Prozkoumali jsme nový Opel Frontera. Překvapí tam, kde byste to nečekali
Frontera se vrací jako nafouknutý crossover segmentu B a nabídne skutečně hromadu prostoru i velké zadní dveře, díky nimž se snadno nastupuje na zadní místa. Vystavený předprodukční kousek slibuje také bohatou výbavu včetně třeba vyhřívání čelního skla.
„Dobrodružné a praktické B+ SUV“ – tak Opel nazývá svou novou fronteru. Nemá už nic společného s původní fronterou z 90. let minulého století, tedy přeznačkovaným Isuzu MU. Nová frontera je sourozencem citroënů ë-C3 a chystané C3 Aircross.
Opel přivezl novinku na pražský Černý Most, abychom ji mohli důkladně prozkoumat. Šlo ovšem „jen“ o statickou premiéru, a navíc o předprodukční kousek, takže jsme se nemohli svézt, ale i tak dokázala frontera jednou poměrně důležitou vlastností zapůsobit.
Nechoďme tedy kolem horké kaše – tou vlastností je prostornost. Vůz není dvakrát široký, jen 1.795 mm, ale díky rozvoru náprav 2.671 mm je v něm od B-sloupku dozadu v podélném směru až neuvěřitelné množství místa. Nastavil jsem si řidičovu sedačku na sebe a se 184 cm výšky jsem se dozadu vešel nejen pohodlně, nýbrž ještě s docela velkou rezervou před koleny i nad hlavou.
Jedinou výtku, kterou zde můžu mít, je fakt, že kvůli baterii je podlaha tlustá, a tak mám kolena dost vysoko. Rozvalit se na zadní sedačce však pořád můžu a pod předními sedačkami, i když je posunu úplně dolů, je stále místo na podstrčení nártů. Navíc, elektromobil, kterým byl představený kousek, nebude jedinou verzí v nabídce a benzínová provedení tak tlustou podlahou trpět nebudou.
Dozadu se také snadno nastupuje díky velmi rozměrným dveřím; vůz bude k mání i v sedmimístném provedení, tak snad aby se pohodlněji nastupovalo do třetí řady sedadel. Odhaduji však, že ta bude jen pro děti, přeci jen nesedíme v MPV či velkém SUV. Na vyzkoušení prostornosti třetí řady sedaček si v každém případě budeme muset ještě počkat.
I kvůli plánu třetí řady sedaček je frontera překvapivě dlouhá – 4.380 cm. To je v rámci jednotek milimetrů zhruba stejně, jako Škoda Karoq, Opel však fronteru srovnává s o 14 cm kratším kamiqem. Jde patrně zejména o prostornost do šířky, která je v karoqu, patřícím o segment výš, přeci jen lepší.
Frontera skutečně místa do šířky nenabízí tolik. Vzadu mají dva dospělí místa dost, třetí by musel být opravdu hubený; vpředu je znát, že je tohle auto poměrně úzké. Za volantem moje kolena nemají přehršel prostoru do šířky, ovšem v rámci konkurentů to není o nic horší.
Za zmínku stojí také fakt, že Opel pod heslem „Greenovation“ jde směrem k udržitelnosti a šetrnosti k životnímu prostředí. Takže na fronteře nenajdete chrom, většina vozu je recyklovatelná a na řadě míst, jako třeba u potahů sedaček, jsou použity recyklované materiály.
Intelli-všechno
Opel ve fronteře představuje pár detailů, kterým dal předponu „Intelli“. Jednou z nich je tzv. IntelliStrip, pružný popruh kolem konzole s voličem převodovky na středovém tunelu. Mobil bych za něj osobně asi neuchytil ze strachu, že mi spadne pod nohy, ale na propisku, lístek z brány parkoviště nebo nějakou přístupovou kartu může být užitečný.
Předponu dostala také přední sedadla – IntelliSeat. Jejich sedáky totiž mají uprostřed vybrání, které podle automobilky zmenšuje zátěž na kostrč při dlouhém sezení. Jak dobře to funguje, samozřejmě zkusím, až se mi dostane frontera do rukou na klasický týdenní test.
Zatím mohu reportovat, že čalounění sedaček je příjemné na dotek, relativně měkké i designové povedené. A pasažérům vzadu se budou hodit menší kapsy na opěradlech předních seslí, které tu přibyly, aby bylo snáze kam odložit telefon. Nabíjecí porty USB jsou samozřejmostí i pro zadní místa spolu s 12V zásuvkou.
Palubní deska je v duchu ostatních opelů jednoduchá, ale nikoliv strohá. Dominují jí dva displeje, přístrojový štít a centrální displej infotainmentu. Po obou stranách tohoto svítícího dua jsou přihrádky; malá vlevo, dlouhá s protiskluzovou gumou vpravo. Sem si může mobil odložit spolujezdec; řidič na něj má přihrádku s bezdrátovou nabíječkou pod panelem ovládání klimatizace.
Ten tu má fyzická tlačítka a vlastní malý displej. Klimatizace vypadá na jednozónovou – v předprodukčním kuse nebyla plně funkční – ovšem ani zde výbava, přinejmenším ta příplatková, nekulhá. Vidíme tlačítka pro vyhřívání nejen sedaček, ale i volantu a čelního skla.
Na fotkách si můžete všimnout, že se vůz „startuje“ klíčem ve spínačce, třebaže je to elektromobil. Je to skutečně tak, ve výbavě zatím není bezklíčový přístup a start ani za příplatek. Podle Opelu se to však má nejpozději během příštího roku změnit.
Hromada elektroniky v základu
Po stránce výbavy se sluší zmínit armádu elektronických asistentů a hlídačů, které jsou už v základní výbavě. Nechybí samozřejmě čtení dopravních značek se zvukovým hlásičem překročení nejvyšší dovolené rychlosti, Opel nicméně pro vypnutí zvukových upozornění do vozu přidal fyzické tlačítko nalevo od volantu.
Kromě ISA tu je tempomat, sledování bdělosti řidiče, asistence jízdy v pruzích, couvací senzory nebo samočinné nouzové brzdění. Vrcholné provedení GS bude mít ve standardu také couvací kameru se záběrem 180° a sledování mrtvých úhlů. Za příplatek je možné mít aktivní vedení v jízdním pruhu, adaptivní tempomat či třeba asistent proti kolizi při parkování.
Zvenčí frontera nabídne jedinou možnost osvětlení – reflektorové LEDkové světlomety. V rámci zjednodušování výroby nebudou k mání halogenové žárovky ani LED Matrix, připlatit však půjde za klasické přední mlhovky do nárazníku. Také zadní lampy jsou kompletně LEDkové. Jak funguje přední i zadní osvětlení, zjistím samozřejmě až při řádném testu.
Za zmínku stojí také možnost statického zatížení střechy až 240 kilogramy, což by mělo stačit pro lehčí střešní stan obsazený dvěma lidmi. Ten bude ostatně k mání i jako příslušenství k vozu. Zavazadelník nabídne 460 litrů prostoru v základní konfiguraci, z čehož část je pod dvojitou podlahou, a 1.600 litrů ve dvoumístném uspořádání. V tom tvoří sklopená zadní opěradla rovnou plochu s falešnou podlahou kufru v horní pozici a lze tu naložit až 165 cm dlouhý předmět.
Elektrika i benzín
V útrobách představeného kousku se skrývá 44kWh nikl-mangan-kobaltová trakční baterie, která spolupracuje s elektromotorem o výkonu 83 kW (113 k) pohánějícím přední kola. Zrychlení na stovku této verze je 12,1 s, nejvyšší rychlost je 140 km/h a dojezd na jedno nabití až 306 km.
Automobilka slibuje, že zhruba za rok dostane frontera vylepšenou baterii, která se stejnou kapacitou umožní vozu dojezd až 400 km na jedno nabití. To by znamenalo spotřebu mezi 10 a 11 kWh/100 km, což působí jako z říše snů, ale nechme se zatím překvapit.
Elektromobil v každém případě nebude jediné provedení v nabídce. Opel rovnou na prezentaci slíbil i dvě mild hybridní provedení s tříválcem 1,2 PureTech o kombinovaném výkonu 74, resp. 100 kW (100, resp. 136 k), které ve spojení s šestistupňovou dvouspojkovou převodovkou známe už z jiných malých aut koncernu Stellantis.
Stejně jako již představený Citroën ë-C3 a chystaný C3 Aircross stojí i frontera na technickém základě s názvem Smart Car. Ten je určen pro nejlevnější auta a je odvozen od starší platformy CMP, resp. eCMP v případě elektromobilů. Je tedy příbuzná i současné platformě STLA Small, kterou můžeme označit za velkou evoluci CMP/eCMP.
Na otázku, zda bude k mání i klasický neelektrifikovaný „benzín“ s manuálem, zástupci automobilky odpověděli, že zatím ne, ale že „není všem dnům konec“. Berme to tedy jako jistý náznak, že se nějaká slabší varianta puretechu dostane do frontery i s manuální převodovkou. V pohon všech kol však samozřejmě nemá smysl doufat, ten by ostatně ani většina cílové skupiny zákazníků neocenila.
Frontera se bude vyrábět v Trnavě na Slovensku, a to včetně finální montáže baterií. Má se začít prodávat letos v létě. Ceník má být na světě zhruba do měsíce.
