Přestavby a tuning Mercedesů řady 126: Bizarní osmdesátková všehochuť

Mercedes-Benz řady 126 a tuning? Odpověď na takovou otázku by se dala shrnout do konstatování „to nejbizarnější z 80. let“. Externí firmy se snažily přetvořit limuzíny i kupé přesně dle požadavků zákazníků. Křídla, bodykity, vzhůru výklopné dveře, prodloužení rozvoru, uříznutí střechy a nahrazení plátěnou? Jak si klient přeje! Snížit podvozek, obout řádně široká kola s odpovídajícími pneumatikami, interiér očalounit třeba do rudé kůže? To nejmenší a nejsnazší. Některé úpravy byly stylové a takřka diskrétní, jiné zvrácené bizarnosti až za hranicemi vkusu, jak už to tak bývá...

Nejen pro krále a královnu

Mnoho konverzí se omezovalo na karoserii a vnitřek, nechybělo ale ani ladění motorů. AMG a Brabus netřeba příliš představovat. Další malé společnosti se snažily si udělat jméno, ty méně úspěšné vydržely jen pár let a zmizely. Extrémní modifikací byla třeba rozšířená a natažená SGS Royale hamburských Styling Garage (1982), obyčejná W126 vedle ní vypadala jako nedochůdče.

Mercedes-Benz W126: Luxusní sen z osmdesátých let oslavil čtyřicítku

Bohatí klienti zejména z arabského světa neváhali zaplatit za přestavby desetinásobek původní ceny... Vážně! Styling Garage si libovali v racčích křídlech, zlatých lištách, uměli i plochou příď, dvoudveřové kabriolety nebo okázalé sedany s „nosy“ starších předchůdců a chromovanými lemy blatníků – ty však nedokázaly vzdorovat korozi.

Bývalá nizozemská královna Juliána se vozila v modrém čtyřdveřovém kabrioletu s bílým koženým interiérem, ten přestavěla na zakázku z limuzíny zase švýcarská Caruna. Používala jej i během pobytu v letní rezidenci královské rodiny v toskánském Porto Ercole. Má registrační značku AA – 16 a dochoval se dodnes. Jihoafričtí Custom City zase postavili velkolepý pohřebák. Osmikolku, měla tři zadní nápravy!

Žebra, nebo raději kombi?

S oblibou se používala hranatá přední světla zámořských specifikací před modernizací, v Evropě, potažmo v Německu je pochopitelně nebyl problém sehnat. Mnichovští Koenig Specials prosluli širokými boky s žebrováním ve stylu Ferrari a motory neváhali dopovat kompresorem! Mimochodem, některé díly mají prý na skladě pořád...

Libo-li kombík? U věhlasného Binze žádný problém. Některé karosářské verze prostě samotná továrna nabídnout nedokázala. Když to někomu nestačilo, mohl si svoje unikátní „téčko“ (Daimler-Benz přece označoval kombíky T-Modell) nechat olepit třeba u Lorinsera spoilery.

Jezevčíci a magická střecha

Německé Trasco z Brém umělo už tak dlouhá auta řádně natáhnout a střechu klidně pokrýt vinylem, inspirace Amerikou tu byla jasná. Nápad udělat čtyřdveřovou limuzínu z kupé (!) nemohl vzniknout nikde jinde... Výjimkou nebyly ani tři páry bočních dveří. Prodlužovala i firma britského designéra Roberta Jankela.

Mercedes-Benz C126: Fešácké kupé stálo víc než limuzíny, vyrobili jich 74 tisíc

BB-Auto (firma, která mimo jiné postavila první prototyp CW 311 Eberharda Schulze) přetvořilo dvoudveřovou verzi bez středních sloupků v kupé-kabriolet Magic Top dávno předtím, než se podobná auta dostala na chvíli do módy. Pevná střecha byla navíc pouze dvoudílná, společnost si nechala sklápěcí systém patentovat. Nebo byste od nich raději limuzínu s chromovaným žebrováním za blatníky? Tenhle retroprvek vypadal hodně kýčovitě... Dále se přeměnám věnovaly třeba ABC-Exclusive či belgický Duchatelet z Lutychu, který používal značku Carat, existuje dodnes.

Velvyslanec v zeleném

A co třeba zlatá kola a videosystém nejen pro zadní cestující? S tímhle požadavkem zájemce uspěl u Uweho Gembally, tehdy ještě živého a zdravého (jak známo, našli jej v říjnu 2010 v igelitovém pytli na jihu Afriky u silnice nedaleko Pretorie). Audiovizuální technika se ovládala mimo jiné tlačítky na volantu. Také nic nového... Gemballa uměl třeba i kupé s useknutou zádí (Kurzheck) a bodykitem.

Lotec byl známý svými supersporty. Ještě předtím, v polovině 80. let ale stvořil šílenost jménem Ambassadeur. Dvě dvojice světel vpředu, ta blíže obří masce menší. Tmavě zelená barva a prolisy na bocích jako z veteránu. O zadní části, která se svažovala směrem dolů nemluvě. Základem tohoto auta však nebyl jaguar, stačilo pozvednout oči a podívat se na střechu...

Design po generacích: Mercedes-Benz třídy S a jeho předchůdci

Pro své kreace Shahin (1983) a Biturbo (1984) využil základu kupé SEC také švýcarský kouzelník Franco Sbarro. První z nich mohla být poháněna osmiválcovým pětilitrem, případně starším agregátem 6,9 l z W116 o 286 koních (210 kW). Biturbo pak mělo standardní motor 4,97 l, ale dvě dmychadla vyhnala jeho výkon až ke 350 koním (257 kW).

Duhový šejk

W126 si oblíbil i „duhový šejk“ Hamád bin Hamdán al Nahyan. Objednával si bílá auta s pozlacenými původně chromovanými doplňky a ozdobným lemováním – pochopitelně v barvách duhy. Výjimkou byla šestice limuzín, kterou nechal nalakovat skutečně v červených, oranžových, žlutých, zelených, modrých a fialových pruzích, a to nejen zvenčí!

Tato kombinace se skvěla i na dřevěných dekorech a podkladech číselníků přístrojů. A také na dvojici útočných pušek AK-74, kterými bylo každé vozidlo vybaveno. Bohatý člen královské rodiny ze Spojených arabských emirátů se zkrátka bál o svůj život...

Ze Švýcar

Ze série W126 vycházel i švýcarský Monteverdi Tiara (1981). Čtyřdveřový sedan s dlouhým rozvorem měly pohánět vidlicové osmiválce 3,82 a 4,97 l. Oba konce byly kompletně přepracovány: hranatá přední část měla dvě dvojice kulatých reflektorů v chromu a zadní světla daroval Peugeot 505.

Původní nárazníky vystřídaly úzké, taktéž v blyštivém kovu a s černými hranami. V interiéru našel místo čtyřramenný volant a širší a plošší opěrky hlavy. Plány byly smělé včetně prodeje v obchodní síti Daimler-Benz za minimálně 172 tisíc švýcarských franků. Zrodily se však pravděpodobně pouze tři kopie – podrobněji jsme psali o Tiaře zde.

Bitva v Ardenách

U AMG (tehdy ještě samostatné firmy) učili kupé 500 SEC dokonce i závodit, což byl vzhledem k jeho velikosti docela oříšek. Pochopitelně se nehrnuli do rallye, stačily okruhy. Dvojice černo-stříbrných aut je dostatečně známá. Ne že by byli Klaus Ludwig, Alain Cudini, Hans Heyer a Kurt Thiim nějaká závodnická béčka, ba právě naopak. Jenže ve 24 hodinách Spa 1989 u jednoho auta nevydržela převodovka a druhému se rozpadla zadní náprava.

Exempláře známých tunerů (AMG, Brabus, Styling Garage, Koenig) dnes dosti stoupají na ceně, u W126 tedy stoprocentně neplatí, že drahé jsou pouze originální kusy bez modifikací a dodatečně dokupované výbavy. Rozsah úprav ale musí být řádně zdokumentován, to je jasné. Taková auta klidně němečtí majitelé mohou přihlásit na veteránské značky s písmenem H.

Zdroje: Wikipedia, Auto World Press, Lidovky.cz, Autoweb.cz, Autorevue.cz, Blesk.cz, 1000sel.com, sbarro.phcalvet.fr

Foto: Robert Jankel Design, D & W, Inden Design, Caruna, Brabus, BB-Auto, Sbarro, ABC-Exclusive, AMG, Neo Classics, Lotec, Zender, Wald International, Trasco, Hakan Sahl, Styling Garage, Lorinser, L'Étoile, Koenig Specials, Carat by Duchatelet, Benny S, Gemballa, Auto World Press