Tři nejlepší a jedno nejhorší auto roku 2023 podle Marka Bednáře

V životě motoristického novináře je jedna velmi příjemná povinnost – zkoušet, jaká jsou nová auta. Za rok tak každý z nás vyzkouší několik desítek vozů; rok má 52 týdnů a na každý je jedno auto, dále se přidávají různé prezentace nových modelů a podobné události. Celkem to dá klidně k sedmdesátce různých modelů a jejich verzí. 

Jelikož jezdím hodně a rád, s drtivou většinou aut zkoušených klasicky týden najedu přes sedm stovek kilometrů, s některými i dost přes tisíc. Odhad mého celkového ročního nájezdu, připočtu-li zhruba 7 tisíc km ve svém vlastním autě, bude mířit někam mezi 45 a 55 tisíc kilometrů.

Jak se nám auta líbila, se pravidelně dozvídáte z testů a prvních dojmů na našem webu. Konec roku však je příležitostí k rekapitulaci – a také k zavzpomínání, která auta se nám líbila nejvíc. Stejně jako kolegové jsem tedy vybral trojici aut, která mě za ten rok nejvíce zaujala. 

Neřadím je však na první, druhé či třetí místo, neboť jsou si tak málo podobná, že spolu nemůžou soupeřit. Každé z nich má své plusy i minusy – a v těchto třech konkrétních případech plusy zásadně převážily nad minusy. Ve všech třech bych dokázal jezdit každý den a každý den by mě to těšilo.

BMW M4 Competition Cabrio

BMW M4 Competition Cabrio

„Na světě jsou dvě věci, které člověku okamžitě a trvale zlepší život, když si je koupí – černý kožený křivák a kabriolet. Je sice trochu škoda, že v tom prvním se to druhé řídí poněkud nepohodlně, ale obojí má společnou tu myšlenku, ten pocit ‚Takhle je to správně‘, který zaplaví váš mozek už při oblékání křiváku, resp. stahování střechy,“ uvedl jsem svůj test M4 před pár měsíci.

V mém výběru tedy nemůže chybět to auto, ve kterém jsem si užil snad každý kilometr včetně kolon a včetně těch pár metrů, kdy jsem zkoušel, jak jezdí s nataženou střechou. Zbytek testovacího týdne, při němž jsem najel přes 800 kilometrů, byl s otevřeným nebem nad hlavou.

TEST BMW M4 Competition Cabrio – Neopakovatelný zážitek

Navzdory označení „Competition“ není M4 přehnaně tvrdá a má mnoho osobností – když s ní jedete v klidu v normálním režimu, je klidná, i o výfucích by se dalo říci, že jsou tiché. A když vyjedete na klikatou okresku, vůz širokými možnostmi nastavení dle libosti přitvrdíte, přiostříte, a užijete si jeho až neskutečných schopností.

Honda Civic e:HEV

Honda Civic 2.0 e:HEV e-CVT

Když jsem před necelým rokem jako porotce Auta roku 2023 v ČR sedl do civicu a ujel pár metrů, měl jsem okamžitě jasno. „Tohle je auto roku,“ řekl jsem si, pomohl ho poslat do finále a následně mu udělit onen titul. Dodnes si stojím za tím, že naprosto právem nejen zvítězil, ale že právem i dostal o nějakých 50 % bodů víc oproti sdílenému 2.–3. místu.

Snad až na obtížně objevitelnou designovou souvislost přídě se zádí je tady totiž snad všechno správně. Ergonomii interiéru bych si dovolil označit za starosvětsky příjemnou nejen v detailech, jako že tu je pevný knoflík na regulaci jasu podsvícení, ale třeba i v tom, že můžu mít nohy na pedály příjemně natažené.

TEST Honda Civic 2.0 i-MMD (135 kW) Sport – Něco na Silvestra

Líbí se mi i tlačítkový volič převodovky, jehož reakce jsou bleskurychlé, zásadně jednodušší a přehlednější nový infotainment, fyzické ovladače klimatizace i sedačky, a to jak bočním vedením, tak i látkovým čalouněním. Kufr možná nepatří k největším, ale s trochou snahy se toho do něj vejde docela dost.

Největšími trumfy však jsou jednak perfektní podvozek s hbitou přídí, slušnou odolností k nedotáčivosti a hromadou adheze, a jednak pohonné ústrojí e:HEV. V něm hraje prim 135kW elektromotor a zážehový dvoulitr většinu času pracuje jen jako generátor elektřiny, přímo na kola zabírá jen ve výjimečných případech ve vyšších rychlostech. Civicu toto ústrojí propůjčuje výbornou dynamiku v nižších rychlostech a díky slušnému výkonu to není bída ani pod plným plynem. Navíc elektronika pod plným plynem „houpe“ s otáčkami spalovacího motoru, jako by vůz reálně řadil, třebaže se nic takového pod jeho kapotou neděje.

Jaguar F-Pace SVR

Jaguar F-Pace SVR 5.0 Supercharged

S šedým SUV od Jaguaru jsem sice strávil jen chvilku, asi 250 kilometrů, ale přesto si mě dokázal získat tím hlavním – neskutečně charakterním osmiválcem pod kapotou. Jeho osobnost netlumí elektrifikace ani turbodmychadla, místo nich má kompresor, takže po sešlápnutí plynu nečekáte na to, než se nadechnou turba. Motor okamžitě zabere a než se nadějete, jedete – ne, přímo letíte vstříc horizontu velmi neslušnou rychlostí. 

TEST Jaguar F-Pace SVR 5.0 Supercharged – Žiješ jenom jednou

Stejně tak je návykový jeho hromový zvuk, který naplní i velmi široké údolí, nebo třeba prskání z výfuku, kdykoliv plynu uberete. „Krátce jsem si s ním užil perverzní zábavy, ušetřil silničářům práci se sekáním trávy patnáct metrů na každou stranu od silnice a připomněl si, proč je obří motor v malém autě tak přitažlivá věc,“ napsal jsem o něm na Instagramu. Jedinou nevýhodou snad může být jeho děsivý apetit – s šestnáctilitrovým průměrem je to s náskokem nejužranější auto, s nímž jsem letos jezdil.

Největší zklamání: Peugeot 2008 GT 1.2 PureTech

Na uplynulý rok se však musíme dívat i trochu realisticky a hledat nejen ta nejlepší auta. Já měl letos docela štěstí – zatímco do trojice nejlepších jsem auta dlouze vybíral, u toho, které mě nejvíce otravovalo, jsem měl jasno okamžitě. Byl to benzínový Peugeot 2008, který jsem testoval tak čerstvě, že těchto pár řádek můžete brát jako malou ochutnávku testu, který chystám na začátek roku 2024.

S „dvatisíceosmou“ jsem toho totiž snad nejvíc z cca tří stovek kilometrů najezdil ve tmě a celou dobu jsem měl dojem, že nejdůležitějším cílem vývojářů bylo postavit interiér tak, aby řidiče co nejvíce způsoby a do co nejvyšší míry štval. Že u většiny peugeotů nevidím na půlku přístrojového štítu, jsem si tak nějak zvykl; tady to nejvíce souvisí s intenzitou jednotlivých svítících věcí. 

Peugeot 2008

Na sdíleném prvním místě je kontrolka stavu airbagu spolujezdce u stropního světla spolu s blinkrem v levém zrcátku. Řada automobilek staví zrcátka tak, že LEDkový blinkr v nich je z místa řidiče vidět, jen koncern Stellantis je umí navrhnout tak, že ten blinkr člověka v noci oslňuje. Vadilo mi to už při testu Jeepu Avenger, vadí mi to i tady. A ta kontrolka stavu airbagu, bíle svítící u stropu, je první věcí v jakémkoliv autě, kterou jsem zalepil kusem papíru, aby mě tato za jízdy naprosto zbytečná informace konečně přestala otravovat.

Druhé místo v otravných věcech je rovněž sdílené. Získává ho jas displejů, který se sice v novém infotainmentu šteluje hezky snadno po stažení horní lišty centrálního displeje, ale i na nejnižší úroveň je moc vysoký. A také linky ambientního osvětlení, které, opět, svítí moc i na nejnižší stupeň jasu. Jejich intenzita se seřizuje už hůř, musím hluboko do menu, ale aspoň jdou zcela vypnout.

Peugeot 2008

Proč jsem tohle všechno nenapsal do testu elektrické verze? Není na tom nic složitého, jezdil jsem s ní v září a v podstatě pouze za světla či šera, nikoliv za tmy. 

Peugeot 2008 samozřejmě má i své plusy; stejně jako u oné elektrické verze má i ta konvenční podstatně lepší podvozek oproti provedení před modernizací a když už člověka interiérové osvětlení štve, hlavní světlomety aspoň fungují docela hezky. To všechno si ale nechám na test.

Kdo nepostoupil?

Proč v mém výběru není BMW řady 7, které jsem testoval ve třech různých verzích včetně špičkové i7 M70 s víc než tisícovkou newtonmetrů, nebo třeba osmiválcová X7? Ta je po faceliftu, při němž přibyl mild-hybrid, trochu nudná navzdory svému obřímu výkonu, a v „sedmě“ – jakkoliv je špičkově komfortní a dlouhé trasy zvládá dokonale – mi hodně vadí lišty s tlačítky, které se špatně ovládají a působí chatrně na to, kolik máte za auto zaplatit.

TEST Mazda 3 e-Skyactiv X – Normální auto pro ty, které baví řídit

Podobně můžeme pokračovat. Alpine A110 je poněkud jednoúčelová a její interiér už působí staře, Subaru BRZ je sice úchvatné při ostrém svezení na okreskách – a taky mělo místu v „top 3“ nejblíž spolu s Mazdou 3 – ale na dálnici se neumí uklidnit. A ta mazda? Ta je opravdu skvělá motorem i podvozkem a na rozdíl od civicu i opravdu krásná, ale kazí jí to příliš dlouhé zpřevodování a ne zrovna prostorný interiér.

TEST BMW M760e xDrive – Business jet pro aviofobiky

BMW M3 CS člověka bude štvát při každodenním ježdění, u M2 můžu jen vzpomínat na krásnou a podstatně lehčí předchozí generaci, sedačky Kie EV6 GT nejsou nic moc, Ford Ranger se běžně nedá koupit jinak, než jako rodinné auto s korbou a Toyota Prius, jakkoliv opravdu povedená, má v interiéru přeci jen trochu příliš ergonomických přešlapů.