Alko kalkulačka
Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Podivné verze Velorexu. Pamatujete na náklaďák nebo čtyřkolový montgomerák?

David Bureš David Bureš 31. 3. 2017 • 06:19
25
4
Zobrazit náhledy (25)
Hoba I Hoba II Hoba II Hoba II Hoba II Hoba II Hoba II Hoba II Hoba II Hoba II Velorex 435-O Velorex 435-O Velorex 435-O Velorex 435-D Velorex 435-D Velorex 435-D Velorex 435-D Velorex 1960 Velorex 1960 Velorex 1960

Velorex si všichni pamatujeme jako tříkolku s hadrovou karoserií. Na jeho bázi ale vznikla i další vozidla.

Hadrák, hadraplán, hadrolet, montgomerák nebo prchající stan, to všechno jsou přezdívky dnes už legendárního vozítka Velorex, tříkolky s unikátní koženkovou karoserií. Jenže historie Velorexu není jen o třech kolech a trubkovém rámu potaženém koženkou, na bázi tohoto vozu primárně určeného pro invalidy vznikly i další, méně známé automobily. A právě tyto rarity jsme se rozhodli připomenout.

Historie samotného Velorexu se datuje do konce čtyřicátých let, kdy František Stránský se svým bratrem Mojmírem postavili ve své opravně jízdních kol první zkušební exempláře vozítka s karoserií z koženkového potahu, kterému přezdívali Oskar (složenina slov osa na káře). První kousek měl díly z jízdních kol, časem byly ale nahrazeny dokonalejšími komponenty z motocyklů. Výsledkem úprav nakonec bylo i zahájení výroby pro zákazníky. Ti se konvertovali hlavně z řad tělesně postižených, pro které byl Velorex primárně určen.

Jen tak se autorům povedlo výrobu Velorexu prosadit. Projektům jednoduchých aut malých výrobců jinak nebyl stát na přelomu čtyřicátých a padesátých let moc nakloněn, vládnoucí komunistická strana se výrobu rozhodla soustředit do vybraných center. Motocykly tak měly mít na starosti do budoucna jen značky Jawa a ČZ, zatímco výrobu automobilů pouze Škoda a Tatra.

Šedá pomsta

Velorex (původně prodávaný jako Oskar) ale trh přijme a úspěšně se prodává, přičemž ve výrobě po několika modernizacích vydrží až do roku 1971. V té době už je dávno zastaralý, to ale neznamená, že by se nepracovalo na nápravě. V šedesátých letech totiž vzniká projekt, který má tříkolku nahradit.

Původně se prototyp jmenoval Velorex 1960, prodávané auto ale nakonec dostane název Velorex 435-O (4 kola, objem 35 cm3, osobní). Nabízené vozítko sice technicky vychází z původního prototypu, liší se ale svojí karoserií. Z otevřeného vozu se stává uzavřený. Ještě větší rozdíly najdeme při srovnání s originální tříkolku. Velorex 435-O z pera konstruktérů Rudolfa Chytry a Ivana Strádala sice s délkou ani ne tři metry zůstává maličkým vozítkem, už má ale čtyři kola, a tak se více podobá typickým automobilům. A co víc, jeho karoserie už je částečně pevná (laminátová), byť koženkové prvky mu stále zbyly. Tvarově ale krásy moc nepobral, a i proto si s odkazem na svoji barvu vysloužil nelichotivou přezdívku šedá pomsta.

Automobil poháněný dvouválcem Jawa o výkonu 17 kW kombinovaným se čtyřstupňovým manuálem ale takovou díru do světa jako předchozí tříkolka neudělal. Problémem byla hlavně nedokonalá konstrukce, zákazníci si stěžovali na upadávající dveře nebo zplodiny z motoru unikající do kabiny. Poruchovost byla taková, že se ministerstvo dopravy rozhodlo vozu odebrat technickou způsobilost. Tradiční klienti tak raději přešli třeba k Trabantu 601, který jim doporučoval Český svaz invalidů. Trabi byl sice dražší, ale zato spolehlivější.

Továrna v Solnici nakonec získá technickou způsobilost zpět, jenže renomé je ztraceno, a tak je už v roce 1973 výroba Velorexu 435-O ukončena. Čtyřkolový Velorex se tak vyráběl jen mezi lety 1971 a 1973, kdy bylo postaveno pouze asi 1.380 jeho exemplářů. To produkce tříkolky přesáhla hranici 15.300 exemplářů.

Náklaďáček

Čtyřkolový byl také zamýšlený nakláďáček s označením Velorex 435-D (jako dodávka), který solnický výrobce vyvíjel v průběhu šedesátých let. Tento automobil měl už plastovou karoserii (z materiálu polytex), za níž byl umístěn nákladový prostor, což byla ve skutečnosti korba z ocelových plechů převzatá z rikši ČZ 175. Miniaturní pick-up dlouhý jen 2,9 metru měl nosnost 260 kilogramů (dvě osoby a náklad), o jeho pohon se staral vzadu uložený dvouválec Jawa.

Zajímavý valníček tvarově inspirovaný Fiatem 500 se ale nakonec ani nedostal do výroby. Důvodem byla finanční situace, na rozjezd produkce zkrátka nebylo dostatek prostředků. Nakonec tak v průběhu šedesátých let vznikne jen několik jeho exemplářů, vedle prototypů i několik kousků z ověřovací série.

Hoba

V souvislosti s Velorexem bychom neměli rozhodně zapomenout ani na díla Františka Honce. Bývalý maketář v mladoboleslavské automobilce AZNP se v sedmdesátých rozhodl nahradit původní koženkovou karoserii Velorexu laminátovým řešením, výsledkem čehož bylo vozítko nazvané Hoba (složenina příjmení tvůrce a jeho bydliště, Bakova nad Jizerou).

Honc postavil celkem tři exempláře Hoby. První, tzv. Hoba I, vznikla kolem roku 1975, když se autor rozhodl Velorex přestavit proto, aby mohl do práce dojíždět i za nepříznivého počasí. Koženková karoserie totiž byla pro posádku za deště velký problém, a tak se ji Honc rozhodl nahradit laminátovým řešením. To zaujalo hlavně svým skvělým zpracováním, na nichž autor využil své zkušenosti z AZNP. Naopak rám zůstal zachován kvůli tehdejším normám.

Hobu I Honc postavil ve dvou exemplářích, po nichž v roce 1979 následovala Hoba II, která vznikla na bází stařičkého Oskara 54 (neboli původního Velorexu). Ta se od předchozího dua lišila svým designem, který trochu evokuje tehdejší Škodu 110 R. Karoserie je hranatější a vpředu ji zdobí čtveřice kruhových svítilen. Čelní sklo navíc není dělené a také samotná karoserie vznikla jako jeden kus, zatímco u předchůdce byla zhotovena z několika dílů.

Související články

Témata
Avatar - Stejsn
31. 3. 2017 21:56
Děsivé zážitky
Začátkem 90. let jsem něco kupoval na inzerát a s prodávajícím jsme měli sraz v Praze někde na ulici. No a přijel právě pytlem na kriply. Když jsme si předali zboží, tak se nabídl že mě doveze na metro. Bylo to v zimě, no jeli jsme. Já jako spolujezdec jsem měl nohy na baterce a před nohama jsem skrz podlahu viděl na silnici. Strašně tam foukalo a dovnitř šel smrad z výfuků, přes zamlžená okýnka nebylo vidět.Projížděli jsme táhlou pravotočivou zatáčku, když se najednou velouš začal zvedat na dvě. Řidič na mě zařval "vykloň se, nebo se převrhnem!" Tak jsem se musel vyklonit ze dvěří, které se otvírají proti větru. No ustáli jsme to, jenže jsme o kus dál chytli zadním kolem tramvajovou kolej. No a ta nás nechtěla pustit. A před námi stála T3ka v zastávce. Frajer brzdil co to šlo, ale zmrzlá kolejnice klouzala svinsky. Nakonec jsme zastavili pár metrů za zadním spřáhlem, už jsem ten bodec viděl v břiše. No, vystoupil jsem, kolena se mi klepaly a šel jsem do tý tramvaje. O dva dny pozdějc se mi rozpadly rozežraný podrážky. Takže nevím, jak moc byl pádící stan vhodný pro invalidy, rozhodně ale lehce invalidy udělal ze své posádky. 8-s
Avatar - netcar.xx
31. 3. 2017 21:28
Ja zil spoustu let v presvedceni,
ze pytel na mrzaky ( ten puvodni trikolovy ) mel naprosto originalni a svuj design, ale pak jsem zjistil, ze pan Stransky tak trochu opisoval. Znate Framo Stromer? Odmyslet si predek ( ten Framo byl prece jen o par let starsi a mel jinou koncepci pohonu ) a podivat se na ruzne varianty zadni casti a je jasno.
Avatar - 3_diamanty
31. 3. 2017 21:06
Re: Vzpomínky
ja si spominam len na ten trojkolesovy od pana Vranu ;-) .. alias inzenira Kralika >:D ...

inak ozaj som ho videl ( teda to auto alebo motorka alebo co to je ten hadrak ) ... raz ked sme mali v meste na dni mesta nejake tie veterany v centre ;-) pre verejnost vystavene ...
31. 3. 2017 20:38
Vzpomínky
Čtyřkolový hadrák si samozřejmě pamatuju, jezdíval s ním kdysi kolem našeho baráku žlebský farář. Bylo to v době, kdy byl každý jen trochu normální kluk schopen sluchem bezpečně identifikovat všechny značky aut. Vzpomínam například na krásný sound vzduchem chlazeného záporožce...
Ale zpět k Montgomeráku, zajímalo by mě, kde skončil. Dnes by za něj pan velebníček dostal majlant.

Bazar

Kupte nebo prodejte auto za nejlepší ceny
Vložit inzerátZobrazit nabídku