Ondřej Němec a Petr Vrána: V autě jsme to spolu valili tři sta

8. 2. 2014 • 13:03

V dresu Lva Praha prožívají zatím snovou sezonu. Kvůli začínající olympiádě si ale od KHL pár dní odpočinou. O to víc se mohou Ondřej Němec a Petr Vrána věnovat svému koníčku: autům.

Jeden jste obránce, druhý útočník. Máte to takhle rozdělené i na silnici? Defenzivní a ofenzivní typ?

Vrána: Jsem sice útočník, ale ne agresivní – a to samé si přenáším do auta. Vyřádím se jedině tehdy, pokud jedu sám a mám před sebou prázdnou cestu.

Němec: Když mi v hlavě praskne cévka, umím být na ledě i ofenzivní, ale za volantem už jsem si to bláznivé odbyl. Časy, kdy jsem dával trasu Karlovy Vary – Vsetín za tři a půl hodiny, jsou pryč. Po narození syna už jsem spíš dokonale defenzivní, řekl bych.

Vrána: Ale na spotřebu nejezdíš, to Světu motorů hezky přiznej!

Váš sport je led a sníh. Těšili jste se, až konečně napadne?

Vrána: Já jo. Mám sníh moc rád, a třeba když jsem hrál za mořem, děsně jsem se na něj těšil, aby mi mé tehdejší ML ukázalo, co v něm je!

Němec: Správně, kdo by se rád nevyblbnul. A nemusí to být hokejista.

Vzpomenete si na své první auto?

Vrána: Jasně, jetta v modré barvě, když jsem začínal s řízením za mořem. Odkoupil si ji můj potenciální tchán, takže se s ní v Kanadě ještě občas svezu.

Němec: Peugeot 206.

Vrána: Á, pán je gurmán!

Němec: Bacha, měl jsem gurmánskou registrační značku 63-63, mé nejoblíbenější číslo!

Hokejový zápas se neobejde bez nedovolených prvků. Nacházíte je i na silnici? Třeba takové zakázané uvolnění?

Vrána: Bohužel pořád. Úplně nejvíc nenávidím, když se řidiči zakázaně uvolňují přes plnou čáru. U Hranic na Moravě, kudy často jezdím, se na ní takhle klidně otáčejí na dálnici. To nechápu.

Němec: Drží se asi hesla, které hlásal pan Hudler starší, když mě jako dorostence trénoval ve Vsetíně.

Vrána: Co říkal?

Němec: Že plná čára není zeď. Dokonce ani ta dvojitá.

Co postavení mimo hru?

Němec: V něm končím v Praze, když mě ostatní nechtějí pustit podle triviálního pravidla zipu, vlastně častěji než na ledě.

Vrána: A co teprve v Rusku, kde během chvilky udělají na silnici ze čtyř pruhů sedm.

Němec: V Rusku totiž na silnici neexistují fakt žádná pravidla. Jen hrůzné cesty. Ta úplně nejstrašnější se jmenuje Čerepovec – Jaroslavl.

Vrána: Já si v Rusku za volant ani netroufl a najal si raději vůz s řidičem. Neřadím se totiž mezi šílence, co to berou autem přes chodníky. To je ofsajd přes dvě čáry!

Podle mého spíš rovnou na vyloučení a přesilovku pro vás. Cítíte ji někdy na silnici?

Němec: Snad díky předvídavosti z hokeje. Ta mi nad ostatními v provozu pomáhá asi nejvíc.

Vrána: Mě zatím zvýhodňuje silné a bezpečné auto. Jak mi řekl kdysi táta, dobrým řidičem budeš až po milionu kilometrů. A do toho mám daleko.

A naopak řízení v oslabení?

Vrána: Určitě to mezi kamiony…

Němec: … a tatíky v klobouku. A když musím trasu Vsetín – Praha otočit dvacetkrát do měsíce. To už se cítím jako v oslabení pět na tři.

Co vás na silnici štve úplně nejvíc?

Němec: Padesátka na pražské dvouproudovce V Holešovičkách.

Vrána: Práce na silnici na D1, když tam nepracuje ani noha.

Na závěr to nejlepší: gól!

Němec: Když potřebuji na otočku do Vsetína a dám to bez jediného rozčílení. Poštěstí se mi to ale jedině v noci.

Vrána: Zelená vlna v Praze. To je přímo hattrick.

Němec: Říkám, jezdi v noci!

Ondřej Němec

* 18. dubna 1984

Obránce, nosí číslo 63

Hokejové začátky spojil s Třebíčí, brzy však přesídlil do Vsetína, kam dodnes jezdí. Známým se stal po angažmá v Karlových Varech, v jejichž dresu získal mistrovský titul 2009.

Byl členem posledního juniorského týmu se světovou medailí 2005. Poslední roky válí za dospělou reprezentaci: na mistrovství světa s ní po boku Jaromíra Jágra vybojoval šokující titul mistrů světa 2010 po výhře nad Ruskem 2:1. Pak přidal bronzy ze šampionátů 2011 a 2012.

S KHL začal v ruském Čerepovci, kde strávil dvě sezony, aby

začal od roku 2012 hrát KHL za pražského Lva.

NEJ NA LEDĚ A V AUTĚ

Maximální rychlost

Němec: Puky mohou z našich hokejek lítat tak sto čtyřicet kilometrů v hodině, ne? To v autě jsme spolu valili tři sta. Řídil Kuba

Klepiš. Když jsme s Petrem viděli, jak to leze na dvě stě devadesát, začali jsme hledat pásy, že jo?

Vrána: Tehdy jsem se v autě už fakt bál!

Nejdelší cesta

Němec: Za zápasem létáme nejdál do Vladivostoku, což je z Prahy jedenáct tisíc kilometrů. Tomu se v autě těžko někdy přiblížím. Nejdál jsem jel lyžovat do Francie. Asi třináct set kilometrů.

Vrána: Vladivostok taky nepřekonám, v autě si pamatuji na cestu z New Yorku do Halifaxu. Šestnáct hodin sám, paráda!

Největší „jízda“

Němec: S hokejem to byl určitě titul mistrů světa v roce 2010 v Německu. A za volantem dovolená v autě na Kypru – jízda vlevo, každý kličkuje, jak chce, no hrůza.

Vrána: Hokejově stavím nejvýš juniorský šampionát 2005 a v autě svou druhou dovolenou po Evropě, kdy jsme tátovou fabií bez

klimatizace objeli půl kontinentu: čtyři tisíce kilometrů za deset dní.

Nejvyšší pokuta

Němec: Pět tisíc eur za porušení disciplíny. Proti tomu jsou dva tisíce korun za rychlost prkotinou.

Vrána: Já jsem hodný. Dostal jsem jen deset tisíc rublů, což je na koruny asi polovina, za dres v kalhotech. Rusové jsou na to hrozně hákliví. V autě tě ale porazím, za rychlost jsem dostal dva a půl.

Nejvíc bodů

Němec: Na ledě asi hattrick v sedmé třídě. Na silnici snad nemám nic. Ty jo?

Vrána: Asi dva body za tu rychlost. V hokeji si pamatuji, jak jsem se za mořem trápil dvanáct zápasů bez bodu a pak dal ve třináctém čtyři góly a asistenci.

Nejlepší hala a silnice

Němec: Stará hala v Karlových Varech a nová dálnice Vyškov – Zlín. Vůbec celý Moravskoslezský kraj je pro řidiče pohoda bez kolon.

Vrána: Taky jedna stará, ta v Olomouci, kde se udělal titul před dvaceti lety. Byl jsem ještě kluk v hledišti. Na silnici miluji trať

vrchařského závodu Ecce Homo u nás ve Šternberku, když jedu domů.

Nejoblíbenější barva

Němec: Záleží, jaké je to auto. Představit si třeba žluté porsche nebo modré ferrari neumím. Líbí se mi bílá. Na autě, na dresu – naštěstí ve Lvu i za reprezentaci hraji v bílém často.

Vrána: Tož u dresu mám bílou taky nejraději. Na auto se stačí podívat – modrá je moje!