TEST Nissan Murano – Oranžový expres

Pokud by teď někdo natočil remake Návštěvníků, nepochybně by z třicet let vzdálené budoucnosti přijeli něčím takovým. Tak nějak si představujeme sestup původně designové studie mezi natěšený lid.

Jak často se automobilce podaří, aby byl sériový model stejně atraktivní jako studie? Nissan už dlouho přesvědčuje, že k vyspělé technice umí přidat i svébytný design – a vyplácí se mu to. Nezaměnitelnou Micru i 350Z (náš test i s videem najdete zde) už i v Evropě doplňuje SUV Murano. Po dvou letech úspěšných prodejů v Americe a 1600 změnách přichází na starý kontinent model, který image japonského výrobce určitě posune blíž k exkluzivitě.

Slovo Murano kupodivu neodkazuje na ledovcové bloky ani zelené mořské hady – jde o ostrůvek v severní Itálii. Auto samotné ale vypadá zblízka spíše jako z Marsu oranžová metalíza a zejména zkosená a zářící futuristická příď působí jako magnet i na majitele konkurenčních SUV, o zájmu kolemjdoucích ani nemá cenu psát.

Osmnáctipalcová kola jsou rozmístěna téměř v rozích karoserie a dlouhý rozvor napovídá hodně o zaměření na rychlost a vnitřní prostornost. Tradičně vysoká stavba, jak se na pořádné SUV sluší, je poněkud zjemněna kapkovitou siluetou linie bočních oken a především již zmíněnou nízkou a širokou přídí. Charakteristická je také značná šířka všech dveří, což v kombinaci s dostatečným úhlem otevírání umožňuje velmi pohodlný nástup na přední i zadní sedadla. Na zádi vozu si najde své téměř každý. Výkonového nadšence osloví dvě koncovky výfuku, estéta by měl uspokojit styling výklopné zádi, rýpal bude nespokojen s malým stěračem, bezpečnostní technik by mohl ocenit výrazné skupinové svítilny a off-roadista alespoň ochranný plast v místě, kde měříme výjezdový úhel… Exteriér slibuje mnohé.

Na místě řidiče se zorientujeme rychle – na přístrojový štít a multifunkční volant máme skvělé vzpomínky z 350Z, sloupek řízení se ale v Muranu dá seřídit pouze výškově. Vzápětí se ale konstruktérům omlouváme - málem bychom zapomněli, že kromě elektricky všestranně nastavitelných sedadel disponuje auto (v základní výbavě!) i podélným posuvem obou pedálů. S potěšením konstatuji, že i přes mých 193 cm je všude okolo až nadbytek místa a po zkušebním usednutí „za sebe“ na zadní sedadlo chybí kolenům ke kontaktu s opěradlem ještě 10cm. Na zadní sedadla se docela pohodlně vejdou tři cestující a prostorově strádat nebudou v žádném směru. Sedačky s černým koženým čalouněním jsou sice pohodlné, rychlý podvozek ale trochu volá po větší tuhosti zejména bočních partií. Skvělé je také automatické nadzvednutí volantu a odsunutí sedadel po vysunutí klíčku ze zapalování – při opětném nastartování se pak vše seřídí do poloh uložené v jedné ze dvou pamětí.

Interiéru vizuálně dominuje sympaticky úzký středový tunel s voličem převodovky CVT a třemi odkládacími prostory. Jako součást standardní výbavy je zde také umístěno vyhřívání předních sedadel a tlačítko trvalého pohonu 4x4. Na středovém panelu v dosahu pravé ruky najdeme barevný displej se zobrazováním navigace a základních jízdních údajů (bohužel chybí údaje o průměrné rychlosti či spotřebě) ovládání klimatizace a autorádio Nissan. To je stejné jako např. v modelu Patrol, dojem ale výrazně umocňuje audiosoustava Bose. Dění za vozem při zařazené zpátečce zobrazuje nyní už barevná kamera s jednoduchým systémem pro určení směru couvání a vzdálenosti od objektů za námi. Kamera je umístěna uprostřed prolisu nad zadní SPZ, tedy v místech, kde bychom intuitivně hledali spíše madlo na otevírání zadních dveří – to je ve skutečnosti umístěno asi 10 cm vpravo.

Zavazadlový prostor má sice nakládací hranu umístěnou poměrně vysoko, tuhá karoserie a hlavně dvojité dno s hlubokými schránkami jsou dostatečnou satisfakcí. 438 litrů základního objemu berme jako průměrnou hodnotu, jedničku s hvězdičkou si ale vůz zaslouží za páčky na bocích zav. prostoru, kterými můžeme velmi pohodlně sklápět asymetricky dělená zadní opěradla i se sedadly. Jedním pohybem tak vznikne zcela rovná podlaha, na které lze nejen převézt teoreticky až dva kubíky nákladu, ale vzhledem k její délce a čalounění i nouzově přespat.

Po nastartování se třiapůllitrový zážehový šestiválec jen tak lehce rozešumí, odhlučnění kabiny je velmi dobré. Motoru, který známe z 350Z, byl snížen maximální výkon z 206 na 172 kW. Vzhledem k použití bezstupňové převodovky X-tronic jsme měli trochu obavy o dynamiku dvoutunového vozu, praxe nás ale rychle vyvedla z omylu. Automat funguje naprosto precizně a značný výkon šestiválce přenáší k řidičovým vjemům se správnou směsí plynulosti a dynamiky. Až dlouhodobé zkušenosti drsných evropských uživatelů mohou odhalit, jak si s takovou zátěží bezstupňový agregát poradí, první stovky kilometrů ale zanechaly dojem velmi příznivý. Na rozdíl od našich „papírových“ předpokladů jsme příliš často nevyužívali ani možnost sekvenčního řazení – dynamika zrychlení i „logika“ chování automatu v zatáčkách či zpomalování nám plně vyhovovala. Jedinou slabší stránkou skvělé kombinace motoru a převodovky je spotřeba – během 500 km jsme spotřebovali průměrně 13,2 l/100 km, přičemž v městském provozu byla tato hodnota i o pět litrů vyšší. S vozem se sice dá jet mimo město i pod deset litrů, ekorallye ovšem asi nebude důvodem koupě Murana…

Základní charakteristikou podvozku je tuhost a tvrdost. Murano neuvěřitelným způsobem poslouchá volant (přimlouvali bychom se ale za méně účinný posilovač) a i přes citelné náklony jede přesně po zvolené stopě. Mírnou přetáčivost jsme přes všechnu snahu objevili až na zmrzlém sněhu ale malé kontra vše uvedlo do správných kolejí, a to doslova. Větší ohlasy, a to zejména od spolucestujících vzadu, jsme získali na překvapivě evropsky tvrdé odpružení.

Ano, přiznáváme: Mimo silnice jsme s Muranem téměř nevyjeli a nestydíme se za to. Jako důkaz, že systém automaticky přiřaditelného pohonu zadních kol není jen pro ozdobu, nám stačil noční výlet do Špindlerova Mlýna. Jako jediní jsme vyjeli úzkou cestu k jedné z nejvýše položených chat a na zmrzlém sněhu jsme pokořili i věhlasnější konkurenci z řad klasických off-roadů, hrabajících ze všech sil pod kopcem. Úspěch, bohužel díky světelným podmínkám nezdokumentovatelný, připisujeme hlavně plynulosti záběru bezstupňové převodovky a skvělým zimním pneumatikám Pirelli.

Jeden motor, jedna převodovka, jedna výbava (schválně si ten seznam pročtěte do konce!), jedna cena. Murano je vyhraněné a sympaticky nepřizpůsobivé. Jedinou výhradu vůči spotřebě lze obhájit skvělým motorem, takže pokud k opravdu rychlému svezení potřebujete požitek z otáčení kolemjdoucích a jedoucích, není proč váhat. Teď jen můžeme uzavírat sázky, zda a kdy dorazí turbodiesel…