Peugeot 504: Francouzský vytrvalec slaví čtyřicátiny

Byl vlastně nástupcem typu 404, ale jen ve své domovině se oba vyráběly souběžně celých deset let. Původně vůz s délkou 4,49 m poháněla podélně umístěná čtyřválcová zážehová osmnáctistovka, která dávala v karburátorové verzi 60 kW (82 k), s mechanickým vstřikováním paliva Kugelfischer pak o 11 kW více. Výkon a točivý moment se přenášely na zadní kola pomocí čtyřstupňové přímo řazené převodovky s řadicí pákou na sloupku řízení, k mání byl i třístupňový automat ZF. Obě nápravy byly odpruženy vinutými pružinami, vpředu bylo dnes již klasické zavěšení McPherson, vzadu pak vlečená ramena.

Okamžitě po uvedení na trh ocenili pětsetčtyřku i motorističtí novináři, byla zvolena evropským autem roku 1969. Na jarním autosalonu v Ženevě bylo k vidění půvabné kupé a také kabriolet, oba měly jen motory se vstřikováním.

Dočkali se i zájemci o vznětovou verzi, a to v roce 1970. Samozřejmě šlo o legendární motor Indénor o objemu 2,1 litru, který se později objevil v mnoha dalších vozech včetně několika modelových řad Peugeotů. Používal ho například evropský Ford do Sierry, francouzské terénní vozy Cournil nebo sovětské Volgy 21, montované v Belgii. Do pětsetčtyřek se dávaly i verze s objemy 1948 a 2304 cm³.

Pod kapotou si také našel místo výkonnější benzinový agregát o objemu 1971 cm³, do prodeje přišla verze kombi, nejdříve jako pětimístný Break a sedmimístný Familiale, existovala i dodávka Commerciale a také pikap. Ten se v západní Evropě nabízel ještě koncem osmdesátých let.

Kupé a kabriolety dostaly v polovině předchozí dekády vidlicový šestiválec PRV 2,7 litru, výroba obou verzí skončila ve Francii spolu s ostatními karosářskými variantami.

Ve Francii vzniklo 3,3 milionu vozů, ale Peugeoty 504 se vyráběly i jinde. Celých třicet let (1969-1999) běžela produkce v Argentině, poslední modely měly zapuštěné plastové nárazníky a nový interiér. Populární byl tento vůz například i v Chile. Krátce se vyráběl i v Číně, zajímavá situace vznikla v Austrálii, kde vyjížděly vozy z bran továrny úhlavního konkurenta, firmy Renault!

Kapitolou samou pro sebe byla Afrika. Obzvláště v bývalých francouzských koloniích jsou tyto automobily dodnes oblíbené, používají je hlavně místní taxikáři. V Keni vzniklo 27.000 vozů, v Nigérii se Peugeot 504 začal montovat již v roce 1968 a vydržel až do roku 2005 (!), kdy mateřská automobilka zastavila produkci dílů, určených k montáži. Na oficiálních stránkách Peugeot Nigeria byl dostupný i jeho konfigurátor, a to až do května letošního roku!

V Africe také prožil tento vůz chvíle své největší sportovní slávy. Ove Andersson s Arne Hertzem dobyli první vítězství v MS rally na Safari 1975. Pak přišly další úspěchy - triumf v Rallye du Maroc (tedy Marocké rally) 1975 a 1976, poprvé vyhráli Hannu Mikkola s Jeanem Todtem, v dalším ročníku Jean-Pierre Nicolas a Michel Gamet. První místo na Safari zopakoval tentýž jezdec se spolujezdcem Jean-Claudem Lefebvrem v roce 1978, tehdy jeli s šestiválcovým kupé. Přetěžkou Rallye Bandama v Pobřeží slonoviny vyhrály pětsetčtyřky dokonce čtyřikrát, jednou obsadily prvních pět míst! Naposledy zvítězily v roce 1978, opět byla nejrychlejší posádka Nicolas/Gamet s 504 V6 Coupé. Na tomto voze začínal i pozdější trojnásobný vítěz Dakaru Pierre Lartigue. Vavříny v náročných soutěžích přinesly automobilu i přezdívku vytrvalec, která vzhledem k době jeho výroby časem získala i další význam.

Nástupce 505, představený v roce 1979, se takových sportovních úspěchů nedočkal. Ani kupé a kabriolet se v této řadě nevyráběly sériově, zůstaly pouze ve stadiu prototypů.