Oholený až na kost. Dacia odhalila ještě menší elektromobil
Koncept Dacia Hipster je příkladem toho, kde všude se dá ušetřit, aby si elektromobil mohl dovolit skutečně každý zákazník nových aut. A přesto v něm převezete i pračku.
Přijde vám Dacia Spring jako obří, ba opulentní auto? Přeci jen, má stejný počet dveří i kol jako Mercedes-Benz třídy G a jezdí na to stejné, co „tankuje“ Rolls-Royce Spectre. A právě proto se Dacia rozhodla, že potřebuje něco ještě menšího.
Dobře, vtipy stranou. Je pravdou, že za posledních pár desítek let jsou auta větší, těžší, výkonnější, bezpečnější, mají víc funkcí – a tak jsou dražší. Dacia se tedy nechala inspirovat původním Fiatem Panda či Renaultem 4 a přináší koncept vozu, který je, stejně jako tato dvě auta z druhé půlky 20. století, prostě čtyřmi koly se střechou.
Vůz, na který se díváte, tak je menší než spring – je dlouhý rovné tři metry a má být ještě dostupnějším elektromobilem pro všechny, kteří si nemohou dovolit nic většího, ale přesto chtějí nové elektrické auto. A při tom všem jim na palubě nemá chybět opravdu nic, ani hudba (v konceptu v podobě bluetooth reproduktoru, který si můžete odnést) nebo dostatek místa pro převoz pračky. Možná s vysokou ledničkou bude trochu problém.
Kromě schopnosti přepravy takto velkých spotřebičů však má hipster nabízet vše potřebné nejen mladým lidem či důchodcům, ale coby druhé auto do rodiny, protože je dostatečně praktický i pro čtyřčlennou rodinu k přepravě dětí do školy. Tady začínají moje nepříjemné otázky: když před časem zmizely z nabídky téměř všech automobilek včetně Renaultu třídveřové verze malých hatchbacků a jako jeden z důvodů byla uváděna lepší praktičnost pětidvířek, jak to, že je najednou třídvířko praktické pro nástup na zadní sedačky?
Hipster je esence přístupů „design-to-cost“ a „design-to-weight“, tedy že si Dacia napřed stanoví cenu, za kterou chce auto prodávat, resp. jeho výslednou hmotnost, a pak hledá cesty, jak jí dosáhnout. Méně hmotnosti znamená méně spotřebovaných zdrojů pro výrobu, méně vypuštěného CO2 při výrobě a potom méně energie spotřebované pro pohyb vozu.
Tento přístup Dacia používá i u svých ostatních modelů; tady si jen tu cenu stanovila opravdu hodně nízko. Takže jen troje dveře tu jsou proto, že to je levnější než pětidveřová verze, a také, kdyby byl hipster pětidveřový, musel by mít dveře buď vážně malé, nebo by byl delší a to už by byl v teritoriu 3,7 m dlouhého springu.
Přesně z tohoto důvodu, kvůli naprosté minimalizaci nákladů, taky třeba nemá klasické plastové vnější kliky, jsou místo nich látkové popruhy, a zadní lampy nemají vlastní krycí plexiskla. Jsou schované za sklem zadního čela, které se otvírá samostatně nahoru, zatímco dolní část čela se otvírá dolů a vytvoří tak sedátko.
Nebo jakousi platformu k usnadnění naložení nákladu, stejně jako u pick-upů. Prostoru pro náklad tu však není stejně jako u pick-upů – za druhou řadou sedadel je 70 litrů, pokud ji sklopíte, prostor se zvětší na 500 litrů. Podle automobilky se sem vejde pračka, což nás nechala taky vyzkoušet. Tedy, „vyzkoušet“ – mohli jsme si to zkusit ve virtuální realitě, nikoliv se skutečnou pračkou, nebo alespoň s papírovou krabicí velikosti skutečné pračky. Je to přeci jen ručně vyrobený koncept a ty jsou vždycky bytelné zhruba jako papírová vlaštovka.
Takže jsem si dovnitř mohl opatrně sednout, nic víc. Aspoň jsem tak ale zjistil, že se za volant vejdu, že je tady docela dost místa. Kdybych si chtěl sednout za sebe, bylo by to už možná horší, ale všimněte si, že opěradla jsou síťová podobně jako některé kancelářské židle. Při krátké zkoušce je to velmi pohodlné a mnoho hodin tu nikdo sedět nebude – i produkční verze by byla autem do města a nejbližšího okolí.
Právě na to by byl plánován i dojezd okolo 150 km a velikost baterie. Aerodynamika by naopak příliš důležitá nebyla – ta má vliv, s nímž se musí počítat, od nějakých 60 km/h a takto rychle by vůz jezdil jen minimum času, byť by jeho maximální rychlost mohla být kolem 90 km/h.
Městskému provozu nahrává prosklená přední část střechy, která podle automobilky usnadňuje výhled na semafory. Co by se naopak mělo zlepšit, má-li být vůz používán ve městě, jsou A-sloupky. Ty jsou u konceptu velmi tlusté a výhled šikmo vpřed, ve městě pro bezpečnost naprosto klíčový, omezují bezprecedentně. Pro vjezd na parkoviště nákupního centra za závorou jsou také nepraktická posuvná, nikoliv stahovací boční okna, ale pro posuvná hovoří úspora nákladů.
Dacia Hipster je elektromobil tak malý, že automobilka uvažuje, zda jeho produkční verzi homologuje jako čtyřkolku v kategorii L7 či L7e, anebo jako běžné osobní auto v kategorii M1. Obě varianty mají své výhody i úskalí – jako čtyřkolka by hipster nemusel mít v podstatě žádnou bezpečnostní elektroniku, ani ABS, ale taky by musel vážit do 450 kg bez baterie. Naopak jako M1 by mohl být těžší, což znamená pravděpodobnou klimatizaci aspoň za příplatek, ale také armádu drahé bezpečnostní elektroniky, kterou EU dnes vyžaduje.
Kdy tedy uvidíme produkční verzi Hipsteru? Dacia si zatím není jista, jestli vůbec taková přijde. „Ve skupině máme všechno dostupné k jeho sériové výrobě,“ ale zatím to není tak úplně v plánu, říká nová šéfka Dacie Katrin Adtová. Automobilka plánuje sledovat vývoj automobilového trhu i regulací a podle toho se rozhodne, zda ho vyrábět bude – a s jakou homologací – či nikoliv.
zdroj: Autorský text, Dacia | foto, video: Dacia, Marek Bednář/Auto.cz
