Praga Piccolo letos slaví 100 let. Tahle je od roku 1964 v jedné rodině
Československá Praga Piccolo letos oslavuje 100. výročí. Nám se naskytla příležitost prohlédnout si pětadevadesátiletý kus z roku 1929, který je už šedesát let v jedné rodině. A dvakrát jej dokonce potkala nepřízeň osudu.
Když dveře lehce zacvaknou do dřevěného rámu karoserie, začínám poznávat, jak v Československu vypadalo cestování autem před sto lety. Letos tomu je už celé jedno století od chvíle, kdy tehdy největší československý výrobce aut Praga zahájil sériovou produkci snad nejrozšířenějšího vozu na našich silnicích ve druhé polovina dvacátých i celých následujících třicátých letech. Byla jím malá Praga Piccolo, v Československu známá také jako „Pikolka“ nebo „Piccola“.
Lidová Praga Piccolo byla teprve čtvrtým vozem pražské továrny Praga a současně byla jedním z nejdůležitějších automobilů v historii Československa. Už v roce 1924, když poprvé vyjela na svět, začala být českým fordem model t. Byla menším rodinným vozem zacíleným na masy, vyvinutým hlavním konstruktérem i tehdejším generálním ředitelem „Pragovky“ Františkem Kecem. A v dnešních dnech ani nepůsobí tak malá, jak se svým pojmenováním může zdát.
V rodině od roku 1964
Pojďme se rovnou přesunout do současnosti, protože při příležitosti letošního stého výročí malé „Pikolky“ se nám naskytla opravdu zvláštní příležitost. Tmavomodrá Praga Piccolo, jakou si právě teď prohlížíte, je totiž už šedesát let v jediné rodině. Rodiče dnešního majitele si ji koupili, když v šedesátých letech potřebovali naplnit potřebu automobilu ke každodennímu životu, ale protože nebyli spřízněni s tehdejším režimem, neměli příliš na výběr.
Malá pragovka jim následně sloužila deset let pro normální život i jako tvrdě pracující automobil převážející různý materiál, ale později se zadřela a zůstala stát v rohu zahrady. Tam čekala na další osud. Až po dalších dvou letech, dvanáct let od slavnostního příjezdu do rodiny Kropáčkových, si ji vyhlédl syn Petr, když se chtěl chopit první příležitosti na přesednutí z motocyklů na čtyři kola. S nadšením pro techniku přesvědčil tatínka, že „pikolka“ si zaslouží další život a v pouhých sedmnácti letech ji začal vracet zašlou slávu.
To byl teprve začátek dlouholetého spojení, během něhož spolu cestovali desítky tisíc kilometrů napříč Evropou. „Byl to ten moment, který mě ovlivnil na celý život. Kdyby tehdy nebylo tohle auto, ani nevím, co bych teď v životě dělal,“ vzpomíná a usmívá se Petr Kropáček. Ne vždy však byl osud pozitivní, protože během jedné zimy se na její střechu zřítila sněhová pokrývka třípatrové bytovky, jež úplně zničila střechu.
Během toho okamžiku začalo dlouhé čekání vozu na další příjemnější osud. Dospívající opatrovník totiž se založením rodiny začal mít důležitější zájmy, včetně stavby rodinného domu, a tak znovu skončila v garáži a čekala opravu. K ní došlo relativně nedávno, protože ve stavu, v němž je dnes, je teprve osm let. A když vyrazí do dnešního silničního provozu, dává vzpomenout na velkolepost československého meziválečného automobilového průmyslu.
I pro začínající řidiče
Konstruktéři Pragy Piccolo se rozhodli ji přiblížit co největšímu počtu řidičů, včetně těch začínajících. Už v roce 1928 byla vybavena výkonnějším litrovým čtyřválcem o 22 koních a důležitou novinkou byly brzdy na všech kolech. První verze přitom měly jen brzdy zadních kol. V následujícím roce 1929, kdy vyjela na svět „pikolka“ pana Kropáčka se navíc dočkala i standardního diferenciálu, protože v Československu začalo přibývat asfaltových cest.
Celkovou jednoduchost modelu pro všechny typy řidičů dokazoval i „hlídač mazání“, který nedovolil motoru pokračovat v chodu, pokud v něm nebyl dostatek oleje. Ve dvacátých letech se jednalo o chytrou patentovanou ochranu zabraňující zničení motoru, která jej dokonce uměla zhasnout i za chodu. Pro snazší ovládání byly pikolky k dispozici také s elektrickým startérem, ale z dnešního pohledu měly specifické ovládání – pedál plynu se totiž nacházel uprostřed mezi spojkou a brzdou.
S ohledem na dnešní standardy však už Praga Piccolo vyžaduje zkušenou ruku – zejména třístupňová převodovka bez synchronizace vyžaduje cit a zvyknout si musíte i na slaboučké brzdy, jež v současném hustém provozu vyžadují pokročilejší řidičské dovednosti i předvídání okolního dění. Čtyřválec uložený „natvrdo“ do rámu však do karoserie přenáší pouze minimum vibrací, zato si musíte zvyknout na vyšší hlučnost pohonu a nižší komfort kvůli tuhým nápravám.
Praga Piccolo je krásným ohlédnutím do historie velkolepého československého automobilového průmyslu, kdy zejména první série vyráběné ve dvacátých letech okouzlí kvalitním řemeslným zpracováním. Každý detail karoserie je pečlivě vyrobený a interiér zaujme kombinací látkového čalounění i elegantním pravým dřevem. Luxusní sedan, jaký můžete vidět v naší fotogalerii tak působí ještě o poznání autentičtěji.
