Průkopnické koncepty BMW Nazca M12 a Nazca C2 mohly být nástupci M1

Revoluční projekt supersportovních studií raných 90. let byl prováděn pracovníky mnichovské automobilky ve spolupráci s proslulým ateliérem Italdesign Giugiaro. Záměrem nadějného složení kooperujících odborníků bylo zjistit, zda nová nabídka ryze sportovního modelu v sestavě bavorského portfolia může mít šanci na úspěch. Bylo nutné prozkoumat životaschopnost po minulých zkušenostech s ikonickým provedením M1.

Tvary nástupnických prototypů vypadaly od prvopočátku futuristicky, linie placatých kupé byly přesně tak neuchopitelné jako název Nazca. Podivně uhlazená karoserie dodržela ze všech standardů BMW pouze tradiční ledvinky na přídi a modro-bílá loga automobilky, zbytek mimozemského dopravního prostředku připomínal spíše jiný svět mnohem bližší francouzskému Bugatti.

Nazca M12

Přehnaně ambiciózní cvičení Italdesignu bylo hodnotiteli považováno za příliš odvážné dílo nehodné sériové produkce. Útěchou charismatických návrhářů z oblasti Piemont mohlo být to, že aspoň vybrané konstrukční detaily byly později přeneseny na hromadně vyráběná vozidla BMW. Čekalo se možná větší prolínání slavného stylisty Giorgetta Giugiara s německým racionalismem.

Koncepční Nazca M12 a Nazca C2 byly výplody úzké spolupráce jižanského šarmu se středoevropským přístupem účelového myšlení bez vlivu emocí. Dřívější verze M12 uvedla sérii automobilových studií roku 1991, velký podíl na konečném vzhledu měl i Giorgettův šestadvacetiletý syn Fabrizio Giugiaro. Dědic nesmírného talentu si dovolil volný průchod představ o šmrncovním BMW, které překročilo únosnou mez tolerance dozorčí rady v Mnichově.

Vedení společnosti změnilo strategické priority firmy a nízký profil vozu s extrémně aerodynamickou hliníkovou siluetou a průhlednou skleněnou kabinou dostal červenou. Zamítnutý charakter ultimativního sporťáku disponoval koeficientem aerodynamického odporu Cd 0,26, což byla impozantní hodnota začátku 90. ​​let.

Snížená stavba poddajná větrnému proudění nebyla jedinou specialitou rodiny Giugiarů, například pohonný agregát přinesl další vlnu nadšení publika. Koncept M12 byl totiž poháněn benzínovým vidlicovým dvanáctiválcem propůjčeným od BMW 750i a 850i. Atmosférický král motorů o výkonu cca 300 koní (221 kW) byl podélně namontován uprostřed a mohl slíbit 1,1tunovému stroji maximální rychlost blízkou 300 km/h. Veškerá energie pětilitru směrovala na zadní nápravu přes pětistupňovou manuální převodovku ZF.

Mimo působivou stavbu nejmodernějších materiálů katapultovaných vpřed jednotkou M70 byla na M12 použita mnohá řešení převzatých od mechaniků Formule 1 skupiny C. Studie se může chlubit nejen podvozkem a karoserií z karbonových vláken doplněných odlehčenými strukturami ostatních částí supersportu. Skleněná architektura kopulovité kabiny zaručuje dokonalou viditelnost okolo dvoučlenné posádky v úhlu 360 stupňů. Zatímco dveře se otevírají obvyklým způsobem, okna tvoří vyklápěcí křídla.

Nazca C2

Téměř autentický výtvor Nazca C2 následoval v roce 1992 a šlo v podstatě o upravenou podobu M12 z hlediska vizuálního aspektu a hnacího ústrojí. Přední partie C2 byly přemodelovány a vykazovaly hned nižší postoj s úzkými světlomety. Styling reflektorů zřejmě inspiroval designéry předku BMW řady 5 E39 uvedeného v roce 1995.

Za řidičem pokračovalo dvanáctiválcové srdce M70 5,0 V12, tentokrát posílené Alpinou na úroveň 257 kW (350 koní) při 5 000 ot./min a 470 Nm v 4 000 ot./min. Výkon putoval opět na zadní kola velikosti 335/35 R17 spojená s pětistupňovým manuálem. Akcelerace 0–100 km/h zabrala 4,2 sekundy, ručička analogového tachometru se zarazila na cifře 311 km/h. Hmotnost 439 centimetrů dlouhé C2 zůstala na úrovni dnešních městských aut, tabulka ekonomické spotřeby ukazuje průměr 10,4 litru na 100 kilometrů.

Vylepšená edice vznikla použitím ještě většího množství uhlíkových vláken, které uspořily cca 100 kilogramů hmotnosti. Stejně jako M12 mělo C2 skleněnou kopuli nad temně černým koženým interiérem s palubní deskou typicky natočenou k volantu.

Zaměření na řidiče si užili pouze tři bohatí zákazníci, jeden prodejný kus se dostal až do nabídky českého překupníka, který si před devíti lety cenil ojetinu C2 na 725 tisíc Eur (dnes 18,8 milionu Kč). Více jednotek se nevyrobilo, většina zájemců se dočkala jen v digitální podobě prostřednictvím počítačových her Need for Speed ​​II: Special Edition a Need for Speed ​​III: Hot Pursuit.

Nazca C2 Spider

V roce 1993 se objevila nová verze prototypu Nazca C2 Spider ve formě otevřeného roadsteru. Konstruktéři odstranili boční okna a nahradili středovou spojnici pevným kovovým panelem pro zlepšení tuhosti karoserie. Parádním detailem se stala přiznaná atmosféra M70B56 znovu nadopovaná až na 5,7 litru čili 385 koní (283 kW). Novinkou se stal šestistupňový manuál.  

Nejrychlejším typem bez střechy skončilo snažení posunout BMW do třídy exkluzivních sportovních vozů, představenstvo si vybralo masovější produkce méně záživných exemplářů a výstřední placky s integrovanými spojlery zůstaly obdivuhodnými exponáty muzea hned vedle naleštěného BMW M1.

Představa krocení V12 s manuální kulisou řazení a pohonem zadních kol působí snově zejména s odstupem času, kdy v Evropě převládají maloobjemové parodie motorů s automaty a pohony všech kol. Cestou usedlých kompromisů se vydala i automobilka BMW, která dvanáctiválcové revoluční koncepty právem řadí do síně slávy Forgotten Heroes neboli zapomenutých hrdinů.