Objíždíme slovinskou dálnici: Pořád rovně, za Mariborem doleva

Sedm set padesát korun za pár minut hledání v mapě stojí, ne? I letos jsme se rozhodli, že raději absolvujeme objízdnou trasu, než abychom kupovali známku na příšerně předraženou dálnici ve Slovinsku.

Necelých šedesát kilometrů lze pohodlně zvládnout za hodinku, přitom nehrozí bloudění. To je velká výhoda proti trase, kterou jsme zvolili loni, kdy jsme sjížděli v Rakousku ještě před Grazem a Mariboru se vyhýbali dalekým obloukem. Cesta tehdy sice hýřila krásnými výhledy a voňavou přírodou, ale nepodařilo se nám trefit stejný směr tam i zpátky.

To letos jsme frčeli jako po másle. Dokonce jsme několikrát narazili na policejní hlídky. Jedna jela chvíli i za námi, ale žádná nikdy ani náznakem nedala najevo, že bychom místo objížděk měli použít placený úsek. Stejně jako loni tak nemůžeme potvrdit, že by se ve Slovinsku konaly zátahy na šetřivé Čechy, kteří odmítají zaplatit za sedmidenní známku v přepočtu skoro čtyři stovky. A pokud jedou na osmidenní a delší pobyt, musejí investovat oněch patnáct eur do druhé nálepky na cestu zpátky.

Vyrážíme

Start v pondělí ráno kazí jen začínající rekonstrukce dálnice D1. Cestou do Brna musíme několikrát zpomalit v jednom pruhu, ale ani jednou to pro nás neznamená výrazné zdržení. Cesta utíká, takže chvíli před polednem tankujeme do plna nádrž redakčního rapidu a kupujeme dálniční známku. Krátká pauza na oddych a už přejíždíme hranice.

Vídeň je po obědě nebývale zaplněná, první komplikace však nastávají až za ní. Hned na výjezdu je omezená rychlost a práce na silnici. Než dorazíme do Grazu, musíme zpomalovat ještě několikrát. Cestou míjíme na 139. km dálnice A2 sjezd na Gornju Radgonu, kudy jsme se vydali loni. Místo toho pokračujeme dál na Graz, kde se stáčíme ku Slovinsku na Maribor. Tady nás bohužel zdrží desetikilometrový úsek s omezenou rychlostí. Zajímavostí je, jak jsou Rakušané disciplinovaní – nikdo z nich si nedovolí jet rychleji. Úlohu rebelů na sebe berou občas Chorvati a Poláci, kteří se neostýchají vyblikávat pomalejší auta a vynucovat si prostor pro předjetí ve zúženém koridoru.

Teď se soustředit

Do Slovinska vjíždíme se záměrem ušetřit za dálnici. Plán je proto jasný – na navigaci nastavujeme preferenci neplacených silnic, vytahujeme připravený itinerář, a ještě si ho kontrolujeme pohledem do mapy. Podle informací krajanů můžete mít problém se slovinskými policisty už za situace, kdy přejedete celnici na stávající dálnici. Řešení je proto nasnadě – ještě v Rakousku sjíždíme posledním sjezdem z dálnice A9 na Spielfeld na vedlejší komunikaci 67. Hned za opuštěnou celnicí se přejmenovává na slovinskou 437 a za další křižovatkou mění název z Dunajské cesty na Mariborskou. Ta nás bude provázet dalších osmnáct kilometrů až do slovinské metropole. V Šentilju je první benzinka. Mimochodem ve Slovinsku mají přístup na toalety obvykle zvenčí a zadarmo. Pozor ovšem na dny pracovního klidu, kdy mají malé čerpačky zavřeno. Poznáte to hned, protože příjezdu zabraňují natažená lana. Pokračujeme po silnici bez uhýbání dál na Štrihovec, Kanižu a Jelenče. Tady nás překvapuje železniční přejezd, kde musíme chvíli čekat na průjezd vlaku. Zdržení je ale jen maličké a hned vyrážíme dál. Kvalita asfaltu tady rapidně klesá a vyjeté koleje se stávají realitou. Proto se divíme, s jakou razancí jezdí místní motorkáři. Však u cesty nechybí varování před nehodovým úsekem.

Přituhuje

Zbývá projet Pesnici pri Mariboru a provoz houstne. Teď hlavně správně protnout kruhový objezd pod dálnicí, kde musíte odbočit čtvrtým sjezdem

na silnici 449 a hned zahnout zase doprava pod dálnici na vozovku 436. Pozor, jakmile najedete na placenou Hitru cestu, což je průtah Mariborem, už vás mohou zkasírovat policisté. A podle českých turistů se to i děje.

V Mariboru prakticky kopírujeme průtah – tedy jedeme po Šentiljske cestě, Partizanske cestě, Titově cestě, Tržanske cestě, až konečně zatáčíme na Ptujsku cestu značenou dál jako silnice 454. Pak už to je snadné a nejhorší máme za sebou. Projíždíme Miklavž na Dravskem polju, Starše, Slovenju vas, Skorbu a úplným okrajem protínáme Ptuj směrem na Tržec. Musíme se držet směru na Zagrebšku cestu, abychom omylem nenajeli na posledních pár kilometrů placené dálnice. To by bylo k vzteku. Nic na tom ale není, a tak v Tržci konečně míříme na E59. K hraničnímu přechodu Macelj zbývá deset minutek jízdy a tady už těžko můžeme udělat chybu.

V Chorvatsku neobjíždět

Slovinský hraniční přechod projíždíme bez zdržení, zato na chorvatské straně strávíme půlhodinku. Nechápeme systém, že si nás u okénka první celník prověří v počítači, aby se vzápětí znovu díval na pasy. Kromě toho se lámanou češtinou vyptává, jestli nemáme něco k proclení. Hurá, všechno máme za sebou a už nás čeká cesta k moři přerušovaná jen občasným zpomalením kvůli placení mýtného.

Loni jsme zkusili vynechat i chorvatskou dálnici, ale pohořeli. Naprosto se to totiž nevyplatí. Místní komunikace jsou ve znamení omezení rychlosti a všemožných zpomalovačů. Kromě toho jsme neustále naráželi na nejasné značení. Vesnice střídá vesnici, na úzké silnici se nedá ani předjíždět. Rádi proto poplatky hradíme a ukrajujeme cestu po kvalitních dálnicích k moři. Krátce po sedmé večerní potom míjíme náš loňský cíl cesty Karlovac. Letošní zkratkou jsme sice zdolali přesně o čtyřicet kilometrů víc (loni 709 km), ale ušetřili půlhodinu času.

Aktuálním cílem je město Baška na ostrově Krk. Sice musíte za vjezd na ostrov zaplatit 35 kun, ale místní promenádu o délce 1,8 kilometru závidí Bašce i jiná jadranská přímořská centra. A pokud si chcete dobře zařídit, místní silničky jsou přesně to pravé. Pouze dejte pozor na policisty. Měří často a jsou neoblomní. My jsme unikli jen o fous, ale motorista před námi za nepozornost zaplatil…

Kde můžete zabloudit?

Letošní objízdná trasa přes Slovinsko je náramně jednoduchá. Přesto se najde pár míst, na která byste si měli dát pozor, protože zde můžete uhnout

jinam. První z nich najdete hned po překročení hranic, kde nesmíte najet na placenou dálnici. Opusťte proto dálnici už na posledním rakouském sjezdu ve Spielfeldu a přejeďte tamní malou celnici. Nikdo tam nejezdí, čekat nebudete, a hlavně se hned ocitnete na Mariborské cestě. Pak už je to

snadné. Především se musíte držet žlutých značek na Šentilj v Slov. goricah a nezahýbat na zelené – ty vždycky vedou na placené dálnice. Další

kritické místo je po patnácti kilometrech v Dolnje Počehove. Přijedete totiž ke kruhovému objezdu, který musíte obkroužit a opustit čtvrtým sjezdem,

značeným na Kungotu a Lenart. Nepojedete ale dlouho, asi padesát metrů poté zahnete doprava, podjedete dálnici a dál už je zase cesta bezpečně značená na Maribor mimo rychlostní komunikaci. Jakmile vjedete na kraj metropole, čekají vás jen dvě zásadní křižovatky. Za nádražím zahněte doleva a sledujte levou odbočku na Ptujsku cestu na výpadovce z města. My jsme právě tady kvůli nepozornosti pokračovali rovně a ztratili půlhodinu.

Náš verdikt

svetmotoru autemdochorvatska Přes Vídeň a Slovinsko vede tradiční cesta, takže pokud chcete jistotu, tady ji najdete. Pouze se vyplatí projet Slovinsko vnitrozemím.