První jízda s Fordem Transit a Tourneo Custom PHEV: Po Praze zeleněji, ale na modré nezaparkujete
Elektrifikace se netýká jen osobních automobilů, ale i lehkých užitkových vozidel. Pozadu nechce zůstat ani etalon Ford Transit, respektive jeho osobní verze Tourneo.
Striktní emisní předpisy nemusí řešit automobilky jen u osobních automobilů, regulím neuniknou ani lehké užitkové vozy. To si dobře uvědomuje také Ford, který na limity CO2 tasí elektrifikované verze svých dodávek – užitkového Transitu a osobní verze Custom. Vyjma „čistějších“ motorů teď nabízí i mild-hybridní a plug-in hybridní varianty, přičemž právě ta poslední nás při testovacích jízdách v okolí švédského Stockholmu zajímala nejvíce. Není divu, že si Ford vybral právě tuto destinaci, kde elektrifikaci všeho druhu vítají díky daňovým úlevám s nadšením. Takové teslataxíky tu jsou na denním pořádku.
Ford narovinu přiznává, že plug-in hybrid v dodávce, která díky tomu zvládne několik desítek kilometrů na elektřinu, je určen specifické klientele. Především takovým dovážkovým společnostem, které cestují hlavně po městě a jejich denní nájezd se vejde do sta kilometrů, zatímco přes noc mohou v klidu dobíjet. Ušetří tak nějakou kačku za palivo a servisní náklady a pomůžou lepšímu žití ve velkých městech.
Ještě před uvedením elektrifikované dodávky na trh nabídl Ford první prototypy velkým firmám jako Heathrow Airport, Sky nebo Vodafone, které je testovaly v hustém londýnském provozu. Společnosti nasbíraly 240.000 testovacích kilometrů a cenná data, ze kterých mimo jiné vyplývá, že plug-in hybridní Transit pokryl 75 % cest po britské metropoli jízdou čistě na elektřinu. Testy probíhaly dvanáct měsíců a vyjma Velké Británie také ve Valencii či Kolíně nad Rýnem.
Šetřílek teoretik
Když otevřete kapotu plug-in hybridního Transitu, najdete pod ní dobře známý litrový tříválec EcoBoost. Ten však v této dodávce nepohání kola přímo, ale slouží coby range extender elektromotoru s výkonem 92,9 kW. Součástí celého elektrifikovaného balíčku jsou ještě akumulátory s kapacitou 13,6 kWh, které zvyšují hmotnost o nějakých 130 kilogramů a slibují dojezd až 56 km na jedno nabití. Elektromotor posílá sílu výhradně na přední kola prostřednictvím automatu. Jinou kombinaci u plug-in hybridu nečekejte.
Užitkáč se dokáže rozpohybovat na rychlost 120 km/h, kdy zasáhne nekompromisní omezovač. Hlavní inženýr plug-in hybridní verze Ian Porter říká, že pro někoho to sice může být kompromis, klíčový zákazník takového auta ale více jezdit nepotřebuje.
V dalších důležitých číslech už ale Ford kompromisy dělat nemusel. Transit s plug-in hybridem v útrobách nabízí 6 metrů krychlových pro náklad, který může vážit až 1130 kilogramů. To jsou stejné hodnoty, jakými se chlubí stejné auto s naftovým motorem, baterie jsou totiž uložené pod podlahou.
Tabulkové hodnoty hovoří o spotřebě 2,7 litru a 60 gramech CO2 na kilometru. To není příliš dobrá zpráva pro potenciální zákazníky z Prahy, kteří se s takovou hodnotou nevejdou do striktních 50 g/km a nemohou tak využít parkování na modrých zónách ve všech částech Prahy. Optikou jiných evropských destinací, kde pravidla nejsou tak striktní, lidé mohou čerpat daleko více výhod a ještě z elektrifikovaných aut mají daňové úlevy, by ale pořízení takové dodávky mohlo dávat smysl.
Ale co praxe?
Na papíře to všechno vypadá zajímavě, ale jak auto funguje v praxi? Sedáme do auta, které má baterie dobité lehce nad třemi čtvrtinami a na elektřinu slibuje dojezd 32 km. Akumulátory doplníte na dobíječkách konektorem Type 2 a zabere to zhruba dvě hodiny a 45 minut. Využít samozřejmě můžete i standardní domácí zásuvku, tady ale počítejte se čtyřmi hodinami a 20 minutami k tomu. Porter vysvětluje, že rychlonabíjení by sice technicky bylo možné, stálo by ale více peněz a podle dat z testovacích prototypů by jej stejně využívalo jen minimum lidí.
Ještě před začátkem cesty máme na výběr ze čtyř jízdních módů – EV Auto, EV Now, EV Later a EV Charge. Není příliš těžké uhodnout, co který režim znamená. EV Auto se snaží co nejefektivněji mixovat dostupné zdroje, EV Now jede okamžitě jen a pouze na elektřinu, EV Later šetří energii v bateriích na později, například když jste v příměstské oblasti a chystáte se vjet do centra. EV Charge umožňuje doplnění akumulátorů energií získanou rekuperací.
Začínáme jízdou čistě na elektřinu, která se projevuje úplně stejně jako u ostatních elektromobilů a plug-in hybridů. Rozjezdy jsou tiché a jemné, jen kvůli bezpečnosti vydává Transit venku takové nenásilné bzučení. Dojezd mizí úměrně s odjetými kilometry, dlužno ale říct, že na švédských okreskách se ve většině případů pohybujeme rychlostí 70 km/h, krátká dálniční vložka nám na chvilku dovolí zvýšit tempo na 110 km/h.
Vyčerpali jsme veškerou dostupnou energii a o slovo se hlásí spalovací motor, připojí se poklidně a většinu času jen ševelí, což posádku nijak neobtěžuje. Až pod plným plynem umí být celé to ústrojí poněkud hlučnější, což ale příliš nekoresponduje s celkovou hbitostí vozu. Nějakou zázračnou pružnou akceleraci tu nečekejte, vůz se do tempa dostává jen hodně pozvolna a dává jasně najevo, že podstatně lépe se cítí v městských uličkách. A to v autě jedeme pouze dva, zosobněná verze by přitom pobrala šestku dalších cestujících a ještě nějakou bagáž.
Nakonec náš 92 kilometrů dlouhý testovací úsek končíme se spotřebou 7,8 litru na 100 km, přičemž zhruba třetinu celkového trasy jsme jeli v čistě elektrickém režimu. I z těchto čísel vám musí být jasné, že potenciální kupec musí před pořízením plug-in hybridu hodně počítat. Kolik denně moje dodávka najezdí? Vyplatí se mi investice do elektrifikovaného pohonu? Nevystačil bych si s konvenčním pohonem dieselovým agregátem? Smysl tenhle užitkáč pro určitou klientelu jisté má, osobně mám ale trochu obavu, jestli není příliš malá.
To dobré zůstává
Odmyslíme-li si techniku v útrobách, tváří se plug-in hybridní Transit a Tourneo jako každá jiná dodávka. Nečekejte žádné designové výstřelky, přesto jsou vozy elegantní a mezi dostupnými konkurenty určitě reprezentativní. Jedinou zvláštností je víčko k nabíjecímu konektoru, které je umístěno v levém rohu předního nárazníku. Také v interiéru žádné velké rošády nečekejte. Kabina je útulná, sedačky pohodlné a pracoviště řidiče má sice pracovní charakter a tvrdé plasty, na rozdíl od konkurence ale nepůsobí nijak lacině, naopak.
To samé lze říct i o jízdních vlastnostech. Baterie sice přidávají nějaké to kilo navíc, není to ale nijak drastické a na celkových jízdních vlastnostech se to negativně nepodepisuje. Ty má Transit už léta vychytané, je to kultivovaná dodávka, která v rámci dané třídy jezdí pohodlně, i prázdná si důstojně poradí s nerovnostmi a neuskakuje. Řízení má pro dodávky typický dlouhý převod, ale má lehký chod, takže není problém ani proplétání se v úzkých uličkách.
Pokud si na elektrifikovanou dodávku děláte zálusk, nebudete muset čekat dlouho. Ford Transit Custom a Tourneo Custom s plug-in hybridním pohonem rozšíří nabídku užitkových vozů modrého oválu na jaře příštího roku.
