Ojetý Nissan Micra 5. generace (K14): Potřebuje cesty z města

Nissan Micra kdysi býval ve třídě malých vozů velkým pojmem. Hvězdnou éru zažíval za dob roztomilých generací II a III, tedy řad K11 (1992-2003, titul Evropské auto roku 1993) a K12 (2003-2010), kterých se na evropském trhu souhrnně prodalo přes 2 miliony kusů.

Při čtvrté generaci K13 (verze pro Evropu 2010-2016, dovážená z Indie) se už infantilní tvary s retro prvky začaly zajídat. Vůz připomínal spíš bramboru posazenou na kola a jeho prostinká duše nízkorozpočtového globálního modelu mu ani neumožňovala zaujmout něčím hlubším. Snad jedině příplatkovým tříválcem 1.2 DIG-S s mechanickým dmychadlem, který však šlo pořídit i v praktičtějším modelu Note.

TEST Nissan Micra IG-T 90 vs. Suzuki Swift 1.0 BoosterJet SHVS – Dva revolucionáři

Dlouho bez automatu

Poslední, především Evropě určená a netypicky přímo na lince francouzského Renaultu vyráběná pátá generace K14 sice v pudu sebezáchovy kompletně změnila recept, nahodit řemen se jí ale také úplně nedařilo. Předně proto, že ve třídě trpící odlivem zákazníků směrem k módním crossoverům už bylo příliš těsno pro další vůz, který byl pro pozici „levné nákupní tašky“ zbytečně drahý (nejlevnější verze s klimatizací vyšla téměř na 300.000 Kč) a pro mírně vyšší nároky zase příliš malý.

Auto cílící hlavně na město, ženské publikum a mladou generaci přirostlou ke smartphonům si navíc hloupě vrazilo klacek do špic tím, že první dva roky vůbec neumělo nabídnout automatickou převodovku.

Vznikl tak paradox. Micra na jedné straně lákala na pokrokové jízdní asistenty a hodnotné prvky usnadňující městský život (např. panoramatický kamerový systém), zároveň však potřebovala za volantem zkušeného strojníka, kterému nepřekáželo dvakrát vyšlapávat spojkový pedál pro správné zapadnutí zpátečky na nejběžnějším manuálním pětikvaltu JR5, převzatém ze starých renaultů.