TEST Opel Insignia ST 2.0 CDTI EcoFlex – Vždy správně nažhaven

V polovině letních prázdnin tomu bylo šest let, co se na mezinárodním autosalonu v Londýně představil Opel Insignia. Robustní model střední třídy vede nelehký boj například s vozy Volkswagen Passat, Škoda Superb nebo Mazda 6, s ohledem na prodejní výsledky se však rozhodně nemá za co stydět. V prvních osmi měsících letošního roku se pro něj v Česku rozhodlo 377 zákazníků, což mu vyneslo celkově sedmé místo ve statistikách Svazu dovozců automobilů. Ale pozor - SDA jak víte do střední třídy zahrnuje také Škodu Octavia, která se velikostně řadí k Volkswagenu Golf nebo Hondě Civic Tourer.

Změny hlavně uvnitř

Na konci loňského roku jsme se v českých podmínkách poprvé svezli s omlazenou verzí Insignie a dokonce i „oplastovaným“ Country Tourerem. Vůz sice po designové stránce vyniká snad jenom přepracovaným předním nárazníkem, elegantnější maskou chladiče a změnou architektury zadních svítilen, i tak ale patří k nejmajestátnějším zástupcům daného segmentu. Testovaná verze se světlou metalízou navíc v přeplněných ulicích vyniká a chybu neuděláte ani výběrem paprskových 18“ kol, která představují ideální kompromis mezi líbivým vzhledem a co nejlepším jízdním komfortem.

opel testy strednitrida  

Uvnitř je změn výrazně více. Opel se totiž zaměřil na moderní multimediální techniku a stejně jako rodinnému MPV Meriva dopřál také Insignii systém IntelliLink s osmipalcovým dotykovým displejem a jednoduchým uživatelským rozhraním. Díky tomu na středové konzole ubyla spousta tlačítek a celek již nevypadá tak chaoticky. A třešinka na konec – abyste se nemuseli za jízdy nahýbat až k obrazovce, najdete mezi předními sedadly touchpad. Ten umí rozeznávat gesta s použitím jednoho, dvou nebo tří prstů, ovládání infotainmentu však chce trochu cviku. Především při zadávání dat do navigace si ale budete pískat. Podobně jako ve vozech Mercedes-Benz, Audi či BMW totiž stačí adresu požadované destinace napsat prstem.

Architektura přístrojové desky a výplní dveří vypadá na první pohled velmi robustně, ani modernizace však nezabránila výraznému vrzání plastů a nepřesnému slícování. Pokud se navíc zaměříte středový na tunel, nejsou výjimkou jeho příčné ohyby v řádech několika milimetrů. Je to škoda, protože interiér posádku doslova obklopuje, je z něj cítit velká útulnost a pohodlná přední sedadla nezklamou ani na dlouhých cestách.

Výraznější radost nepřineslo ani přesednutí dozadu. Naměřené hodnoty v podélném, příčném a svislém směru totiž odpovídají spíše Volkswagenu Golf a ne o třídu většímu automobilu. Na první pohled Insignia nepřekvapí ani zavazadelníkem o základním objemu 500 litrů, nízkou ložnou plochou a přístupností přes ohromný vstupní otvor však „litrový“ deficit částečně vynahrazuje. Za velmi praktické řešení navíc považuji druhá koncová světla, která plní funkci při otevřeném víku zavazadelníku. Tohle nikdo z konkurentů nenabízí…

EcoFlex vždy správně nažhaví

Pod kapotou testované verze pracuje přímovstřikový vznětový čtyřválec CDTI o objemu 2,0 litru a výkonu 103 kW ve 4000 otáčkách za minutu. Agregát by mohl mít kultivovanější běh, ledacos však dokáže vyvážit průměrná spotřeba okolo 5 litrů na sto kilometrů. Drobné omezení představuje nabídka pouze manuální šestistupňové převodovky - automat Opel k tomuto motoru nenabízí. Páka se ale naštěstí pohybuje v krátkých drahách, jenom její chod v kulise není tak precizní jako v případě Volkswagenu Passat nebo Mazdy 6.

Tímto bychom obvyklé téma motoru a převodovky uzavřeli, tak jednoduché to ale není. Důležitá je totiž zkratka EcoFlex, která vedle spodního zakrytování motoru, systému Start/stop a mimořádně dlouhých převodů šestistupňové skříně (při 130 km/h motor netočí ani 2000 otáček za minutu) zahrnuje také systém „closed loop“. Jeho funkce je závislá na piezoelektrických senzorech expanzního tlaku v jednotlivých vstřikovačích, které s přesností na 98 % ladí pravý okamžik vstřiku nafty do spalovacích prostor. Stejným systémem disponuje také dvoulitrové BiTurbo (143 kW) a verze s pohonem všech kol.

opel testy strednitrida  

Systém „closed loop“ je výborný v tom, že dokáže takřka okamžitě reagovat na změny venkovního tlaku (měření probíhá až milionkrát za minutu) a zohledňuje také opotřebení motoru, které může mít za následek změnu tlaku ve válcích. Ideální případ nastává, když ke vznícení paliva dojde co nejblíže horní úvrati pístu. Pokud se tak nestane, motor si v podstatě snižuje činný objem válců.

Systém v praxi funguje velmi spolehlivě, a ačkoliv vypadají papírové hodnoty spotřeby až nápadně optimisticky, realita se od nich přehnaně neliší. Ve městě jsme jezdili za 6,2 l na 100 km (hodnota se shoduje se spotřebou při 130 km/h), mimo něj odběr nezřídka padá pod pět litrů a kombinovaně jsme se bez větších problémů pohybovali kolem 5,5 l na sto kilometrů. To na první pohled není nic mimořádného, máme však čest s plně vybaveným kombi střední třídy s reálnou hmotností přes 1750 kilogramů.

Šestku snad jenom na dálnici

Dlouhé převody, vysoká pohotovostní hmotnost a nakonec i zcela průměrný výkon 140 koní nejsou zrovna předpoklady pro sportovnější jízdu. A také že ne – maximální točivý moment 350 N.m se totiž naplno projeví až od zhruba 1800 otáček za minutu a autu zkrátka trochu trvá, než chytne „šponu“. Když se tak ale stane, promění se Insignia v perfektní dálniční expres, který dokáže vytrvale zrychlovat i v rychlostech nad 170 km/h. Auto je přitom mimořádně stabilní a dokonce i navzdory méně kultivovanému motoru je na palubě relativní klid. I bystrý řidič navíc může občas chybovat, proto oceníte adaptivní radarový tempomat a systém varující před kolizí. A co si budeme povídat – akustické upozornění by probudilo i slona…

Ale nenechte se zmást – Insignia Sports Tourer obstojí také na klikaté okresce. Přestože testovaný exemplář nebyl vybaven adaptivním podvozkem Flex Ride či dokonce Super Sport (jsou dostupné za 25.700 Kč, respektive 51.400 Kč), výborně tlumil nástrahy i hodně rozbitých vozovek a zaváhal snad jenom na krátkých příčných nerovnostech. Auto ale není přehnaně tvrdé - charakterem se blíží Citroënu C5 s klasickým pružinovým podvozkem, má jenom více posunutou hranici přechodu k nedotáčivosti, mnohem strmější řízení a méně se naklání.

opel testy strednitrida  

Ve městě je pak třeba počítat s drobným omezením kvůli skoro pětimetrové délce karoserie a dlouhé jedničce, která má za následek laxnější reakce motoru při rozjíždění. Pozor také na vysoké obrubníky - dlouhý předek Insignie při parkování k chodníku zkresluje množství zbývajícího prostoru a na větších zpomalovacích retardérech dokonce tu a tam škrtnete gumovou lištou pod předním nárazníkem.

Závěr

Zatímco z vnějšku jsou změny spojené s faceliftem patrné jenom pro skutečné znalce, uvnitř by se za ně nemusela stydět ani nová generace Opelu Insignia. Pohodlný a v přední části prostorný interiér prokoukl díky redukci tlačítek, kvalita plastů či slícování se však kupředu neposunula ani o píď.

Systém EcoFlex není v rámci modelu novinkou a přestože má výrazný přínos na překvapivě nízké spotřebě paliva, motor se pro plnění přísné normy Euro 6 v budoucnu vstřikování močoviny stejně neubrání (zatím ji plní pouze 1.4 Turbo s výkonem 103 kW). Daní za co nejekonomičtější provoz jsou dlouhé převody, které mohou především při rozjezdech navodit pocit méně výkonného motoru, na dálnici však jdou výtky stranou. A to jak po stránce dynamiky, tak hlučnosti motoru, který se ve vyšších otáčkách rozhodně nestydí ozvat.

opel testy strednitrida  

Plusy

• Pohodlný podvozek
• Silný motor s výbornou spotřebou
• Dobře přístupný a skladný zavazadelník
• Pohodlná přední sedadla
• Robustní karoserie

Minusy

• Vrzání plastů v interiéru
• Filtrování příčných nerovností, nadváha
• Méně prostoru vzadu
• Nepřesná kulisa řadicí páky

Foto: Petr Homolka