Pamatujete si značku Robur? Připomeňte si příběh nákladních vozů z NDR

Když budeme mluvit o automobilech z bývalého východního Německa, většina automobilových fanoušků si vzpomene na značku Trabant nebo Wartburg, někdo možná i na Barkas nebo Melkus. Z NDR ale pocházela také dnes už málo známá značka Robur. Připomeňme si ji.

Historie výrobce proslaveného jako VEB Robur-Werke Zittau se datuje až do roku 1888, tehdy se ale firma ze saského města Žitava ještě zabývala výrobou textilních strojů. Jen o dva roky později se však společnost založená Karlem Gustavem Hillerem zaměřila na výrobu kol, když její zakladatel získal z Anglie licenci na dovoz a produkci bicyklů Rover Safety Bicycles. Ty německá firma postupně vylepšovala a od roku 1894 prodávala pod názvem Phänomen-Rover.

Na začátku dvacátého století společnost, později přejmenovaná na Aktiengesellschaft Phänomen-Werke Gustav Hiller, postupně expandovala a do jejího portfolia postupně přibyly motocykly, tříkolka Phänomobil a dokonce také automobily. Ty však na už nabitém trhu tolik nezaujaly, a tak to firma zkusila raději s nákladními vozy.

Multicar v nové době: Jako jediný z NDR přežil

Výrobce reagoval na žádost německé říšské pošty (Reichspost), která chtěla levné, bezpečné a schopné vozidlo. Proto v roce 1927 vznikl náklaďáček 4 RL schopný uvézt až tunový náklad, který byl začátkem úspěšné éry firmy, která se na taková vozidla v následujících desetiletích primárně zaměřila.

U jednoho modelu ale nezůstalo. Postupně požadavky na nosnost rostly, a tak na počátku třicátých let následovaly modely Granit 25 a Granit 30 s vyšší a vyšší nosností. Zajímavostí je přitom fakt, že podobně jako motocykly a tříkolky firmy využívaly vzduchem chlazené motory, jen krátce vyráběná osobní auta meziválečného období měla vodou chlazené agregáty.

Válku firma přežila hlavně jako výrobce motocyklů, ještě před ním začala produkovat lehké stroje s motory Sachs. Po válce však chyběly potřebné komponenty, a tak se v poničené továrně vedle produkce spotřebního zboží opravovala vozidla sovětské armády. Mezitím byl podnik v roce 1946 zestátněn.

Z Phänomenu Robur

Na konci čtyřicátých let se továrna vrátila k výrobě lehkých nákladních vozů, stále však šlo o předválečnou techniku. Uvedený Phänomen Granit 27 byl ve skutečnosti dřívější Granit 1500, o rok později však jeho nosnost vyrostla z 1,5 na dvě tuny, později až na tři tuny (Phänomen Granit 30). Zajímavostí byl pak prototyp z roku 1952, Phänomen Granit 32, poháněný vzduchem chlazeným vznětovým motorem, jehož produkci firma zahájila o dva roky později. Ten se vyvážel do 40 zemí světa, mimo jiné do Československa.

Buchanka slaví 60 let. Připomeňte si historii legendárního UAZu 450

To už se blíží změna jména společnosti, od roku 1957 nese název VEB Robur Werke Zittau. Potomci zakladatele firmy Gustava Hillera totiž neumožnili další užívání značky Phänomen. Místo toho byl využit výraz Robur, což je latinský výraz pro dub letní (Quarcus Robur). Samotné logo pak mělo evokovat klikovou hřídel. Spolu s tím byl výrobce sloučen s dalšími podniky, s karosárnami v Budyšíně a Žitavě, motorárnou v Kamenci nebo výrobcem hasičských speciálů ve Zhořelci.

Úspěšný Garant (dříve Granit) je navíc nahrazen, v roce 1961 se na lipském veletrhu představuje Robur LO 2500 s nosností 2,5 tuny. Na tehdejší dobu to byl moderně pojatý náklaďáček s trambusovou karoserií, který byl poháněn zážehovým, vzduchem chlazeným čtyřválcem o objemu 3,3 litru. Poskytoval výkon 51 kW a točivý moment 220 N.m. Jméno značilo Luftgekühltem Ottomotor (vzduchem chlazený motor) a nosnost v kilogramech.

Legendy východního bloku: Dvoutakty z NDR

Historik pokračuje

Robur LO 2500 se pak v následujících letech stává základem pro vznik dalších modelů. Robur LO 1800 A (allrad) dostal pohon všech kol a nosnost sníženou na 1,8 tuny, Robur LD 2002 měl zase vzduchem chlazený naftový agregát s dvoutunovou nosností. Dieselový motor měl také čtyři válce, z objemu 3,9 litru poskytoval 51 kW a 215 N.m. Na základech výchozího vozu vznikl také autobus nebo pick-up. Kvůli pohonu všech kol jej často využívali třeba hasiči.

V roce 1968 byl vůz modernizován. Novinka v podobě LO 2501 a LO 1801 A byla rozpoznatelná podle nové masky chladiče. Oválnou masku nahradila modernější hranatá. V roce 1974 pak byla užitečná hmotnost zvýšena na tři tuny, spolu s čímž došlo k přejmenování na LO 3000, respektive LO 2202A s pohonem všech kol. Později se do nabídky opět vrátila i naftová varianta, která na čas dostupná nebyla.

I přes některé modernizace to však stále zůstával ten stařičký Robur představený na začátku šedesátých let. Nelze však říci, že by se technici nesnažili. Pracovalo se nástupci stařičké modelové řady, východoněmecká vláda ale byla proti. Ještě na začátku devadesátých let to firma podobně jako továrny ve Cvikově a Eisenachu zkouší spoluprácí se západoněmeckými partnery. V tomto případě však nešlo o motory od Volkswagenu, ale agregáty od značky Deutz. Firma postavila asi 350 vozidel se vzduchem chlazeným dieselovým motorem od Deutzu (LD 3004), ani to však Robur nespasilo.

Výroba tak končí v roce 1991, rok po sjednocení Německa. Na novém trhu Robur zkrátka neměl kvůli svému stáří šanci, vždyť i na československém trhu ho už dříve postupně nahrazovaly Avie. Dohromady tak mezi lety 1950 a 1991 vyjelo z továrny v německé Žitavě asi 250.000 vozidel značek Phänomen a Robur.