Opel Twin: Vajíčko s vyměnitelnými moduly mohlo jezdit na benzin i elektřinu

Opel na začátku 90. let minulého věku přispěl do kategorie úsporných vozů zajímavým prototypem. Jmenoval se Twin (dvojče), protože mohl být poháněn konvenčním spalovacím motorem, popřípadě elektrickými jednotkami. Neměly však fungovat současně, nešlo o hybrid v pravém slova smyslu.

Elektromobil...

Auto vznikalo během roku 1991 a bylo představeno na autosalonu v Ženevě 1992, výstava se otevřela už na konci února tohoto roku. Umožňovalo zaměnitelnost mechanických komponentů, takže bylo na výběr. Jeden zadní vyměnitelný modul v modré barvě obsahoval dva třífázové elektromotory u kol, každý s výkonem 14 koní (10,3 kW) a točivým momentem 24 Nm. Napájely je lithium-uhlíkové baterie o kapacitě 29 kWh. Články s vysokou hustotou energie (řádově 200 Wh/l) umožňovaly teoretický dojezd až 250 km při spotřebě 11,5 kWh na poloviční vzdálenost. Auto ale nesmělo překročit 90 km/h. Opel pilně pracoval na jejich vývoji, do kterého investoval nemalé peníze a měl být dokončen v polovině 90. let. Jistě, Twin byl v době představení vlastně jen nefunkční slupkou, modelem v „životní“ velikosti, který demonstroval projekt.

S elektromotory by dokázal upalovat i 120 km/h, z 0 na 50 km/h zrychlit za 7 s Mohl tedy sloužit ke kratším jízdám třeba za prací včetně pohybu po městě. O opuštění spalovacích motorů tehdy ještě výrobci ani neuvažovali, natožpak aby jejich konec dostali direktivně nařízený od nějaké instituce.

Avantgardní interiéry: Hledání nových koncepcí kabiny

...i (ne)konvenční miniauto

Druhý modul pak zahrnoval malý benzinový tříválec objemu 800 cm³ s 25 kW (34 k). Měl čtyřventilovou techniku a navazovala na něj šestistupňová samočinná převodovka s elektronicky ovládanou spojkou. Točivý moment vrcholil 72 Nm v ve 2600 otáčkách. Benzinový Twin se mohl rozjet na 140 km/h a z klidu na stovku se dostal za 20 s.

Spotřeba byla titěrná, Opel deklaroval 3,5 l/100 km při využívání start-stopu hlavně ve městě, takovou střídmou konzumací tenkrát vynikaly jen atmosférické diesely, byť objemově větší a se čtyřmi válci. Běžná auta stejné velikosti se zážehovými motory žádala kolem pěti litrů. A bez automatického vypínání pohonné jednotky. Díky zapouzdření se spalovací agregát rychleji zahříval a tolik nehlučel, jako kdyby ho kryla klasická kapota a nacházel se vpředu.

Součástí modulu byla i palivová nádrž. Malá, jen dvacetilitrová, takže vajíčko na kolech bylo schopné ujet 570 km. Na jízdu po dálnici, víkendové výlety či dovolenou dost bez nutnosti tankování to stačilo, vždyť i sériové minivozy zvládaly zhruba stejně, nebo jen o málo více... Moduly včetně zadní nápravy a kol vynikaly snadnou zaměnitelností.

Hity devadesátek: Na konci roku 1992 debutoval Ford Mondeo, nástupce Sierry

Řidič uprostřed

Jediné dveře na každé straně se posouvaly směrem dopředu. Netradiční bylo i uspořádání čtyřmístné kabiny. Řidič seděl vpředu uprostřed za tříramenným volantem, ostatní tři pasažéři za ním. Jeho sedadlo bylo díky elektromotorkům otočné do stran a ven měl opravdu vynikající výhled dožluta zabarvenými okny. A-sloupky byly v nejužším místě opravdu tenké. Když auto stálo, mohl se řidič otočit čelem k cestujícím vzadu. Měl k dispozici head-up displej a dopravní informace z rádia se systémem RDS.

Zbylo i místo na zavazadelník o objemu 300 l, opěradlo zadní lavice šlo sklopit. Pak se rozšířil dle údajů zveřejněných výrobcem na 500 l (ale není zřejmá metodika měření). To vše při délce jen 3,47 m, tedy o cca 15 cm menší než tehdy finišující Corsa A! Po stranách se navíc nacházely sklopné stupačky.

Díky mechanice v zadní části mohla být karoserie jednoprostorová ve stylu MPV, prakticky bez kapoty. Prosklená zadní stěna sahala až ke koncovým reflektorům a registrační značce, takže případnou bagáž nebylo nutné zvedat vysoko. Benzinový Twin vážil jen 540 kg, uplatnily se ultralehké materiály, s elektromotory a bateriemi se hmotnost zvýšila o dva metráky. Samotné články vážily 250 kg.

Bezpečnost a aerodynamika

Při čelním nárazu absorboval velké množství energie přední štítový nosník, který ji dále rozvedl do kol a pneumatik, posádka tedy neutrpěla žádnou zásadní újmu na zdraví. Karoserie, spalovací jednotka a skříň převodovky byly vyrobeny z lehkých slitin, hliníkový podvozek měl díly zavěšení z uhlíkových kompozitů, jak přední příčná listová pera (!), tak zadní vinuté pružiny. O deceleraci se starala čtveřice kotoučových brzd, při nepříznivém počasí bděla nad prokluzem kol kontrola trakce.

Aerodynamiku posiloval spoiler na předním nárazníku a decentní křidélko vzadu. Kamera na střeše monitorovala okolí při jízdě a byla propojena se senzory, které byly připraveny v nebezpečných situacích pomáhat s řízením, auto brzdit i zcela zastavit. Další infračervená kamera pomohla zlepšit viditelnost v noci, hlavně mimo město.

Retro je opět v módě. Které automobilky aktuálně vzpomínají na historii?

Sonda mezi zákazníky

Opel rozeslal do schránek zákaznický časopis s odpovědní pohlednicí, kde položil klientům celkem osm otázek. Například „Jak rychlé by auto mělo být?“ a „Jaký by měl být dojezd.“ Anketa byla spojena se soutěží o cestovní poukazy v hodnotě od 500 do 1500 marek. Reakce veřejnosti a zpětná vazba představovaly velmi důležité zdroje informací, aby se mohlo přistoupit přímo ke stavbě funkčního vzorku. K ní však nikdy nedošlo, zveřejněné technické údaje jsou tak pouze teoretickými výpočty.

Automobilka uvažovala o tom, že by případně reorganizovala síť prodejců a autorizovaných servisů. Pobočky by pomáhaly zákazníkům s odpojováním a opětovným připojováním motorů. K výměně stačilo několik minut, moduly se samozřejmě měly hlavně pronajímat.

V muzeu

Jenže technických inovací plný Opel Twin měl před třiceti lety k sériové výrobě daleko. Když se podíváte na zadní nárazník Corsy B, která se poprvé ukázala rok po prototypu, vypadal velmi podobně... V minulosti byl inovativní opel vystaven v muzeu Autovision v Altlußheimu, malém městě v Bádensku-Württembersku, pokud jste jej od září 2008 do března 2009 navštívili, mohli jste ho spatřit naživo. Dokonce i s odhaleným spalovacím modulem. Jinak jej vlastní přímo automobilka, takže je k vidění v suterénu továrního muzea v Rüsselsheimu.

Vyměnitelnými pohonnými soustavami moderní auta nedisponují, tento prvek předběhl svou dobu, ale elektrické hatchbacky si dnes koupit můžeme. V Evropě skomírající třída minivozů na benzin je pak poháněna vesměs tříválci, popřípadě přeplňovanými dvouválci. Start-stop se stal běžnou záležitostí napříč kategoriemi, elektronická stabilizace je v Evropě povinná a v digitalizaci a oblasti jízdních asistentů je automobilový průmysl mnohem dál než před třiceti lety.

Zdroje: Auto World Press, Wikipedia, Simon Hacker/MSN Cars, Carbodydesign.com, Carstyling.ru, nenroll-nenroll.com, alVolante.it, Autoblog.nl, Stellantis, ClubAlfa.it, MotoriOnline, MinuteAuto.fr, Autoappassionati.it, autoconcept-reviews.com, opel-niedersachsen.de, Opel.nl

Foto: archiv Adam Opel AG/Opel GmbH/Stellantis