TEST Nissan Juke 1.2 DIG-T – Změny hlavně pod povrchem

Když přišel Nissan Juke na trh, rozhodně vyvolával vášně. Jedni jej považovali za ošklivku, druzí jej naopak hájili, že takto vypadá správná extravagance. Každopádně se dá Juke považovat za archetyp crossoveru, kdy auto stojí na hranici hned několika tříd. A výrazný vzhled je již pouhý bonus.

Nyní Juke prošel faceliftem, který možná na první pohled není tak výrazný. Až když automobil postavíte vedle předchozího modelu, zjistíte, že změn je mnohem více, než jste čekali. V první řadě je zde úplně nová vrchní část světlometů, ony „žabí oči“, jejichž tvar připomíná světlomety Nissanu 370Z, zatímco u předchůdce se jednalo o pouhou kapku. Nachází se tam blinkry a diody denního svícení, jinak auto svítí kulatými světlomety níže.

Jiný je pak zejména přední a zadní nárazník, koncové svítilny navíc dostaly jinou grafiku. Zajímavostí je, že Juke je díky tvaru karoserie a vystouplým světlometům jediným autem, ve kterém vidíte z místa řidiče blikat jak přední, tak v bočních zpětných zrcátkách i zadní blinkry.

nissan testy crossover  

Námi testovaný exemplář byl ve vínové barvě, přičemž v rámci balíčku „exteriér“ dostal osmnáctipalcová kola i bílé doplňky karoserie. Vínová s bílou sice není náš šálek kávy, nicméně extravaganci se meze nekladou. Celkově hodnotíme modernizaci jako poměrně zdařilou, byť ve výsledku docela mírnou – auto má pořád stejný výraz, což je ale asi dobře vzhledem ke skutečnosti, že Juke je mezi zákazníky oblíbeným vozem právě kvůli vzhledu. Holt když něco funguje, proč to měnit.

V interiéru mnoho změn nečekejte. Stále je tady podivný kšilt, který kryje přístroje, a naopak pěkná středová konzole kolem řadicí páky, jež připomíná nádrže motorek. Řidič v autě sedí poměrně vysoko, ideální pozici za volantem ale brání jenom výškově nastavitelný volant. Pokud však budete pátrat, přece jen jednu výraznou změnu v kabině najdete. Musíte ale úplně dozadu – zavazadlový prostor se zvětšil oproti předfaceliftovému modelu z 251 na 354 litrů. Bylo toho dosaženo údajně jenom změnou tvaru kufru. A opravdu, zavazadelník působil větším dojmem a vešlo se do něj více věcí, než jsme si pamatovali z dřívějška.

Motor a převodovka – Tichošlápek

Je to možná trochu s podivem, ale novým motorem pod kapotou není tříválcová dvanáctistovka DIG-S s kompresorem, kterou najdete v Micře či Note, ale turbodmychadlem přeplňovaná čtyřválcová 1.2 DIG-T známá například z Renaultu Mégane. Tento motor nahrazuje silnější atmosférickou šestnáctistovku, která zůstává v nabídce pouze v kombinaci s automatem CVT.

Když jednotku o výkonu 85 kW nastartujete a rozjedete se, okamžitě vás překvapí její tichý běh prostý vibrací. Stáhněte si okénko, ztlumte autorádio, a při klidné jízdě městem bude jediným výraznějším zvukem pouze odfukování turbodmychadla. To je na jednu stranu fajn, v autě je tak mnohem větší klid. Na stranu druhou ale byl Juke vždy chválen za to, jak se dobře řídí a jaké má auto nadšení, což s tímto motorem příliš neplatí. Může za to jak velmi ležérní odezva plynu, tak mdlý charakter motoru.

Agregát prostě jenom dobře dělá svou základní práci – pohání celkem slušně auto vpřed a je při tom kultivovaný. Nepřidává k tomu ale nic navíc, ani gradaci výkonu, ani výrazný zátah, byť jenom v některých otáčkách, ani zajímavý zvuk před červeným polem, je prostě tak trochu nijaký. Přitom auto není zrovna líné, dokáže jezdit příjemné svižně a motor si poradí i s větší zátěží na palubě, zejména díky točivému momentu 190 N.m.

nissan testy crossover  

Z hlediska spotřeby je to navíc motorový ekvivalent Dr. Jekylla a pana Hyda. Pokud pojedete zcela klidně, pak můžete mimo město jezdit za pět litrů na sto kilometrů, ve městě se nám to pak podařilo za sedm, což jsou skvělé hodnoty. Na druhou stranu ale není problém obě čísla zdvojnásobit, aniž by se člověk pohyboval výrazně rychleji. Spotřeba je extrémně závislá právě na stylu jízdy, a to i ve srovnání s konkurenčními malými přeplňovanými motory. Na dálnici si pak automobil při 130 km/h bral sedm litrů. Výsledná spotřeba auta v testu nakonec činila 7,5 l na 100 km.

Pokud máme na pohonném ústrojí za něco pochválit, pak je to jednoznačně šestistupňová manuální převodovka. Nejen, že je řadicí páka ideálně po ruce, ale ještě je radost s ní pracovat, protože se v kulise pohybuje přesně, mechanicky a hladce.

Vyšší, ale jistý

Při pohledu na zvýšenou stavbu karoserie vozu obvykle lidé nečekají, že dokáže jezdit tak dobře. V zatáčkách ale tento Nissan opravdu platí za velmi schopný stroj. Samozřejmě, v oblouku se výrazněji naklání a jeho neduhem je odlehčování vnitřního kola, které tak může začít pod plynem prokluzovat, celková přilnavost je však na velmi dobré úrovni. Juke jednoduše jen tak nevyvedete z rovnováhy. Sice bočním okénkem vidíte, jak se kvůli náklonu blížíte k povrchu silnice, auto se ale zakousne a žádného výraznějšího dramatu se nedočkáte.

TEST Nissan Juke Nismo 4x4 – Turbožába

Přetáčivost ani nedotáčivost není na pořadu dne, tento crossover se neustále snaží o neutralitu a přidává k tomu slušnou dávku nadšení při nájezdu do oblouku. Brousit zatáčky vás tak bude bavit, na čemž má podíl i dobré řízení a řazení. Ty, co si za volantem rádi hrají, může potěšit i vypínatelná stabilizace a velmi účinná ruční brzda.

nissan testy crossover  

Co se týče tlumení nerovností, tak vzhledem k obutým osmnáctipalcovým kolům to není žádná hrůza. Ano, auto se umí otřásat, zejména na nerovných silnicích, ale neodskočí a výmoly často mnohem intenzivněji slyšíte, než cítíte. Ostatně horší odhlučnění podvozku patří snad již k evergreenům některých japonských vozů, Juke nevyjímaje. Zejména na dálnici je valivý hluk do kol výrazný a kontrastuje s tichým motorem.

Celkově má v sobě Nissan Juke jistou dávku nadšení, díky které vás bude jezdění bavit. V tomto vyčnívá i nad konkurenty, kterých stále není mnoho, kupříkladu Kia Soul, tento dojem však tlumí již zmiňovaný motor.

Závěr

Nissan Juke se s faceliftem příliš nezměnil, tentokrát šlo jenom o jemné vzhledové doladění. V útrobách se toho změnilo více – znatelně se zvětšil zavazadlový prostor a přibyl nový motor, ze kterého jsme však trochu v rozpacích. Na jednu stranu je totiž příkladně kultivovaný, slušně dynamický, a když chcete, tak i úsporný, na stranu druhou má však pomalou odezvu plynu, nezajímavý projev a již při trochu svižnější jízdě letí spotřeba strmě nahoru. Celkově se nám však Juke stále líbí – je prostě zcela jiný než ostatní auta a navíc dobře jezdí – na tom se nic nezměnilo. Otázkou tak zůstává, jestli za dané peníze není lepší koupit klasický hatchback, třeba Mazdu 3. Podle nás možná ano, ale na to se přece nehraje – u Juke rozhoduje výrazný vzhled, a ten jinde hned tak nedostanete.

Plusy

• Přesné řazení

• Větší zavazadelník

• Jízdní vlastnosti

Minusy

• Odhlučnění podvozku

• Jen výškově nastavitelný volant

• Odezva na sešlápnutí plynu

Foto: Petr Homolka