Nálepkou k menšímu stresu? Povinnost pro náklaďáky může pomoci elektrododávkám
Nálepku ohlašující nejvyšší dovolenou rychlost sice dodávky do 3,5 tuny mít nemusí, ale ty elektrické leckdy nezvládnou dálniční stotřicítku. Ostatním řidičům se může hodit vědět, že už prostě zrychlit nejde.
Známe to všichni – číslo v červeném kolečku na zádích autobusů, nákladních aut či přívěsů. Označuje nejvyšší rychlost toho vozidla a všem vzadu říká, že i kdyby jeho řidič chtěl jet rychleji, jednoduše nemůže. Má to smysl zejména na dálnicích a u vozidel, jejichž maximálka je nižší než 130 km/h.
Tohle a vyšší číslo teoreticky není důvod na vozidlo vylepovat, protože rychleji v Česku zákony jet nedovolují – alespoň prozatím, dokud nebudou některé úseky dálnic se stopadesátikilometrovým limitem. Ovšem právě takových aut, jejichž nejvyšší rychlost je nižší než český dálniční limit, v posledních měsících a letech přibývá. Jsou to elektrické dodávky.
Renault Trafic E-Tech je limitován rychlostí 110 km/h a je možné ji dále snížit, chce-li zákazník upřednostnit dojezd před rychlostí. Větší master E-Tech má limit 120 km/h, opět snížitelný, a to dokonce až na 70 km/h, s čímž by u nás elektrický master nemohl na dálnici.
Peugeot e-Boxer je limitován 130 kilometry v hodině, ovšem budete-li chtít verzi s co největší užitečnou hmotností, která má celkovou hmotnost posunutou z 3,5 na 4,25 tuny, omezovač je na 90 km/h stejně jako u těžkých nákladních aut, i když pořád stačí řidičák sk. B. Tomu totiž EU před nedávnem dovolila celkovou hmotnost právě až 4.250 kg, pokud tu část nad 3,5 tuny tvoří alternativní pohonné ústrojí; oproti stejnému modelu s konvenčním pohonem však nesmí být zvýšena užitečná hmotnost.
Ony nálepky oznamující okolí nejvyšší dovolenou rychlost jsou přitom dle bodu G přílohy č. 7 k vyhlášce č. 153/2023 Sb. povinné jen u kategorií vozidel M2, M3, N2 a N3, tedy autobusů a náklaďáků nad 3,5 tuny, samozřejmě kromě přívěsů, traktorů, speciálních strojů apod. Jenže když v Renaultu Trafic E-Tech stodesítkou předjíždím kamion jedoucí devadesátkou a zezadu se jak velká voda přihrne bílá služební octavia, jejímu řidiči nedojde, že rychleji jet prostě nemůžu. Pro něj je dodávka jako dodávka, překážka jako překážka.
Třebaže za volantem netrpím nervozitou, cítil bych se rozhodně lépe, kdyby ten za mnou věděl, že zrychlit už prostě nemůžu, i kdybych nakrásně chtěl. Je to stejný princip, dle kterého důsledně dávám blinkr před změnou jízdního pruhu, před brzděním při odbočování apod. – ostatní řidiči jsou lépe informováni a nepřekvapí je něco nečekaného. Tím spíš, že nálepka o předepsaném průměru 200 mm stojí desetikoruny a z e-shopu člověku přijde v normální placaté obálce.
Co tím vším chci říci? Rozhodně nevolám po povinnosti označovat všechna vozidla maximálkou na zádi. Jen to, že drobná investice může řidičům dodávek neschopných alespoň stotřicítky pomoci k menšímu stresu a nervozitě. A všem za nimi k menší míře frustrace, proč ta krabice jede tak pomalu.
