Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu
Mercedes-AMG C 43
Mercedes-AMG C 43
Mercedes-AMG C 43
Mercedes-AMG C 43
112 Fotogalerie

Nejzajímavější auta roku 2024 podle Marka Bednáře: Miliony nejsou potřeba

Marek Bednář

Čtyři stroje, které mi nejvíc utkvěly v paměti v uplynulém roce, byly opravdu všehochuť – od rychlého sedanu až po nepraktickou, ale roztomilou nákupní tašku. Titulek „nejzajímavější“ jsem však zvolil proto, že ne všechny dojmy byly opravdu dobré.

Těžko se koncem roku vyhnout bilancování, a co jiného by mohl motoristický novinář zhodnotit, než svou práci v uplynulém roce – tedy, alespoň její podstatnou část, a sice auta, kterými jezdil. Je jich vážně spousta, v mém případě od redakčního Chevroletu Spark a mikroauta s přiléhavým názvem Microlino přes osmiválce až po elektrickou scanii či téměř osmisetkoňový tahač Volvo FH16 780.

Když jsem psal tentýž text před rokem, ve výběru byl kabriolet s řadovým šestiválcem, rodinný liftback, divoká kompresorová V8 a městský crossover; všechny vozy se zážehovými motory. Tentokrát do výběru řadím i elektrická auta, začnu ale od toho, které mě bavilo nejvíc, a tam té elektřiny byla jen trocha.

Nejvíc mě bavil Mercedes-AMG C 43 

Mercedes-Benz třídy C sklidil kritiku za své spoléhání na čtyřválce; motor jiné konfigurace pod jeho kapotou nenajdete. Ve verzi AMG C 43 ovšem kombinuje zážehový dvoulitr s 48V mild hybridním ústrojím, které tu dokáže opravdu pomoci.

Klíčovým prvkem, který ostatní auta nemají, je totiž elektrická dopomoc turbodmychadlu. Mezi jeho turbínovou a lopatkovou částí je totiž malý elektromotor, který má jediný úkol – eliminovat turbolag. A daří se mu to naprosto dokonale, motor při dynamické jízdě působí, jako by tu žádná elektřina nebyla, ba jako by tu nebylo ani žádné turbo a čtyřválec byl přeplňován kompresorem.

Mercedes-AMG C 43Mercedes-AMG C 43 | auto.cz/Michal Kollert

Jízdní vlastnosti tohoto splašeného „merglu“ i chování devítistupňové vícespojkové převodovky Speedshift MCT jsou neméně perfektní a celek je tak dokonale sladěn, že najdete-li správnou silnici, AMG C 43 tančí. Ty sedačky i ten tuhý podvozek, které člověka ve městě otravují, najednou dávají perfektní smysl, když můžou fungovat naplno. 

Dokonalým autem AMG C 43 vážně není, ve městě z vás vytřepe duši a k nastupování potřebujete vážně dost obratnosti i prostoru k otevření dveří, ale kdykoliv vyjedete za město, všechny tyhle strasti vám vůz víc než vynahradí. A vůbec nevadí, že má jen čtyři válce.

Proč tu není Mazda MX-5, Volkswagen Golf R Variant nebo Audi RS 6 Avant Performance? Ta první vlastně nepřináší nic moc nového už roky, třebaže její recept pořád skvěle funguje, ten druhý mě taky nesmírně bavil a ve městě byl méně otravný, ale lepší vyvážení klasické koncepce převážilo jazýček vah na stranu mercedesu, a to třetí bylo prostě příliš silné na to, abych si ho dokázal na okreskách naplno užít.

Nejvíc mě otravoval Fiat 600e 

„Stylovka, která vás svléká,“ zněl titulek testu elektrického seicenta, když v létě vyšel. Vskutku, právě tohle byl hlavní dojem, který jsem z auta měl. „Eko“ potahy sedaček zavádějící edice La Prima totiž byly z „techno kůže“, která působila jako normální guma, kterou jste ve škole nosili v pouzdře. 

Zhruba podobný byl i koeficient tření, takže kdykoliv jsem sedl na sedačku a chtěl se vytočit nohama na pedály, čalounění mi prostě svlíklo kalhoty. Navíc jsem se na něm v létě docela dost potil, i když výkonná klimatizace standardně běžela; ventilace sedaček nebyla ve výbavě.

Je to škoda, protože zbytek seicenta byl fajn. Designem inspirovaným u menší 500e se mi líbilo, sytá oranžová barva mu slušela, dílenské zpracování bylo bez větších problémů, infotainment také – vestavěná navigace dokonce má dost slušnou databázi pevných radarů – a pohonné ústrojí fungovalo, jak se od něj očekává. Navíc, spotřeba 16 kWh/100 km mým dynamickým stylem jízdy – kterému navíc zdatně sekundoval podvozek nabízející ohromnou míru dynamické stability – je velmi hezké číslo.

Nejlépe plnil svůj účel Seat Leon SP Vamos

Stesků, že auta jako kdysi se už nevyrábějí, slyším všude kolem spoustu. Pokud to auto jako kdysi, které chcete, je normální rodinný kombík, nepřecpaný zbytečnou výbavou, ale zároveň vybavený dost dobře na to, že vám nic nebude chybět, netřeba hledat dál – je jím Seat Leon SP Vamos.

Seat Leon SP VamosSeat Leon SP Vamos | auto.cz/David Rajdl

Edice Vamos je pro leon sice základní výbavou, ale už ta je dost bohatá – má třeba třízónovou automatickou klimatizaci – a nepotřebujete už v podstatě nic dokupovat. Mohla by se hodit lepší světla, ale ani základní LEDky nejsou špatné, a člověk zvyklý na radarové hlídání mrtvého úhlu se ho nebude chtít vzdát, ale to je tak všechno. A koupíte to za méně než 600 tisíc korun, což je v dnešním světě, který dává dojem, že nestojí-li auto aspoň kolem milionu, nemá smysl, opravdu zajímavá nabídka.

Základní leon není ničím výjimečný – ale právě to z něj dělá normální auto pro normální lidi, kteří potřebují vozit děti na zadních sedačkách, k tomu spoustu věcí v kufru a nepotřebují se před někým předvádět. Je naprosto upřímný ve svém účelu i způsobu, jakým ho plní, a v tom je něco osvěžujícího.

Nejtvrdší návrat do reality přineslo Microlino 

Malé městské vozítko, které ani nelze nazývat autem, protože je registrované jako elektrická čtyřkolka, je neuvěřitelný magnet na pohledy. Mohl bych sedět ve ferrari, v lamborghini, klidně i v koenigseggu a rozhodně by na mě nehledělo tolik lidí, jako když jsem jezdil Prahou v microlinu.

Video placeholder
Microlino 2.0 • auto.cz

To je součástí jeho charismatu. Taky divné dveře, fakt, že místo rádia je tu jen bluetooth reproduktor, že má design jako z grotesky – a dalo by se pokračovat ještě dál. Tohle všechno jsou věci, proč člověka microlino nesmírně baví…

…první tři dny. Právě v tom, jak extrémní rozdíl je v prvních dojmech z microlina a v tom, když s ním už několik dnů jezdíte, je ten návrat do reality, do každodennosti, kterou s microlinem zažívat jednoduše nechcete. Není pohodlné, ani co by se za nehet vešlo, je v něm obrovský hluk od podvozku i elektromotoru, a třebaže se může zdát jako ideální vozítko do města, nedokáže se jako skútr proplést kolonou. Takže v ní stojíte a pečete se, protože tu není klimatizace. 

Jediná – sice obrovská, ale opravdu jediná – objektivní výhoda microlina je, že se s ním dá zaparkovat opravdu všude, ale v modrých zónách musí coby dvoustopé vozidlo platit stejnou pálku jako normální auto. Navíc kolmé parkování tam, kde ostatní parkují příčně, není všude legální. To vše za cenu nepříjemně blízko výše opěvovanému leonu, což microlino odsuzuje do role hračky pro bohaté, kterou navíc budou používat s postupem času méně a méně.