TEST Opel Speedster Turbo - Svět z metru nad zemí

Druhé či třetí auto všech, kteří se nebojí nepohodlí a rvaní se o každý metr – to není věru široká cílová skupina. Opel exkluzivitou svého modelu sází na sportovní srdce, které se občas probudí v každém. Ale jen někdo jej může uspokojit tímto způsobem.

Začneme trochu netradičně: Sedíme-li v Opelu Speedster Turbo, vidíme svět trochu jinak. I Fiat Seicento je z našeho pohledu obr, kterému nedohlédneme ani na spodní hranu oken. Pocit velikosti se relativizuje a také pohledy kolemjdoucích jsou trochu jinak zvědavé, než když kolem projede těžký offroad s masivními stříbrnými rámy. K dobrému tónu tak nějak samozřejmě patří předpisová jízda ve městě a zastavování před každým přechodem – nejde přitom o pózu, ale o pocit dobrého jména nikdy nedefinované komunity. Je jasné, že tohle auto si kupuje nadšenec, nikoli někdo, kdo potřebuje dokazovat sílu.

Sportovní vzhled říká hodně a řada lidí i po několikaminutovém okukování celého vozu nevěří, že jde „jen“ o Opel. Speedster je napohled velmi nekompromisní vůz, ať už obdivujete přední či zadní agresivní masku, štíhlý profil, nebo se na auto díváte shora. Subjektivně se nám nejvíc líbily přední reflektory a zadní sdružené svítilny, nemluvě o bočních otvorech nasávání vzduchu před zadními koly.

Už první seznámení s vozem je dostatečně ultimativní – v tom smyslu, že Speedster klade ultimáta vám.

Přeplňovaný dvoulitr umístěný vzadu má společný kryt se zavazadlovým prostorem – objem 206 litrů není sice převratný – na běžné využití ale bohatě stačí. Pod neméně mohutným, vpřed otevíratelným krytem přední kapoty se ukrývá hlavně chladič a otevírání tohoto víka tak slouží hlavně k nevěřícím pohledům kolemjdoucích. V garážovaném provedení má Speedster nataženou plátěnou střechu. Pokud nemáte více než 160 centimetrů výšky, doporučuji ji před nastoupením trochu poodhrnout (roluje se po odjištění podélníků ze strany). Když vás nevyděsí mohutné prahy, je načase přemýšlet o vhodném způsobu nástupu – nejlepší je stoupnout si za volant a svézt se po opěradle do kožené sedačky.

Zavřete dveře. Sedíte asi patnáct centimetrů nad zemí, vcelku úzká sedačka jde posouvat pouze podélně. Maličký, jen 320 cm silný volant vám kontakt s předními koly zprostředkuje bez posilovače, v jeho úzkém středu se (téměř kupodivu) ukrývá airbag. Filigránsky působící, nicméně pevná hliníková řadicí páka padne dobře do ruky, ale tím komfort končí. Sdružené přístroje pod volantem evokují svým plochým šedým designem pouťová autíčka, ovladače topení a větrání (zapomeňte na klimatizaci – zvyšovala by hmotnost) na stříbrné palubní desce vypadají také poněkud starobyle. Hliníkové pedály jsou tak blízko u sebe, že se kvůli bezpečnosti vyplatí využívat na levou nohu nějakou starší úzkou botu. Chceme-li jet rychle, upevníme-si naši polovinu střechy, což jde při troše akrobacie i zevnitř. Pravda, jízdě bez střechy (odjistit, srolovat a spolu s podélnými vzpěrami odnést do zavazadlového prostůrku) se máloco vyrovná, vzdušné víry při rychlostech nad 100 km/h vytáhnou z auta nejen zapomenutý papírek od čokoládové tyčinky, nebo technický průkaz, ale způsobí částečnou hluchotu a posléze i slepotu. Speedster nerozmazluje, Speedster umožňuje. Ale to se musíte rozjet.

Otočení klíčkem je sice efektní, k nastartování ale navíc potřebujete stisknout tlačítko uprostřed palubní desky. Za zády se ozvou celkem vysoké tóny přeplňovaného čtyřválcea po vykličkování z města nastává čas pro VELKOU JÍZDU. Samozřejmě je možné jezdit se Speedsterem i do práce (na hlídané parkoviště), na nákupy (diamantů), na dlouhé cesty (s kartáčkem na zuby, kreditní kartou a trénovanýma rukama), nebo na výlety s rodinou (budoucí). Ideální využití má ale Speedster na kvalitních a především zatáčkovitých cestách, nejlépe v kopcích. Síla dvou set koní, kombinovaná s neuvěřitelnými 930 kg pohotovostní hmotnosti a jízdními vlastnostmi motokáry dělají z vozu vyvíječ a vysavač adrenalinu zároveň - kořeny vozu v modelu Lotus Elise jsou výsledku ku prospěchu.

Nájezd do zatáčky znamená kontakt s poměrně výraznou nedotáčivostí, práce s plynem ale udělá z této jinak nemilované vlastnosti ctnost – milovníci motokáry a Subaru Impreza vědí, o čem je řeč. Díky pohonu zadních kol si lze ale užít i kontrolovanou přetáčivost – k té je ale potřeba agresivně sešlápnout plyn při vyšších otáčkách. Budete k tomu potřebovat rychlou ruku a hodně místa – nezkoušejte to v běžném provozu. Dvojitá příčná trojúhelníková ramena vpředu i vzadu zajistí stabilitu i v hodně drsných situacích, vůz se téměř nenaklání a čtyři ventilované brzdové kotouče se starají o dostatečně účinné brždění. Ten pravý pocit splynutí s vozem zažijete skutečně až v zatáčkovitém stoupání, kdy tělo dokonale zapadne do jinak málo pohodlné sedačky a téměř neodpružený podvozek dá pocítit každou nerovnost na cestě. Za ohlušujícího zvuku se musíte doslova rvát o každou zatáčku a po pár kilometrech takto intenzivní jízdy vás bolí všechno.

Papírové zrychlení na 100 km/h pod pět vteřin je sice úžasné, daleko více si však užijete elasticitu motoru. Dvoulitrový přeplňovaný Ecotec má optimální křivku kroutícího momentu, takže relativně lehkému Speedsteru uděluje razanci malé rakety v širokém spektru otáček. Pro potěchu ducha je dobré držet motor na hranicí 3500 otáček, pod ní jde o téměř ekonomickou jízdu. Se spotřebou je to těžké: nádrž o objemu pouhých 36 litrů jsme sice spotřebovali po ujetí 160 kilometrů, ale pamatujeme si každý z nich…

Emotivní a nepohodlné, krásné a drahé, vyjímečné a sériové – takhle bychom mohli pokračovat. Vůz stavící na emocích nelze poměřovat tím, čemu obvykle říkáme „užitná hodnota“. Emoce, adrenalin a řidičské zážitky budou pravděpodobně jedinými impulsy při koupi tohoto výjimečného vozu. Za cenu, předpokládanou na českém trhu, to ani nemůže být jinak.