvládala.
