Nové Suzuki Swift vstupuje na český trh. Překvapí nejen prostorností

Nová generace Suzuki Swift se v provedení pro Evropu představila už koncem loňského roku ve formě, v níž swift známe už roky – malé, lehké auto se schopnostmi v některých ohledech až překvapivými. Zhruba půl roku po představení jsme měli příležitost novinku pořádně prozkoumat i v Česku. 

Hned zkraje se zbavme příslovečného slona v místnosti – designu. Některá auta, kterým to na fotkách dvakrát nesluší, jsou naživo lepší. V případě swiftu tomu tak bohužel není; jistě se najdou tací, kterým se bude líbit, já k nim však nepatřím. Vadí mi vizuálně výrazná spára mezi předním nárazníkem a kapotou – ve skutečnosti není abnormálně tlustá, jen prostě působí, jako by návrháři neměli ani snahu ji zamaskovat, jak je běžné u jiných aut – a záď působí rozkydle nejen ve srovnání s minulou generací.

Zůstaňme vzadu a zmiňme třeba fakt, že brzdová světla jsou od blinkrů – žárovkových na obou koncích auta – dost daleko na to, aby oboje bylo dobře vidět i z větší vzdálenosti. Na druhém konci auta zase stojí za zmínku, že už v základní výbavě jsou LEDkové světlomety s čočkami, nikoliv levnějšími reflektory, a navíc s automatickým rozsvěcením a samočinným přepínáním dálkových světel.

Suzuki Swift • Zdroj: Suzuki

Beru za kliku a sedám za volant. Měkce čalouněná sedačka má potah hezký i vizuálně, průměr volantu je tak akorát a přístrojový štít za ním co do velikosti o něco narostl. Analogové budíky mají lepší čitelnost, displej mezi nimi má 4,2“ úhlopříčky. 

I základ je skvěle vybaven

Centrální displej je s 9“ úhlopříčky malý jen na papíře; ve skutečnosti se sem tak akorát hodí. Trochu trčí do prostoru, ale aspoň na něj snadno dosáhnou i lidé menšího vzrůstu. Systém v něm bude chtít trochu zvyku a trpělivosti, protože reakce nejsou nijak bryskní, ale už v základu jsou prvky jako navigace či couvací kamera.

Co dělá navigace v takhle levném autě? Je tu kvůli bezpečnostním předpisům GSR2, jejichž součástí je i systém ISA, hlásič překročení nejvyšší dovolené rychlosti. Vůz poznává, jaká je v místě rychlost, kromě kamery i z mapových dat, k nimž navíc zákazník dostane i doživotní aktualizace.

Suzuki Swift | Zdroj: Suzuki

Hledat jeho nastavení v centrálním displeji by však bylo marné. Dostanete se k němu tak, že dlouho podržíte tyčinku trčící z přístrojového štítu. Pak jejím pootáčením a mačkáním pracujete s nastavením elektroniky vozu. Kroků k přepnutí ISA ze zvukového na pouze vizuální či žádné upozornění je příliš a samozřejmě se zvukové upozornění obnovuje při každém startu, jak EU káže. 

Když už jsme tu, zmiňme další překvapivé prvky standardní výbavy. Patří k nim adaptivní tempomat, samočinné nouzové brzdění, sledování mrtvého úhlu – zrovna to bývá i u některých mnohem dražších aut za vysoký příplatek, příp. jen v nejvyšším výbavovém provedení – sledování příčného provozu za autem či třeba sledování v jízdních pruzích. To vše za méně než 400 tisíc korun, připomínám.

První jízda s novým Suzuki Swift: Legendární prcek se vším všudy

Martin Jeník

Novinky

26

Prostorem působivý

Co už tak oslnivé není, jsou materiály v kabině. Ovšem, nejde o nejlevnější plasty; jsou sice povětšinou tvrdé, ale nekvalitně nepůsobí. Rychlým pohledem je odhaduji velmi blízko dosavadní generaci swiftu. Těší mě také, že mě co do prostoru nic moc neomezuje ze stran, zejména u kolen, a na rozdíl od řady jiných malých aut tu nevnímám nedostatečný rozsah podélného nastavení volantu.

Suzuki Swift | Zdroj: Suzuki

Klika zadních dveří se z elegantního skrytí na sloupku přesunula na plech, což je údajně odpověď na požadavky některých zákazníků. Otvírám zadní dveře a soukám… ne, normálně nastupuji dozadu. Okamžitě zjišťuji, že se prostornost na zadních sedačkách zlepšila; s výškou 184 cm si sednu „za sebe“ zcela pohodlně a ještě mám pár centimetrů místa okolo kolen i nad hlavou. Taky hlavovou opěrku lze vysunout dostatečně vysoko na to, aby mi nekončila pod zátylkem.

„Ubrali tedy konstruktéři na prostornosti zavazadelníku?“ ptám se, když ho otevírám – a zjišťuji, že taky ne. Na papíře sice má jen 265 litrů, stejně jako v minulé generaci, ale na tuhle třídu vypadá prostorně, je dost hluboký a pod podlahou je, přinejmenším u verzí s pohonem předních kol, ještě prostor na rezervní kolo. To si – nebo opravnou sadu – lze dokoupit z katalogu příslušenství. 

Suzuki Swift | Zdroj: Suzuki

Na rozdíl od minulé generace je nový swift k mání už jen jako mild hybrid, a navíc přišel o jeden válec. Jediné pohonné ústrojí je 1,2l tříválec s označením Z12E bez přeplňování, který dává 61 kW (83 k) a 112 Nm a kterému pomáhá řemenem na motor napojený startér-generátor o výkonu 2,3 kW (3,1 k) a točivém momentu 60 Nm. Není to tedy žádný sprinter, nejrychlejší je s bezestupňovou převodovkou CVT, kdy zvládne stovku za 11,9 s a rozvášní se až ke 170 km/h. Standardem je pětistupňová manuální převodovka.

Pro verzi s pohonem všech kol je taky jediná v nabídce. Suzuki mu říká AllGrip Auto a je to reaktivní systém, který standardně pohání přední kola, ale při zjištění rozdílných otáček předních a zadních kol připojí ta zadní pomocí viskózní spojky. Čtyřkolka se od předokolky liší také světlou výškou 140 mm, o 25 mm víc.

Suzuki Swift | Zdroj: Suzuki

Velkou devizou vozu je samozřejmě nízká hmotnost; přes tunu provozní hmotnosti se dostane výhradně čtyřkolka. Je za to však dvojí daň – vůz jednak uveze jen 400kg nebrzděný a 1.000kg brzděný přívěs, a jednak, řekněme, nepůsobí zrovna jako ocelový ingot např. při zavírání dveří. Poněkud „papírový“ zvuk, a ostatně i dojem, který celé auto po této stránce dává, je však velmi blízko minulé generaci, takže to neberu jako nedostatek.

Tahle reklama na Suzuki Swift by dnes už neprošla. Přitom je to sranda!

Ondřej Šámal

Videa

13

Starosvětský v nejlepším slova smyslu

Díky nízké hmotnosti a mild hybridní technologii může automobilka slibovat taky velmi nízkou spotřebu paliva, která je v závislosti na verzi od 4,4 do 4,9 litru benzínu na 100 km. Jaká bude realita, vyzkouším až při řádném týdenním testu, na který se osobně opravdu těším, neboť jsem si dosavadní swift ve čtyřkolce docela zamiloval.

Ten nový je, snad vyjma designu, totiž stejně zajímavý a působivý, jako ten dosavadní. Samozřejmě není dokonalý, ale to od auta, jehož cenu nevyženete výš než na zhruba půlmilion ani s příplatkovým dvoutónovým lakováním, nikdo nečeká. A to, co za tyhle peníze nabízí, je vážně zajímavé.