Ojetý Hyundai Ioniq: Hybridní i na elektřinu, ale vždy úsporný

Přejít na výrobu elektromobilů není pro automobilku nic levného, tím spíše v minulé dekádě. Vyžaduje to vztahy s úplně novým typem dodavatelů, licencování řady technologií a značnou modifikaci výrobních závodů. Mnoho z toho jsou investice, které se nevrátí výrobou jednoho konkrétního modelu.

Vydělat na čistě elektrickém autě byl v minulé dekádě problém jak kvůli ceně baterií, tak kvůli malému objemu výroby. Poznal to Nissan u modelu Leaf, který byl výdělečný až čtvrtý rok od uvedení. BMW i3 bylo výdělečné už po dvou letech, ale výdělek byl vždy nižší, než na co bylo BMW zvyklé. Jenže důvodem tam paradoxně nebyl elektrický pohon, ani baterie, ale speciální karbonová konstrukce.

TEST Hyundai Ioniq PHEV – Proč nás korejský hybrid překvapil

Sdílená platforma

Hyundai chtěl, aby byl ioniq výdělečný (alespoň málo) hned od začátku. Udělal sdílenou platformu pro hybridní, plug-in hybridní (hybrid s možností nabíjení) a elektrický model. Rozložil tak fixní náklady mezi více aut, a ještě dal zákazníkům možnost volby míry elektrifikace podle jejich potřeb. Bylo to za cenu nutnosti ponechat u elektrického modelu pohon přední nápravy a umístění baterie dozadu na úkor kufru.

Druhý velký cíl byla co nejnižší spotřeba při nízkých výrobních nákladech. K úspornosti, a to i při dálničních rychlostech, pomáhají například mimořádně aerodynamická karoserie (c_x pouze 0,24), kryté disky kol, odlehčení některých komponent i svažující se záď s výraznou odtrhovou hranou. Maximální rychlost je u elektrické verze 165 km/h a u plně hybridní 185 km/h (v obou případech ukazuje tachometr zhruba o 10 km/h více).